Rozhovor: Ivo Jahelka - U mě jsou právo a muzika spojenými nádobami

JUDr. Ivo Jahelka se věnuje nejen koncertování, ale je i advokátem v Jindřichově Hradci. Právě v advokacii sbírá náměty pro skládání textů svých písní. V blízké době vystoupí i na konferenci Právo v Plzni, nejen jako přednášející, ale i jako muzikant.

Pojďme se nejprve vrátit na začátek a k Vaší prvotní inspiraci. Věnoval jste se psaní textů už před vysokou školou, nebo jste našel múzu až v právu?

Na Gymnáziu v Dačicích jsme měli kapelu a já jsem pro nás psal texty na různé převzaté písničky – zejména z amerického západu. Tenkrát jsem ještě neměl ani tušení, že se budu věnovat právu, ale myslím, že to byla docela dobrá škola v rámci práce s českým jazykem, což se mi následně hodilo a těžím z toho dodnes.

Dokážete si představit hudbu bez práva a právo bez hudby?

Myslím, že to spojení „právo – hudba“ je skutečně typické snad pouze pro moji osobu, neboť kdokoliv jiný by v tom žádné souvislosti nehledal. Poté, co jsem vešel v obecnou známost se svými zpívanými soudničkami, jsem dokonce uvažoval jeden čas o tom, že bych třeba mohl někdy jenom jezdit po koncertech a přestat chodit k soudům, ale byly i doby, kdy jsem uvažoval o opaku – tedy, že se budu věnovat výhradně právu. Ukázalo se ale, že jedno bez druhého by prostě nefungovalo, že u mě jsou právo a muzika takovými spojenými nádobami, takže jedno bez druhého není úplně to „pravé ořechové“.

Dvě z Vašich nadání jsou cit pro jazyk a nacházení humoru v prostředí, kde ho jiní často jen těžko nalézají. Popsal byste právničinu jako zábavné povolání?

Právníci obvykle pracují s paragrafy a ty zrovna k popukání nejsou. Zároveň ale musí ty suché paragrafy používat pro normální obyčejný lidský život – a to už může být někdy docela zábavné. Já mám vlastně svoji písničkářskou tvorbu na tomto postavenou, protože všechno jsou to příběhy ze života, které mají určitý právní aspekt a přitom se tomu ve výsledku publikum radostně směje, protože – jak se říká: nic nepotěší více, než neštěstí druhých!

Jinak ale musím říci, že povolání advokáta, které vykonávám už více než 40 let, je spíše stresující, neboť člověk je v neustálém konfliktu s protistranou, s klientem, se soudem, a pokud si v tom člověk nenajde alespoň tu trochu humoru – o což se snažím – je to někdy k nepřežití.

Jak často potkáte u soudu, nebo v běžných dnech v kanceláři, situaci k smíchu?

Člověk by se měl, pokud možno, smát co nejvíce, protože když se smějete, tak v tu chvíli nemáte žádné myšlenky, tedy ani ty špatné, a je vám prostě dobře. Myslím, že my jako Češi máme docela specifický smysl pro humor, nicméně musím konstatovat, že v mém profesním okolí – tedy u soudů, na policii či na úřadech – humoru výrazně ubývá, takže jsem vděčný za jakoukoliv situaci, která mi úsměv na tváři vyloudí. Třeba když do soudní síně při rozvodovém jednání přiběhne na poslední chvíli manželka s výkřikem: „Rozveďte mě, ale rychle, protože musím vařit!“

Je jazykový cit pro právníka to, co rybářský prut pro rybáře?

Zatímco rybář může ulovit pěknou rybu i na obyčejný vlasec a prut k tomu ani nepotřebuje, tak právník by měl být nepochybně vybaven jistými formulačními schopnostmi a čeština mu k tomu dává dostatečný prostor. Podle psaného textu i podle mluveného projevu se pozná, jak na tom který právník je, takže určitě to svoji roli hraje i třeba v průběhu soudních řízení.

Reagují na Váš humor právníci a laici odlišně?

Jak mám odpozorováno, tak kolegové z právnické branže se mým písničkám smějí úplně stejně jako laické publikum, akorát jsou trochu více v obraze, pokud jde o právní stránku problému, kterou někdy musím svým posluchačům trochu vysvětlit. Jsem rád, že mě kolegové převážně podporují a občas mi posílají nějaké zajímavé kauzy, které se hodí ke zhudebnění, protože mají v sobě humor.

Jaký žánr, zpěváky nebo skupiny volíte vy, když si chcete poslechnout dobrou hudbu?

S přibývajícím věkem jsem dospěl k závěru, že nejlepší hudba je ……ticho….

Ale protože jsem vyrostl na trampských písničkách a country, tak si vždycky rád poslechnu něco z tohoto soudku.

Rád sbíráte perličky ze soudních jednání. Mohl byste se s námi podělit o jednu aktuální?

Mnohonásobný majetkový recidivista, souzený pro krádež, v rámci posledního slova upřímně uvedl:

„Trestného činu krádeže, při kterém jsem byl přistižen, upřímně lituju a slibuju, že příště si dám větší pozor!“

Děkuji za Váš čas a odpovědi.

_**

**_