Jak se bránit nesprávnému úřednímu postupu aneb stížnost na úředníka

Právní úprava stížnosti

Stížnost na nesprávný postup správních orgánů je upravena v § 175 z. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Ten uvádí, že dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.[1] Úprava je aplikovatelná tehdy, pokud je dána působnost správního řádu, tedy jestliže se jedná o výkon vrchnostenské veřejné správy. Stížnost je tak možné podat nejen v rámci správního řízení, ale i pokud bylo vydáno vyjádření, osvědčení, při uzavírání veřejnoprávní smlouvy či při vydání opatření obecné povahy a zavazuje jak orgány státní správy, orgány územní samosprávy, tak i ostatní správní orgány.

A contrario vyplývá, že úpravu naopak není možné aplikovat na situace, kdy například územní samosprávný celky provádí úkony soukromoprávní povahy. Takovým úkonem může být třeba uzavření nájemní smlouvy na městský byt.

Ustanovení dále není možné použít, pokud byla stížnost podána na jednání úřední osoby v jejím osobním životě [2] nebo se vůbec nejedná o úřední osobu, např. stížnost podaná na hlučného souseda.

Dále se úprava nepoužije, pokud zvláštní právní předpis obsahuje vlastní úpravu procesu vyřizování stížností. Jako příklad lze uvést § 16a z. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Podle něj může stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podat žadatel, který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6 informačního zákona, kterému po uplynutí zákonem stanovených lhůt nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo který nesouhlasí s výší úhrady, která mu byla stanovena v souvislosti s poskytováním informací. [3]

Pokud by však stížnost směřovala proti úřední osobě, protože například v rámci poskytnuté informace zesměšnila žadatele či došlo z její strany k jinému nevhodnému jednání, použije se obecná úprava uvedená ve správním řádu.

Důvody podání stížnosti

Dle § 4 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti a každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. Právě porušení daného paragrafu nám odůvodňuje podání stížnosti.

Takové porušení je možné spatřovat jednak v nevhodném chování úředních osob a jednak v nesprávném postupu správního orgánu. Pojem „nevhodné chování“ je značně široký a lze si pod ním představit velké množství nemístného jednání ze strany úřední osoby. Zpravidla se bude jednat o porušování zásad slušného chování, zesměšňování, porušování zákonů a tak dále. Konkrétně lze uvést např. tykání, vulgarismy, arogance nebo afektované poučování. Nesprávným úředním postupem se pak rozumí postup, který je v rozporu se zákonem, například průtahy v řízení nebo nečinnost.

Také je nutné uvést, že stížnost je možné podat jen pokud správní řád neposkytuje jiný prostředek ochrany. Tím může být typicky opravný prostředek, například odvolání nebo ochrana proti nečinnosti. Stížnost má tedy podpůrný charakter a pokud je možné podat např. odvolání, nelze se bránit prostřednictvím stížnosti.

Podání stížnosti dále nesmí být stěžovateli na újmu, např. pokud účastník probíhajícího řízení podá stížnost na úředníka, který ho v průběhu jednání urážel, nesmí být ve správním řízení rozhodnuto v jeho neprospěch pouze z důvodu toho, že podal stížnost.

Podání a projednání stížnosti

Stížnost je možné podat ústně i písemně, přičemž písemnou formou je forma listinná i elektronická. Pokud je stížnost podávána elektronicky je nutné ji opatřit uznávaným elektronickým podpisem. Podává se u správního orgánu, který vede správní řízení. Pokud žádné správní řízení neprobíhá, podá se stížnost u toho orgánu, na jehož postup stížnost míří. Podání takové stížnosti není spojeno s žádným poplatkem.

Správní orgán, ke kterému byla stížnost podána je pak povinen prošetřit skutečnosti v ní uvedené. Pokud to považuje za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.[4]

Stížnost je podáním ve smyslu § 37 správního řádu. Budeme ji proto vždy posuzovat dle jejího obsahu bez ohledu na její označení. Musí také splňovat určité náležitosti podání, kterými jsou informace o tom, kdo stížnost podává. V případě fyzické osoby tedy musí být uvedeno její jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu. Právnická osoba pak musí uvést svůj název, identifikační číslo a adresu svého sídla. Dále je nutné uvést, komu je stížnost určena, tedy adresovat ji příslušnému správnímu orgánu a návrh, jak by se situace měla vyřešit.

Pro vyřízení stížnosti dává zákon lhůtu 60 dnů ode dne doručení příslušnému správnímu orgánu. V odůvodněných případech je možné tuto lhůtu prodloužit, a to tehdy, když v takto stanovené lhůtě nelze zajistit podklady, které jsou potřebné pro její vyřízení. Před uplynutím zákonem stanovené lhůty musí správní orgán vyrozumět stěžovatele o tom, jak byla jeho stížnost vyřízena. Pokud by tak neučinil, porušil by zákon a stěžovatel by mohl využít ochrany proti nečinnosti.

Vyřízením stížnosti se rozumí informace o tom, zda byla stížnost důvodná a budou na základě ní vyvozeny důsledky. Takovými důsledky jsou tzv. opatření k nápravě, která mohou spočívat např. v tom, že se úředník formálně omluví stěžovateli, dojde k náhradě škody, která stěžovateli vznikla v důsledky nesprávného postupu, úředník obdrží výtku, sníží se mu osobní příplatek či dojde k jinému pracovněprávnímu postihu. V nejzávažnějších případech může být jednání úředníka vyhodnoceno i jako správní delikt či trestný čin.

Správní řád stanovuje, že o výsledcích šetření a volbě konkrétního nápravného opatření je nutné učinit záznam do spisu. Dle § 175 odst. 6 správního řádu, pak platí, že pokud by stěžovatel chtěl být informován i o tom, jaká konkrétní opatření k nápravě byla přijata a jaké jsou výsledky šetření, musí o to výslovně požádat.

Přezkum způsobu vyřízení stížnosti nadřízeným správním orgánem

Podání stížnosti vyřizuje ten správní orgán, kterého se daná stížnost týká. To znamená, že pokud si budu stěžovat na nevhodné chování úředníka stavebního úřadu v Ústí nad Labem, bude stížnost vyřizovat právě tento stavební úřad. Z toho důvodu je tu vysoké riziko neobjektivního vyřízení stížnosti a je nutné, aby zde existoval způsob dalšího prošetření, u kterého již nebude pochybnost o jeho objektivnosti.

Tento způsob je upraven v § 175 odst. 7 správní řád, ten říká, že má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

Nadřízeným správním orgánem je dle § 178 odst. 1 správní řád ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon je jím správní orgán, který dle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. V případě stavebního úřadu v Ústí nad Labem jím tedy bude Krajský úřad Ústeckého kraje.

Závěrem ještě jednou zopakuji, že veřejná správa je službou veřejnosti a měla by být prováděna v souladu se zásadami dobré správy. Pokud se tedy budete domnívat, že se k vám úředník nechoval vhodně či postup správního orgánu nebyl v pořádku, nezdráhejte se využít institutu stížnosti.

[1] § 175 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb., správní řád

[2] NSS 4 As 348/2018

[3] JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 175 [Stížnosti]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1108, marg. č. 20.

[4] § 175 odst. 7 z. č. 500/2004 Sb., správní řád4