Právní regulace reklamy na výrobky cílící na zdraví
Novela zákona o regulaci reklamy přináší zcela zásadní podmínky kladené na zadavatele a zhotovitele obsahu reklamy na výrobky cílící na zdraví, které je nutné reflektovat v reklamních kampaních a obchodních praktikách.
Jak jsme Vás již informovali v rámci dřívějších příspěvků, počínaje dnem 26. května 2021 postupně vstupuje v použitelnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017, o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS (dále jen „MDR“).
V souvislosti s MDR byla do české právní úpravy promítnuta zákonem č. 89/2021 Sb., a především zákonem č. 90/2021 Sb., celá řada změn věcně souvisejících s problematikou zdravotnických prostředků, přičemž došlo mimo jiné k novele zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“).
V následujícím článku bychom Vám rádi představili zásadní změny, které referovaná novela přinesla v oblasti regulace reklamy, a to se zaměřením na tzv. výrobky cílící na zdraví.
Právní regulace reklamy zaměřené na oblast lidského zdraví
Před nabytím účinnosti novely zákona o regulaci reklamy byla v oblasti reklamy zaměřené na zdraví spotřebitelů věnována pozornost pouze humánním léčivým přípravkům a doplňkům stravy, přičemž reklama na zdravotnické prostředky, jakož i jiné výrobky, obsahující prohlášení, že výrobek může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení, byla zcela opomíjena. V případě nepravdivosti těchto prohlášení pak byla reklama s takto závadným obsahem posuzována dle obecné právní úpravy, kdy mohla být kvalifikována jako nekalá či klamavá obchodní praktika ve smyslu relevantních ustanovení zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a tudíž i zakázaná reklama dle ustanovení § 2 odst. 1) písm. b) zákona o regulaci reklamy, jež zakládá odpovědnost jak zadavatele, tak zpracovatele a šiřitele reklamy.
Dozor nad reklamou v oblasti zdravotnících prostředků a obdobných výrobků byl pak doposud svěřen pouze krajským živnostenským úřadům, které v tomto segmentu nedisponovaly potřebnými odbornými znalostmi, a nikoli Státnímu ústavu pro kontrol léčiv (dále jen „SÚKL“), do jehož oboru trh s těmito výrobky fakticky spadá.
Ačkoli ze samotného MDR regulace reklamy přímo nevyplývá, novela zákona o regulaci reklamy zavádí doposud zcela absentující a žádoucí specifickou právní úpravu reklamy na zdravotnické prostředky, která v sobě souhrnně obsahuje jak diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, tak zdravotnické prostředky obecně, spočívající zejména v nastavení zákonných požadavků pro obsah reklamních sdělení, které jsou do značné míry inspirovány dosavadní regulací reklamy na léčivé přípravky, a to jak pro reklamu cílenou na širokou laickou veřejnost, tak pro odborníky.
Dalším předmětem nové právní regulace reklamy v oblasti komodit, které mají přímý vliv na zdraví spotřebitelů je pak reklama na výrobky cílící na zdraví, jíž se budeme v následujících odstavcích tohoto článku podrobněji věnovat.
Reklama na výrobky cílící na zdraví
Jak již bylo nastíněno, novela zákona o regulaci reklamy dále začleňuje do zákona nové ustanovení § 5n, jímž zavádí specifická pravidla pro obsah reklamy na tzv. výrobky cílící na zdraví, přičemž stanoví kategorický zákaz reklamy na výrobek cílící na zdraví, který není léčivým přípravkem, ani zdravotnickým prostředkem, ani diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro, ani potravinou pro zvláštní lékařské účely, ačkoli naznačuje, že výrobek je právně jednou z takovýchto komodit.
Z novelizované dikce zákona o regulaci reklamy sice není zcela jasné, jaké produkty patří mezi tyto výrobky cílící na zdraví, které nejsou léčivým přípravkem, ani zdravotnickým prostředkem, ani diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro, ani potravinou pro zvláštní lékařské účely, v této souvislosti lze však jednoznačně dovodit, že do referované kategorie výrobků můžeme zařadit např. různé druhy doplňků stravy či kosmetiky, nebo výrobky typu „léčivé“ kameny, světla nebo svíčky.
Pro reklamu na ně nově platí rovněž přísný zákaz:
- naznačovat, že používáním výrobku se zlepší nebo zachová zdravotní stav toho, kdo jej užívá;
Další články
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
Rizika Shadow AI? Zaměstnanci mohou neúmyslně ohrozit firemní data, porušit dohody o mlčenlivosti nebo GDPR
S rozvojem AI rostou i rizika tzv. Shadow AI, používání neschválených nástrojů a aplikací umělé inteligence při práci s důvěrnými firemními informacemi, daty obchodních partnerů nebo s osobními údaji klientů a zaměstnanců. Zaměstnanci – obvykle v dobré víře a ve snaze zvýšit produktivitu práce – totiž svěří chráněná data nástrojům, nad kterými nemá firma kontrolu a slouží například ke zdokonalování umělé inteligence.
Ekocida: Chybějící dílek v mozaice nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva
Mezinárodní trestní právo dnes připomíná precizně vyskládanou mozaiku spravedlnosti. Její čtyři dílky, genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese, chrání lidstvo před těmi nejtěžšími zločiny ohrožujícími mezinárodní mír a bezpečnost. Přesto v tomto zdánlivě uceleném obrazu zůstává prázdné místo, skrze které nezadržitelně uniká odpovědnost za činy, které neútočí přímo na integritu jednotlivců, ale na environmentální stabilitu nezbytnou pro zachování civilizace.



