Vzhledem k tomu, že byla Novela dne 29. května 2020 Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení schválena a dne 10. června 2020 následně schválena Senátem, lze předpokládat, že nabytí její účinnosti v následujících měsících či nejpozději na začátku roku 2021 je více než pravděpodobné.
Tento článek věnovaný chystaným změnám v doručování písemností v pracovněprávních vztazích zahajuje sérii článků, v nichž se budeme v detailu zabývat zásadními změnami Zákoníku práce, které má Novela přinést.
Změny v konceptu doručování písemností
Jednou z oblastí, jejíž úprava v Zákoníku práce je ze strany veřejnosti dlouhodobě předmětem kritiky, a to zejména pro svou nepraktičnost, je oblast doručování písemností týkajících se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jakož i písemností týkajících se odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, odměňování (mzdový výměr či platový výměr) nebo záznamu o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen „písemnosti“).
Stávající právní úprava doručování písemností vychází z konceptu, že písemnosti musejí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 Zákoníku práce). Zároveň platí, že do vlastních rukou doručuje písemnosti zaměstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací a není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit zaměstnanci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 334 odst. 2 Zákoníku práce). Zaměstnavatel tak za stávající právní úpravy prakticky může volit mezi jednotlivými alternativami doručování a žádná z těchto alternativ není preferována.
Novela koncept alternativy ve způsobech doručování částečně opouští a stanoví, že písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci primárně do vlastních rukou na pracovišti. Novela tudíž vypouští povinný pokus o doručení písemnosti v bytě zaměstnance či jinde, kde může být zastižen.
V momentě, kdy zaměstnanci nebude možné písemnost doručit na pracovišti, bude mít zaměstnavatel na výběr z několika dalších variant doručování, přičemž tento výčet nestanoví hierarchii jejich užití, a opět mezi nimi může zaměstnavatel volit:
- kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,
- prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
- prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo
- prostřednictvím datové schránky.
Pokud jde o obecná pravidla týkající se doručování zaměstnavatelem, pak Novela kromě výše uvedené změny v konceptu doručování zrušuje odstavec pátý § 334 Zákoníku práce, který stanoví, že podmínky doručování písemností advokátovi se řídí § 48 občanského soudního řádu.
Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím datové schránky
Ačkoliv pravidla pro doručování zaměstnavatelem prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací zůstávají dle Novely nezměněna (§ 335 Zákoníku práce), Novela v § 335a přichází s alternativním způsobem doručování prostřednictvím datové schránky, pakliže nelze doručit zaměstnanci písemnost do vlastních rukou na pracovišti.
Prostřednictvím datové schránky bude moci zaměstnavatel písemnost doručit zaměstnanci jen tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vysloví písemný souhlas. Tento souhlas bude možné udělit vždy pro každý konkrétní případ doručování písemnosti anebo jej bude možné udělit jako paušální.
Oproti stávajícímu doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací by mělo dojít speciální právní úpravou doručování do datové schránky k jejímu zjednodušení, jelikož Novela upouští od podmínky podepsání písemnosti uznávaným elektronickým podpisem a podmínky potvrzení převzetí písemnosti zaměstnancem zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.
Novela zároveň konstruuje fikci, že pokud se zaměstnanec nepřihlásí do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání písemnosti do datové schránky, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
Praktickým problémem tohoto postupu pak samozřejmě zůstává skutečnost, že fyzické osoby nemají povinnost míti zřízenou datovou schránku, a tedy ji využívá jen malé procento zaměstnanců.
Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb
Významné změny po Novele dostanou i pravidla pro doručování zaměstnavatelem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 336 Zákoníku práce). Dle Novely by měl zaměstnavatel nově zasílat zaměstnanci písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nikoli na poslední adresu, která je zaměstnavateli známa, ale na adresu, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil.
Nově se tedy stanovuje určitá míra odpovědnosti zaměstnance v oblasti písemného oznámení aktuální adresy, na kterou si zaměstnanec přeje, aby mu bylo zaměstnavatelem v rámci základního pracovněprávního vztahu doručováno. Zaměstnanec sám tak bude povinnou osobou, která bude písemně nahlašovat správné a aktuální údaje k doručování a ponese tak parciální odpovědnost v oblasti doručování.
Další významné změny v této oblasti dostanou délky lhůt u tzv. fikcí doručení (§ 336 odst. 3 a 4 Zákoníku práce). Stávající právní úprava konstruuje fikce doručení tak, že v případě, kdy nebude zaměstnanci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb písemnost doručena, a ten si následně písemnost ani v provozovně provozovatele poštovních služeb či u obecního úřadu ve lhůtě 10 pracovních dnů nevyzvedne, považuje se písemnost za zaměstnanci doručenou posledním dnem této lhůty. V praxi však působí problémy fakt, že lhůta 10 pracovních dnů stanovená Zákoníkem práce nekoresponduje s aktuálními poštovními podmínkami České pošty, jakožto nejčastěji využívaného poskytovatele poštovních služeb. Tyto podmínky totiž stanoví jako standardní lhůtu k uložení poštovní zásilky 15 kalendářních dnů. Z důvodu tohoto rozporu vznikají problémy s vykázáním správného doručení písemnosti zaměstnanci, neboť počítání 10 pracovních dnů, jakožto doby úložní, není jednoznačné.
Novela proto výše zmíněnou lhůtu pro vyzvednutí prodlužuje na 15 (kalendářních) dnů. Z důvodu upřesnění počátku běhu 15denní lhůty pro vyzvednutí tak, aby byl počátek této lhůty přesněji navázán na okamžik neúspěšného pokusu o doručení písemnosti, Novela v § 336 odst. 3 a 4 Zákoníku práce již dále nepracuje s pojmem „doručená písemnost“, ale pouze „písemnost“.
I po Novele bude stále platit, že pokud zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zachována zůstane i povinnost doručovatele poučit zaměstnance o následcích nepřevzetí písemnosti, ovšem s rozdílem, že již nebude nutné sepsat o tomto poučení písemný záznam.
Zaměstnanci tedy bude stále nutné písemnost zaslat do vlastních rukou výlučně jen adresáta a použít speciální obálku odpovídající obsahující poučení pro zaměstnance.
Doručování písemnosti určené zaměstnavateli zaměstnancem
Dle stávající právní úpravy je doručení písemnosti určené zaměstnavateli splněno, jakmile ji zaměstnavatel převzal (§ 337 odst. 3 Zákoníku práce). V praxi však může nastat pro zaměstnance problematická situace, kdy zaměstnavatel odmítne převzít písemnost, kterou mu zaměstnanec doručuje, nebo je zaměstnanci doručení jinak znemožněno. Zpravidla se tak stává po ukončení déle trvajících překážek v práci na straně zaměstnance, kdy zaměstnanec při návratu zpět na pracoviště zjistí, že zaměstnavatel v místě svého sídla anebo v místě svého podnikání fakticky neexistuje. Zaměstnanci se tak ocitají v neřešitelné situaci, kdy nejen že nemohou konat práci, ale ani z vlastní vůle skončit pracovní poměr. Novela se s tímto problémem vypořádává konstrukcí fikce, že pokud je zaměstnanci doručení znemožněno, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k takové skutečnosti došlo.
Poslední změnou v doručování zaměstnancem zaměstnavateli a v oblasti doručování vůbec je vložení nového odstavce 6 do § 337 Zákoníku práce, dle kterého platí, že, jestliže dá zaměstnavatel k tomuto svůj souhlas, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Rozdíl od doručování prostřednictvím datové schránky zaměstnavatelem zaměstnanci spočívá v tom, že zde není vyžadován souhlas písemný. Zároveň není vyžadováno, aby písemnost byla podepsána uznávaným elektronickým podpisem, a aby převzetí písemnosti zaměstnavatel potvrdil datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou pečetí. V případě, že zaměstnavatel svůj souhlas udělí, bude písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky zaměstnavatele.
Závěr
Přestože výše uvedenými změnami zřejmě dojde k alespoň částečnému odstranění některých problémů souvisejících s doručováním písemností v pracovněprávních vztazích, nelze v této oblasti změny považovat za dostatečně korespondující s reálnými potřebami zaměstnanců a zaměstnavatelů.
Ačkoliv jedním z hlavních záměrů novelizace Zákoníku práce byla reflexe aktuálních trendů v pracovním právu, úpravu jednoho z nejrozšířenějších Novela postrádá – komunikaci prostřednictvím elektronické, zejména e-mailové korespondence.
Domníváme se tedy, že absence propracované úpravy elektronické komunikace, především prostřednictvím e-mailu, jakožto prostředku efektivního doručování písemností v pracovněprávních vztazích, ubírá Novele na komplexnosti a je vzhledem k narůstající míře digitalizace jejím nedostatkem.
Diskuze k článku ()