Některé rozdíly mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými
Aktuálně se lze ve veřejném prostoru setkat s diskusemi o zvýšení daňových odvodů osob samostatně výdělečně činných (dále jen „OSVČ“). Možné navýšení sociálních odvodů OSVČ si pak začalo žít svým vlastním životem.
To nás může vést k otázkám, jaké lze nalézt rozdíly mezi výkonem práce u OSVČ a prací zaměstnanců pracujících v pracovním poměru k zaměstnavateli (dále jen „zaměstnavatel“). Je pak zřejmé, že rozdílů lze najít celou řadu. V našem článku se budeme zabývat pouze nastíněním těch několika nejdůležitějších.
Hlavní rozdíl pramení z toho, že zaměstnanec je, na rozdíl od OSVČ, primárně chráněný na základě ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), zatímco u OSVČ tomu tak není. Mezi OSVČ a zaměstnanci tak existuje řada rozdílů v oblastech organizace pracovní doby, nároků na peněžitou pomoc v mateřství, nároků vyplývajících z nemoci z povolání a dalších.“
Zaměstnanec má poté např. při nemoci z povolání zejména následující nároky:
- Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem nemoci z povolání a plnou výši nemocenského (viz § 271a zákoníku práce),
- Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu (více v § 271b zákoníku práce),
- Nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c zákoníku práce), která se poskytuje zaměstnanci podle přílohy č.1 až č. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., v platném znění nebo u příslušníků bezpečnostních sborů pak podle vyhlášky č. 277/2015 Sb., v platném znění.
- Nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení jako jsou např. doplatky za léky, které souvisí s nemocí z povolání, viz. ustanovení § 271d) zákoníku práce.
- Nárok na náhradu věcné škody jako např. vrácení poplatku, který musel postižený zaplatit za lékařský posudek o bolestném a ztížení společenského uplatnění dle ustanovení § 271e) zákoníku práce.
Další články
Omnibus I a reporting udržitelnosti: zmírnění pravidel CSRD
Během posledních let se rámec nefinančního reportingu v Evropě vyvíjel dynamicky. Od směrnice 2014/95/EU („NFRD“) ke směrnici (EU) 2022/2464 („CSRD“) a dále v oblasti náležité péče ke směrnici (EU) 2024/1760 („CSDDD“). Nyní přichází další zásadní obrat, a to legislativní balíček EU Omnibus I, jakožto soubor opatření, které mají zjednodušit a zacílit povinnosti tak, aby se snížila administrativní zátěž a nepřiměřené dopady zejména na menší a střední subjekty v dodavatelských řetězcích.
Prokazování užívání ochranné známky v námitkovém řízení a v řízení o neplatnosti ochranné známky
Prokazování užívání ochranné známky představuje významný procesní nástroj, který může zásadně ovlivnit výsledek jak námitkového řízení, tak řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou.
Umění promptování: Jak donutit právní AI "přemýšlet" a odůvodňovat
Využití umělé inteligence v právní praxi se posouvá od obecných experimentů k sofistikovaným nástrojům. Moderní právní databáze stále častěji integrují technologii RAG (Retrieval-Augmented Generation) spojenou s výkonnými jazykovými modely (jako jsou ty od OpenAI), aby advokátům poskytly nejen fulltextové vyhledávání, ale i syntézu právních informací.
Obdržení daňového dokladu a uplatnění odpočtu daně
V prvním čtvrtletí roku 2026 vydaly Soudní dvůr a Tribunál Evropské unie dvě rozhodnutí, která se dotýkají téhož praktického problému: zda lze uplatnit nárok na odpočet DPH ve zdaňovacím období, v němž plátce přijal zdanitelné plnění, avšak daňový doklad obdržel až později.
Zločiny sportovních fanoušků
Strhnout divákovi klubovou šálu soupeře může na fotbalovém stadionu během utkání působit jako neškodná legrace. Trestní zákoník však takové jednání vykládá mnohem přísněji. Jako zločin loupeže s odnětím svobody na dvě léta až deset let.[1]



