První díl článku si můžete přečíst zde.
Nové financování
Jakékoli nové plnění, které má být poskytnuto za účinnosti RP potvrzeného restrukturalizačním soudem, které je přiměřené a nezbytné pro zachování provozu nebo obnovení provozuschopnosti závodu podnikatele nebo k zachování či zvýšení jeho hodnoty a bude výslovně označeno za nové financováni v RP, bude považováno za nové financování ve smyslu ZPR.
Poskytl-li by věřitel podnikateli nové plnění po účinnosti RP, aniž by jeho financování bylo v RP výslovně označeno jako nové financování, nebude mít v případě neúspěšné preventivní restrukturalizace a jejího překlopení do insolvenčního řízení přednostní právo na uspokojení své pohledávky před ostatními běžnými věřiteli. To platí dle mého názoru i pro nově poskytované plnění, které bylo dříve poskytováno v průběhu moratoria jako prozatímní financování, které však po účinnosti RP již nemůže být za prozatímní financování považováno. Bylo-li zajištění pohledávek z nového plnění zřízeno v průběhu moratoria, nebude se vztahovat na pohledávky z plnění poskytnutého po účinnosti RP, nebude-li to výslovně uvedeno v RP. V ostatním platí obdobně, co bylo uvedeno k novému plnění shora v části věnované prozatímnímu financování.
Skutečnosti osvědčující splnění či nesplnění restrukturalizačního plánu a ukončení preventivní restrukturalizace
RP musí konkrétně určit, za jakých podmínek dojde k jeho splnění a za jakých podmínek naopak dojde k jeho nesplnění. Splnění i nesplnění RP je jedním z důvodů skončení preventivní restrukturalizace [§ 42 odst. 1 písm. d) ZPR]. Ač to ZPR explicitně nevyžaduje, je zejména pro dotčené strany nezbytné, aby v RP bylo výslovně uvedeno, co se stane s pohledávkami dotčených věřitelů v případě, že dojde ke skončení preventivní restrukturalizace z důvodu nesplnění RP, tzn. aby v něm bylo uvedeno, zda a v jakém rozsahu se obnovuje právní stav, který mezi stranami existoval před účinností RP. RP musí obsahovat též popis toho, co bude následovat, nebudou-li plněny podmínky RP, které neznamenají nesplnění RP. Těmto částem RP by měly dotčené strany věnovat zvýšenou pozornost.
Informační povinnost podnikatele
Podnikatel je povinen poskytovat dotčeným stranám informace o plnění restrukturalizačních opatření a finančního plánu a o vynaložených nákladech na restrukturalizaci v rozsahu a způsobem uvedeným v RP [§ 14 odst. 4 písm. g) a § 41 ZPR]. Dotčeným stranám lze doporučit, aby požadovaly, aby v RP byl podrobně vymezen rozsah, způsob ověřitelnosti a formát poskytovaných informací a dále způsob a interval poskytování informací dotčeným stranám. Je vhodné též požadovat, aby bylo v RP výslovně uvedeno s odkazem na § 14 odst. 4 písm. i) ZPR, v jaké náhradní lhůtě je podnikatel povinen informační povinnost splnit, nesplní-li ji řádně či včas.
Náhradní lhůta by měla být přiměřeně dlouhá, aby v ní byl podnikatel schopen informační povinnost splnit – např. 20 dnů. Doporučuji požadovat, aby nesplnění informační povinnosti ani v dodatečné náhradní lhůtě bylo v RP uvedeno mezi skutečnostmi, které budou osvědčovat nesplnění RP dle § 14 odst. 4 písm. h) ZPR. Je to silný nástroj, který umožní dotčeným stranám získávat průběžně informace o plnění RP. Bankovní věřitelé pak mohou požadovat zvýšení rozsahu informační povinnosti již ve standstill dohodách.
Správnost zařazení dotčených věřitelů do hlasovacích skupin
Podnikatel je povinen rozdělit dotčené strany do skupin pro hlasování o RP. Rozdělení má být provedeno tak, aby v každé skupině byly dotčené strany se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení do skupin provede podnikatel v RP, ve kterém vždy uvede, podle jakých kritérií rozdělil dotčené strany do skupin. Jde o obdobné znění jako v insolvenčním zákoně v případě rozdělení věřitelů do skupin v reorganizačním plánu. Jako vodítko pro rozdělení dotčených stran do skupin v restrukturalizačním plánu lze proto využít judikát 29 NSCR 109/2020 ve věci WL Vinohradská v. Heberger CZ. Pravidlem je zařazení dotčených stran s nezajištěnými pohledávkami do jediné skupiny, přičemž výjimky z tohoto pravidla musí být odůvodněny tím, že skupina dotčených stran s nezajištěnými pohledávkami je natolik nesourodá, že jejich právní postavení a hospodářské zájmy nelze označit za zásadně shodné. V odůvodněných případech může jít např. o věřitele poskytující podnikateli úvěrové financování, strategické dodavatele energií a surovin nutných pro další provoz závodu podnikatele apod. Podstatné pro postavení dotčených stran v tomto ohledu může být také to, prostřednictvím jakých opatření je provedení restrukturalizace v RP navrhováno (§ 16 až 21 ZPR). Naopak různý právní důvod (titul) vzniku pohledávek dotčených stran s nezajištěnými pohledávkami zpravidla nebude sám o sobě dostačujícím podkladem pro rozdělení dotčených stran do různých skupin. Dotčené strany se mají uspokojovat dle RP zásadně poměrně.
Podnikatel je povinen zajistit odhad hodnoty každého předmětu zajištění, u něhož je zajištěným věřitelem dotčená strana. Odhad může podnikatel provést sám dle zákona o oceňování majetku. Nedosáhne-li odhadem zjištěná hodnota zajištění výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou. Správná výše ocenění zajištěného majetku je zásadní, protože může mít vliv na výši hlasovacích práv ve skupině nezajištěných dotčených stran. Nejen zajištěné dotčené strany, ale i nezajištěné dotčené strany by měly věnovat ocenění zajištěného majetku podnikatele náležitou pozornost.
Právo hlasovat o návrhu na přijetí restrukturalizačního plánu
Dotčená strana má právo hlasovat pro přijetí či nepřijetí RP. Pro přijetí RP je potřebné, aby byl RP schválen tříčtvrtinovou většinou všech dotčených stran zařazených do dané hlasovací skupiny, počítáno podle výše dotčených pohledávek. Pro dotčenou stranu, která nesouhlasí s přijetím RP, je však důležité, aby se aktivně účastnila hlasování o přijetí RP, hlasuje-li se o jeho přijetí. RP, proti jehož přijetí hlasovala alespoň jedna dotčená strana, musí totiž potvrdit restrukturalizační soud (srov. § 39 odst. 1 ZPR). Dříve než rozhodne, posoudí námitky nesouhlasících dotčených stran.
Pouze dotčená strana, která hlasovala proti přijetí RP, má právo podat námitky proti RP u restrukturalizačního soudu, nikoli ta, která se hlasování zdržela.
Dotčená strana, která se hlasování zdržela, může podat nezávazný podnět, ve kterém uvede, v čem spatřuje překážky pro potvrzení RP.
Nehlasuje-li se o přijetí RP, ale RP je přijímán dohodou uzavřenou mezi podnikatelem a dotčenými stranami formou notářského zápisu (dle § 37 ZPR), má dotčená strana, která není účastníkem dohody o přijetí RP, právo podat námitky proti RP.
Námitky proti restrukturalizačnímu plánu
Dotčená strana, která hlasovala proti přijetí RP nebo nebyla stranou dohody o přijetí RP, může podat námitky proti RP u restrukturalizačního soudu do 15 dnů ode dne, kdy jí byl soudem doručen návrh podnikatele na potvrzení RP (§ 94 odst. 1 ZPR). Marné uplynutí lhůty nelze prominout. Opožděné námitky soud odmítne. Opožděné námitky pak mají povahu nezávazného podnětu, ke kterému soud nemusí přihlížet a není povinen se s argumenty v něm uvedenými vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí o návrhu na potvrzení RP.
Význam má podávat jen takové námitky, které zakládají důvod, pro který restrukturalizační soud nepotvrdí RP. Taxativní výčet těchto důvodů je uveden v § 98 odst. 2 ZPR. Lze očekávat, že nejčastějšími uváděnými námitkami budou námitka nepoctivého záměru podnikatele; námitka, že se dotčená strana přijetím RP ocitne v méně výhodném postavení, než by měla, kdyby byl hrozící úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení; námitka, že RP nemá přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku podnikatele a zachová nebo obnoví provozuschopnost závodu podnikatele; či námitka, že nové financování není nezbytné pro provedení restrukturalizačních opatření a zároveň nespravedlivě poškozuje zájmy věřitelů podnikatele.
Vůči RP, který nebyl schválen všemi skupinami dotčených stran, mohou nesouhlasící dotčené strany rozšířit své námitky proti potvrzení RP navíc o důvody uvedené v § 99 odst. 3 ZPR, tj. o námitky, že RP a) nezajišťuje rovné zacházení s každou pohledávkou v rámci každé skupiny dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí, b) předpokládá, že skupina dotčených stran získá nebo si ponechá plnění, které je vyšší než celková jmenovitá hodnota jejich pohledávek ke dni jeho účinnosti, nebo c) není spravedlivý ve vztahu k některé skupině dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí.
Odvolání proti rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu
Odvolání proti rozhodnutí o potvrzení RP (§ 100 odst. 1 ZPR) může podat jen dotčená strana, která podala námitku proti potvrzení RP. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Odvolací soud může odložit účinnost konkrétních v návrhu uvedených restrukturalizačních opatření do doby nabytí právní moci rozhodnutí o potvrzení RP. Návrhu vyhoví vždy, hrozila-li by odvolateli provedením restrukturalizačních opatření nebo zrušením rozhodnutí o potvrzení RP závažná a obtížně napravitelná újma.
Práva dotčené strany při neplnění povinností podnikatele po účinnosti restrukturalizačního plánu
Věřitelé pohledávek z RP se mohou domáhat splnění svých pohledávek všemi běžnými právními prostředky včetně žaloby, exekuce a návrhu na prohlášení úpadku podnikatele.
Návrh na zrušení restrukturalizačního plánu
Dotčené strany, které byly neplněním RP poškozeny, mohou navrhnout zrušení RP. Hrozí-li dotčené straně vznik škody, ale dosud jí škoda nevznikla, nemá aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení RP, a to ani když je zjevné, že podnikatel nebude schopen splnit podstatnou část RP. To považuji za nedostatek zákonné úpravy.
ZPR neuděluje restrukturalizačnímu soudu výslovné zmocnění zrušit RP i bez návrhu. Z toho usuzuji, že RP lze zrušit jen na návrh podnikatele či poškozené dotčené strany (§ 101 ZPR). Restrukturalizační soud zruší RP (§ 102 ZPR), neplní-li podnikatel některou ze svých podstatných povinností stanovených RP; ukáže-li se, že podstatnou část RP nebude možné splnit; nebo byl-li podnikatel nebo člen jeho voleného orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl přijetí nebo potvrzení RP nebo podstatně zkrátil či nedovoleně zvýhodnil kteroukoli dotčenou stranu.
ZPR v § 102 písm. c) uvádí, že restrukturalizační soud zruší RP, nastala-li skutečnost předvídaná RP, která osvědčuje jeho nesplnění a ukončení preventivní restrukturalizace. Návrh na zrušení RP lze však podat nejpozději do skončení preventivní restrukturalizace (srov. § 101 odst. 2 ZPR). Preventivní restrukturalizace končí dle § 42 ZPR nejen právní mocí rozhodnutí restrukturalizačního soudu o zrušení účinnosti RP, ale mj. též nesplněním RP. Z toho usuzuji, že nastala-li již skutečnost osvědčující nesplnění RP, k návrhu na zrušení RP již přihlížet nelze a restrukturalizační soud by návrh na zrušení RP měl odmítnout.
Zrušením RP podnikatel ztratí veškeré výhody, které mu byly prostřednictvím RP poskytnuty. Práva dotčených stran se navracejí do stavu před účinností RP v rozsahu, v jakém nebyla dosud uspokojena (§ 103 odst. 1 ZPR). Nedojde-li ke zrušení RP, § 103 ZPR se neuplatní. Proto je pro dotčené strany zásadní, aby v RP bylo výslovně uvedeno, co se stane s pohledávkami dotčených stran v případě, že dojde ke skončení preventivní restrukturalizace z důvodu nesplnění RP.
Závěrem bych chtěl dodat, že v dnešní turbulentní době se mohou podnikatelé snadno dostat do vážných finančních potíží. Preventivní restrukturalizace jim může pomoci finanční potíže překlenout. Věřitelé musí být obezřetní, ale měli by hledět do budoucnosti. Jsou nazýváni věřiteli proto, že věřili těm, kterým svěřili své prostředky, a věřili i v jejich podnikání. Pomáhejme v rozumné míře svým obchodním partnerům, kteří chtějí aktivně a vůči svým věřitelům otevřeně řešit své finanční problémy, a pomůžeme tím i sobě.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Diskuze k článku ()