Rozhovor: Roman Fiala - Tak jako neexistuje ideální člověk, neexistuje ideální soudce

Na letošním ročníku kongresu Právní prostor jste přednášel na téma „Jak se zamýšlet nad osobností soudce“. Existuje správná odpověď?

Každá odpověď, na takovou otázku, dává smysl jen v místě a čase. Teprve pojmenování dnešního světa, jeho problémů, potřeb a směřování může být východiskem pro formulaci požadavků na osobnost současného soudce.

Během přednášky jste mluvil také o tom, kdo je a kdo má být soudcem. Kdo jím je a kdo jím má tedy být?

Tak jako neexistuje ideální člověk, neexistuje ideální soudce. Každá společnost si vytváří ideální archetypy některých společenských rolí. Soudce mezi ně patří. Je to role, u které se důraz klade nejen na odborné, ale současně i na osobnostní kvality člověka. Soudci by se takovému ideálnímu archetypu měli snažit blížit. Zdůrazňuji slova „měli by se snažit“. Dokonalost není z tohoto světa.

Jak se pozná, zda se člověk hodí na soudcovskou funkci? Je výběrové řízení dostačující ke zjištění, zda na to člověk má či nemá?

Nevěřím, že se kvality člověka – soudce poznají během jakéhokoli pohovoru před sebegeniálnější výběrovou komisí. Jen delší působení v nižší justiční funkci ukáže, jaké jsou odborné, pracovní i lidské kvality uchazeče o soudcovskou funkci.

Je soudce solitérem nebo je vnímán spíše jako součást systému?

Soudce je součástí justičního týmu, a to i když rozhoduje jako samosoudce. Smysl soudního rozhodování je nalezení spravedlnosti, jako výsledku spolupráce jednotlivých stupňů soudů. Každý soudní stupeň má v cestě za spravedlností přesně stanovenou roli. Roli vymezenou procesními kodexy.

Jaké důležité vlastnosti by měl soudce mít?

Tak jako každý člověk. Možná s hlubším smyslem pro nezávislost, trpělivost a statečnost.

Domníváte se, že máme po osobnostní a profesní stránce profesionální a kvalitní soudce?

Věřím, že ve většině ano.

Je v dnešní době prostor pro spravedlnost?

Rozhodně.

Během přednášky jste mluvil také o pokoře. Jakou roli hraje, případně by měla hrát, v přístupu soudce k jeho profesi?

Rozhodujete-li o osudech druhých, je pokora „conditio sine qua non“ správného a spravedlivého rozhodnutí. U soudců vyšších stupňů soudů to pak platí nejen ve vztahu k účastníkům řízení, ale také ve vztahu k práci kolegů, soudů nižších stupňů.

Co profese soudce znamená pro Vás?

Myslím, že totéž, co pro většinu kolegů. Je to pro nás lidská i profesní identita.

Zvykne si člověk na zodpovědnost, kterou má na této pozici vůči společnosti, ale především vůči jednotlivcům?

Myslím, že ano. Pokud se bavíme o schopnosti dlouhodobě takovou odpovědnost unést. Protože opakem je nepřijatelná otrlost a lhostejnost k problémům společnosti i konkrétních lidí!