Výběr nejbizarnějších soudních rozhodnutí z celého světa – epizoda II.
Během naší cesty nezvyklými případy ze soudních síní se podíváme napříč různými jurisdikcemi, projdeme si společně několik rozhodnutí, která mohou vést k úžasu, smíchu, či dokonce znechucení.
Příběhy, které Vám postupně představím, jsem sesbíral především pro účely své přednášky v rámci Noci fakulty 2022, která se konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nepůjde ani tak o překvapivé zvraty či nečekané výklady zákona. Případy, o kterých si budete moci přečíst, jsou většinou podivné především svými skutkovými okolnostmi. Právě bizarní skutkové okolnosti často vyžadují od soudců maximální kreativitu, a tak občas vznikají i rozhodnutí, která jsou opravdu vtipná.
Pokud byste raději poslouchali, než četli, existuje i nahrávka přednášky, kterou najdete např. na tomto odkazu.
Pro dnešní epizodu jsem vybral rozhodnutí, které se může chlubit dost možná nejvtipnějším odůvodněním v historii:
Odškodné za jednolůžka
Romantická dovolená představuje pro mnoho zamilovaných párů vrchol roku. Všichni ovšem víme, že (i) na dovolené se může pokazit spousta věcí.
Tak třeba pro pár, který chtěl v srpnu 1990 strávit příjemnou dovolenou na Menorce, se hotelový pokoj ukázal být naprostým hororem: místo očekávaného dvoulůžka v něm totiž našli dvě oddělená jednolůžka.
Ihned po svém návratu zažaloval nespokojený pár cestovní kancelář, u které si dovolenou objednal. Muž, který podal žalobu, tvrdil, že spolu během celé dovolené nemohli „pohodlně usínat a spát“, a to mimo jiné proto, že jejich jednolůžka stála na hladkých dlaždicích a při sebemenším pohybu na nich se od sebe odpojila. To vedlo k frustraci, nespokojenosti a hněvu u žalobce i jeho partnerky. Chtěli vrátit 20 % z ceny zájezdu, protože nemožnost komfortního intimního styku zabránila jejich zamýšlenému uvolnění a očekávané vzájemné harmonii.
Co na to soud?
Soud žalobu zamítl, to Vás nejspíš nepřekvapí. Podle soudu si za problémy mohl pár sám, nebyl totiž dostatečně kreativní (na rozdíl od soudu). Tím se konečně dostáváme ke slíbenému odůvodnění: „Soudu je známo několik obecně uznávaných a obvyklých variant provedení soulože, které lze provést na jednom lůžku, a to jistě ke spokojenosti všech zúčastněných osob.” … ano, to opravdu stojí v rozsudku …
A to není vše, soud pokračuje: „Pokud individuální sexuální preference manželů vyžadovaly pevné dvoulůžko, mohli si manželé pomoci sami. Jednolůžka mohla být rychle a stabilně spojena pomocí pevného lana… do doby, než lano pořídil, mohl žalobce využít např. pásek od kalhot, neboť ten v danou chvíli jistě nebyl potřebný ke své původní funkci.“
V rozhodnutí se objevují i další argumenty: „Žalobce blíže nevysvětlil, jaké jeho zvláštní návyky vyžadují pevná dvoulůžka. Tento bod navíc nebylo třeba objasňovat, protože rozhodující nejsou zvláštní návyky žalobce, ale to, zda lůžka byla vhodná pro průměrného cestujícího … a podle soudu taková lůžka pro průměrného cestujícího nevhodná nejsou […] Vůbec tedy nejde o to, že by žalobce musel trávit dovolenou zcela bez intimního života, o který zvlášť usiloval.“
„… i kdybychom žalobci dali za pravdu v tom, že má právo na určité intimní praktiky, které vyžadují pevné dvojlůžko, nejedná se o vadu zájezdu, neboť tento nedostatek bylo možné odstranit několika jednoduchými kroky. A pokud je možné vadu snadno odstranit, lze očekávat, že tak učiní sám cestující, což má za následek, že se cena dovolené nesníží a nevzniknou ani nároky na náhradu újmy.“[1]
Pár závěrečných poznámek
U nás by absence dvoulůžka mohla představovat vadu zájezdu, a mohli bychom tedy uvažovat o odpovědnosti pořadatele na základě § 2537 občanského zákoníku (popř. by se dalo uvažovat také o tzv. „ztrátě radosti z dovolené“ - § 2543 občanského zákoníku).
Jestli by soud u nás rozhodl stejně, nelze odhadnout. Pokud se Vám však stalo něco podobného, doporučuji, abyste raději zvolili jinou argumentaci.
<p><a class="text-note" href="#link-note-1" id="note-1" name="" title="">[1]</a> Jedná se o rozsudek Okresního soudu v Mönchengladbachu ze dne 25. 4. 1991, sp. zn. 5a C 106/91.</p>
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.




