Úskalí při výpočtu odměny advokáta u společných úkonů při zastupování více osob

Doposud, přesněji do 31. 12. 2024, byla věc poměrně jednoduchá. Pokud advokát v řízení zastupoval více osob a činil za tyto společné úkony (vyjádření, účast u jednání apod.), vyhláška presumovala nižší náročnost těchto společných úkonů a snižovala odměnu advokáta plošně o 20 % u každého ze zastoupených.

V průběhu přípravy novely vyhlášky č. 258/2024 Sb. vznesl Nejvyšší soud, konkrétně předseda senátu trestního kolegia JUDr. Durdík, připomínku, že novela se nijak nevypořádává s problémy ohledně zastupování většího počtu poškozených, kterých mohou být desítky či stovky, společným zmocněncem.

Ministerstvo spravedlnosti námitku vyslyšelo a změnilo plošné snížení o 20 % na klouzavě degresivní snížení po 20 %. Učinilo tak však nejen pro zastupování poškozených v trestním řízení, ale napříč všemi řízeními, a to včetně řízení občanského. V tomto článku bych se rád zamyslel nad dopady této změny.

Jak určit pořadí

První otázka, která se při aplikaci nového § 12 odst. 4 advokátního tarifu (dále jen „AT“) nabízí, je, jak určit ono pořadí zastoupených. V průběhu řízení se soud již touto otázkou zpravidla nezabývá, neboť pořadí je již dávno dané – žalobou či jiným návrhem. Primárně pořadí účastníků totiž určuje sám žalobce (žalobci), kdy jejich označení soud zpravidla bez dalšího přebírá do svého informačního systému a následně do svých rozhodnutí. Problém by tak být neměl. Nebo ano?

Na pořadí totiž záleží

Představme si situaci, kdy advokát (úspěšně) zastupuje tři žalobce. Žalobce A požadoval částku 100 000 Kč, žalobce B 200 000 Kč a žalobce C 300 000 Kč. Za takové situace by advokát za jeden úkon žalobce A získal 5 100 Kč, žalobce B 7 280 Kč (20% snížení) a žalobce C 5 700 Kč (40% snížení). Na první pohled je zřejmé, že byť žalobce C žaloval nejvyšší částku a tarifní hodnota (a z toho vyplývající sazba) je rovněž nejvyšší, v důsledku právní redukce činí odměna za úkon žalobce C méně než u žalobce B a blíží se k nejnižší odměně žalobce A.

Pokud by si však advokát věc spočítal před podáním žaloby, zjistil by, že je pro něj nejvýhodnější seřazovat zastoupené od nejvyšších částek, tedy sestupně. Ve výše uvedeném modelu by jeho odměna rázem stoupla z částky 18 080 Kč za úkon na 19 840 Kč za všechny tři zastupované, což je zhruba 10% navýšení. U třech úkonů ve věci se již jedná o rozdíl 5 280 Kč, což jistě není málo. Čím vyšší rozdíl v tarifní hodnotě jednotlivých zastoupených a čím více se celkový počet zastoupených bude blížit krajní hodnotě pro snižování (pět zastoupených), tím více se budou tyto pomyslné nůžky rozevírat. Při modelu s pěti zastoupenými a tarifními hodnotami jeden, dva, tři, čtyři a pět milionů bude rozdíl v odměně při pouhých třech úkonech ve věci dokonce 48 000 Kč. A to vše jen kvůli odlišnému seřazení účastníků v žalobě! Nejsem si jist, zda tato hra s pořadím byla Ministerstvem spravedlnosti zamýšlena.

Zájem advokáta versus zájem klientů

Z výše načrtnuté situace tak můžeme vyvodit dva závěry. Pokud advokát bude chtít „co nejvíce vydělat“, seřadí klienty dle tarifní hodnoty sestupně. Pokud bude advokát chtít co nejvíce ušetřit klientům (a protistraně), seřadí je vzestupně.

Advokát bude muset zvolený postup velmi důkladně svým klientům osvětlit, tím spíše, bude-li se například nešťastník s nejvyšší tarifní hodnotou nacházet na prvním místě, a bude z toho důvodu odměnu advokátovi hradit v plné výši, bude-li ve sporu neúspěšný.

Aby problémů nebylo málo

Doposud jsem operoval primárně se scénářem, kde advokát zastupuje žalobce, kteří jsou ve věci úspěšní. V takovém případě jde primárně o domluvu mezi advokátem a jeho mandanty, aby bylo postaveno najisto, kdo a jakým způsobem bude odměnu advokáta hradit. Více zastoupených v postavení samostatných účastníků se však může v řízení objevit i na straně žalovaných. Ve chvíli, kdy advokát přebírá zastoupení žalovaných, je už řízení zpravidla zahájeno, a pořadí účastníků dáno – samotným žalobcem. Ten tak přirozeně nebude chtít riskovat a žalované – samozřejmě v případě, kdy po každém z nich požaduje odlišnou částku – seřadí dle tarifní hodnoty vzestupně, aby v případě neúspěchu hradil náklady co nejnižší. Advokát žalovaných pak toto pořadí již změnit nemůže, neboť jak výše řečeno, pořadí žalobce převzal zpravidla i sám soud a je obsaženo v prvotní výzvě k vyjádření k žalobě.

Zatímco tak v případě vícečetného zastoupení na straně žalující má advokát na výběr, advokát strany žalované se dostává do podstatně méně výhodné pozice a přejímá pořadí již dané. Rád bych zopakoval, že takovýto postup může připravit advokáta o desítky tisíc korun, a to aniž by k tomu byl jakýkoli objektivní důvod.

Osobně považuji toto řešení za velmi nešťastné, neboť umožňuje machinace s náklady pouhým prohazováním účastníků při jejich označování. Soud může navíc čelit žádostem zástupců, kteří nebudou s pořadím účastníků spokojeni, přičemž nemá žádné vodítko, jak v těchto případech postupovat.

Možná řešení

Právní předpis buď musí důsledně stanovit způsob výpočtu nákladů tak, aby postup soudu při jeho aplikaci byl v obdobných případech shodný, nebo dát soudům určitou diskreci při zvažování okolností daného případu.

Pokud chce ministerstvo setrvat na současném znění a ponechat postupné 20% snižování, bylo by vhodné doplnit § 13 odst. 4 AT o větu, že v případě účastníků s rozdílnými tarifními hodnotami je jejich pořadí určeno od nejvyšší tarifní hodnoty po nejnižší (sestupně), aby advokátova odměna zůstala co nejméně dotčena.

Osobně bych však preferoval úpravu, která by soudům umožnila zohlednit náročnost společných úkonů advokáta a stanovit jejich výši ad hoc pouze s určitými zákonnými omezeními. Soud by tak mohl redukovat odměnu advokáta u každého zastoupeného až o 50 % v případě, kdy společný úkon nevyžadoval žádné zvláštní úsilí odlišné od zastupování účastníka jediného (např. v případě zastupování manželů v jednoduchých sporech o vymožení jejich pohledávky), naopak by mohl přiznat každému ze zastupovaných náhradu v plné výši, pokud byl spor mimořádně složitý a advokát musel u každého ze zastoupených přihlížet k jeho odlišným specifikům.

Zda se však ministerstvo k některé z výše nastíněných možností přikloní, či zda tuto situaci vyřeší až soudní praxe, na to si musíme ještě počkat.