Rozhovor: Ivo Jahelka - U mě jsou právo a muzika spojenými nádobami
JUDr. Ivo Jahelka dobře známý také jako „zpívající právník“, nejen o hledání humoru v právu.
JUDr. Ivo Jahelka se věnuje nejen koncertování, ale je i advokátem v Jindřichově Hradci. Právě v advokacii sbírá náměty pro skládání textů svých písní. V blízké době vystoupí i na konferenci Právo v Plzni, nejen jako přednášející, ale i jako muzikant.
Pojďme se nejprve vrátit na začátek a k Vaší prvotní inspiraci. Věnoval jste se psaní textů už před vysokou školou, nebo jste našel múzu až v právu?
Na Gymnáziu v Dačicích jsme měli kapelu a já jsem pro nás psal texty na různé převzaté písničky – zejména z amerického západu. Tenkrát jsem ještě neměl ani tušení, že se budu věnovat právu, ale myslím, že to byla docela dobrá škola v rámci práce s českým jazykem, což se mi následně hodilo a těžím z toho dodnes.
Dokážete si představit hudbu bez práva a právo bez hudby?
Myslím, že to spojení „právo – hudba“ je skutečně typické snad pouze pro moji osobu, neboť kdokoliv jiný by v tom žádné souvislosti nehledal. Poté, co jsem vešel v obecnou známost se svými zpívanými soudničkami, jsem dokonce uvažoval jeden čas o tom, že bych třeba mohl někdy jenom jezdit po koncertech a přestat chodit k soudům, ale byly i doby, kdy jsem uvažoval o opaku – tedy, že se budu věnovat výhradně právu. Ukázalo se ale, že jedno bez druhého by prostě nefungovalo, že u mě jsou právo a muzika takovými spojenými nádobami, takže jedno bez druhého není úplně to „pravé ořechové“.
Dvě z Vašich nadání jsou cit pro jazyk a nacházení humoru v prostředí, kde ho jiní často jen těžko nalézají. Popsal byste právničinu jako zábavné povolání?
Právníci obvykle pracují s paragrafy a ty zrovna k popukání nejsou. Zároveň ale musí ty suché paragrafy používat pro normální obyčejný lidský život – a to už může být někdy docela zábavné. Já mám vlastně svoji písničkářskou tvorbu na tomto postavenou, protože všechno jsou to příběhy ze života, které mají určitý právní aspekt a přitom se tomu ve výsledku publikum radostně směje, protože – jak se říká: nic nepotěší více, než neštěstí druhých!
Jinak ale musím říci, že povolání advokáta, které vykonávám už více než 40 let, je spíše stresující, neboť člověk je v neustálém konfliktu s protistranou, s klientem, se soudem, a pokud si v tom člověk nenajde alespoň tu trochu humoru – o což se snažím – je to někdy k nepřežití.
Jak často potkáte u soudu, nebo v běžných dnech v kanceláři, situaci k smíchu?
Člověk by se měl, pokud možno, smát co nejvíce, protože když se smějete, tak v tu chvíli nemáte žádné myšlenky, tedy ani ty špatné, a je vám prostě dobře. Myslím, že my jako Češi máme docela specifický smysl pro humor, nicméně musím konstatovat, že v mém profesním okolí – tedy u soudů, na policii či na úřadech – humoru výrazně ubývá, takže jsem vděčný za jakoukoliv situaci, která mi úsměv na tváři vyloudí. Třeba když do soudní síně při rozvodovém jednání přiběhne na poslední chvíli manželka s výkřikem: „Rozveďte mě, ale rychle, protože musím vařit!“
Je jazykový cit pro právníka to, co rybářský prut pro rybáře?
Zatímco rybář může ulovit pěknou rybu i na obyčejný vlasec a prut k tomu ani nepotřebuje, tak právník by měl být nepochybně vybaven jistými formulačními schopnostmi a čeština mu k tomu dává dostatečný prostor. Podle psaného textu i podle mluveného projevu se pozná, jak na tom který právník je, takže určitě to svoji roli hraje i třeba v průběhu soudních řízení.
Reagují na Váš humor právníci a laici odlišně?
Jak mám odpozorováno, tak kolegové z právnické branže se mým písničkám smějí úplně stejně jako laické publikum, akorát jsou trochu více v obraze, pokud jde o právní stránku problému, kterou někdy musím svým posluchačům trochu vysvětlit. Jsem rád, že mě kolegové převážně podporují a občas mi posílají nějaké zajímavé kauzy, které se hodí ke zhudebnění, protože mají v sobě humor.
Jaký žánr, zpěváky nebo skupiny volíte vy, když si chcete poslechnout dobrou hudbu?
S přibývajícím věkem jsem dospěl k závěru, že nejlepší hudba je ……ticho….
Ale protože jsem vyrostl na trampských písničkách a country, tak si vždycky rád poslechnu něco z tohoto soudku.
Rád sbíráte perličky ze soudních jednání. Mohl byste se s námi podělit o jednu aktuální?
Mnohonásobný majetkový recidivista, souzený pro krádež, v rámci posledního slova upřímně uvedl:
„Trestného činu krádeže, při kterém jsem byl přistižen, upřímně lituju a slibuju, že příště si dám větší pozor!“
Děkuji za Váš čas a odpovědi.
_**
**_
Další články
Viník nehody? I cyklista nebo chodec může získat milionové odškodnění
Mnoho chodců a cyklistů po dopravní nehodě rezignuje na odškodnění ve chvíli, kdy policie nebo pojišťovna označí za viníka právě je.
Dědictví ve virtuálním světě: kdo zdědí naše účty, data, sociální sítě a kryptoměny?
Digitalizace postupně mění nejen způsob, jakým pracujeme, komunikujeme nebo investujeme, ale i podobu majetku, který po sobě zanecháváme. Vedle klasických předmětů dědictví, jakými jsou například nemovitosti, peněžní prostředky na bankovních účtech nebo movité věci, otevírá moderní svět dveře i novým předmětům dědictví, zejména tedy majetku nacházejícímu se v digitálním prostředí.
Čím se zabývala ČNB v roce 2025? První kontroly podle DORA a 245 žádostí o kryptolicenci
ČNB v roce 2025 převzala dohled nad kryptoaktivy, zahájila kontroly podle DORA a zjistila, že hlavní nedostatky jsou v procesech, dokumentaci a kontrolách.
Kvalifikační dohoda, prohloubení a zvýšení kvalifikace
Kvalifikační dohoda upravená v § 234 a násl. zákoníku práce představuje institut, který zaměstnavateli zajistí „návratnost“ investic do odborného rozvoje zaměstnanců, ať už ve formě práce „kvalifikovaného“ zaměstnance po sjednanou dobu nebo ve formě úhrady nákladů vynaložených na prohloubení či zvýšení kvalifikace zaměstnance.
Veřejné zostuzení jako právní problém: mezi kritikou, varováním a zásahem do osobnosti
Jedna fotografie a neověřené obvinění na sociálních sítích dokážou z člověka během několika hodin udělat podvodníka bez možnosti obrany. Pojďme se podívat, jaké je právní hranice mezi legitimní kritikou a protiprávním zásahem do osobnosti i to, jakým otázkám byste se měli vyhnout, než někoho veřejně označíte za hrozbu.




