Články s tagem: správní řád

Od 01.01.2026 významně posílila práva osob zúčastněných na řízení a došlo ke změnám v soudním přezkumu závazných stanovisek. Novela SŘS by tak mohla přinést významnou změnu i pro proces povolování staveb.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 15. července 2025, sp. zn. 4 Ads 173/2024-33, přináší důležité poselství: Ve správním řízení nesmí převážit formalismus nad spravedlností, zvlášť tam, kde jde o zánik základního sociálního práva.

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „Stavební zákon“) je v plném rozsahu účinný již takřka jeden celý rok. Ačkoli nenaplnil původní ambici výrazně přetransformovat celý systém stavebního práva, přinesl do praxe řadu změn. Jednou z takových změn je výslovná právní úprava smluv uzavíraných mezi územními samosprávnými celky (obec, kraj) a stavebníky (developery).

Služební poměr státních zaměstnanců je upraven zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, který stanoví pravidla pro vznik, průběh a ukončení služebního poměru. Jedním ze způsobů ukončení služebního poměru je jeho zrušení ve zkušební době, což je specifický institut umožňující oběma stranám – služebnímu orgánu i státnímu zaměstnanci – ukončit služební poměr rychle a bez složitých procedur. Podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě může být služební poměr zrušen „z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu“.

Ředitel magistrátu hlavního města Prahy je klíčovou osobou zajišťující správné fungování úřadu a plnění úkolů v oblasti samostatné i přenesené působnosti. V posledních dnech se na odvolání současného ředitele upíná pozornost médií i politiků a je zajímavé sledovat, kteří aktéři mají jakou úlohu či kompetenci v tomto procesu.

Autor si dává za cíl v tomto článku rozebrat právní úpravu stížnosti na úředníka jako prostředku obrany proti nesprávnému úřednímu postupu, uvést příklady situací ve kterých je možné stížnost využít a představit následky jejího podání.

Prezentovaný článek věnuje pozornost povaze a důkazní síle doručenky jako standardního důkazního prostředku doručení písemnosti ve správním řízení. Článek v této souvislosti poukazuje na zásadní odlišnosti v právní úpravě doručenek v rámci různých procesních předpisů, kdy tyto rozdílné procesní úpravy vyvolávají v rozhodovací činnosti správních orgánů výkladové a aplikační problémy, které účastníky správního řízení v konečném důsledku nutí domáhat se svých veřejných subjektivních práv především cestou soudního řízení.

Představme si situaci, kdy se v blízkosti vašeho pozemku či nemovitosti nachází stavba, která je ve špatném stavu a k tomu se její vlastník či uživatel nechová k sousedícímu okolí zrovna vhodně, neboť jej zamořuje odpadky nebo jinými nežádoucími látkami, jako je například kouř či zápach. Jak se proti tomuto stavu bránit? Jak se domoci nerušeného užívání vlastního majetku? Možnosti řešení této nežádoucí situace nastíním v příspěvku níže.

K otázce, co je správní rozhodnutí podle § 68 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“), existuje poměrná bohatá judikatura správních soudů. To ale nemusí znamenat, že rozhodovací praxe správních soudů je u určitých správních úkonů ustálená.

Žádost se zamítá, povolení k pobytu se zrušuje či cizinci XY se ukládá správní vyhoštění. Všechny tyto příklady výroků rozhodnutí vydaných podle zákona o pobytu cizinců[1] znamenají pro cizince jediné: Jejich přítomnost na území již není žádoucí a v důsledku toho musí opustit Českou republiku.

V otázce vstupu a pobytu cizích státních příslušníků ustálená judikatura Ústavního soudu konstantně zdůrazňuje, že Česká republika jako suverénní stát rozhoduje o tom, za jakých nediskriminujících podmínek je umožněn vstup a pobyt cizinců na vlastním území.[1]

„Dobrý den, pane řidiči, ukažte mi prosím váš řidičský průkaz“. Ano, i takovou podobu má zásah policejního orgánu.

V následujícím textu se pokusíme zamyslet nad relativně opomíjeným tématem rozkladových komisí a některých otázek souvisejících.

„Institut systémové podjatosti byl řadou účastníků zneužíván k procesním obstrukcím a v mnoha případech k řetězení rozhodování,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., a vysvětluje, co se pod pojmem systémové podjatosti skrývá a proč se objevuje v judikatuře vrcholného správního soudního orgánu.

Praha 13. května (ČTK) - Ministerstvo vnitra navrhuje zrušení více než 800 zákonů, nařízení a vyhlášek, které jsou sice formálně platné, ale již nepoužívané. V tiskové zprávě to dnes uvedla mluvčí resortu Klára Pěknicová. Vnitro si od návrhu, který dnes ministr Jan Hamáček (ČSSD) poslal do připomínkového řízení, slibuje zpřehlednění českého právního řádu. Vláda by ho měla projednat do července.

Nový rok přináší revoluci v oblasti zákonné úpravy poskytování dotací. Zákon č. 367/2017 Sb.[1] (dále jen „novela“) novelizuje odbornou veřejností dlouhodobě kritizovaná ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech[2], týkající se procesu poskytování dotací a finančních výpomocí ze státního rozpočtu.

Článek pojednává o jediném, ale dosti problematickém, zákonném ustanovení a navazuje na několik soudních případů, kde se ukázala jeho značná nepraktičnost. Autor usiluje nikoli jen o přiblížení těchto rozhodnutí, ale především o možné zobecnění (nejen) jejich závěrů do budoucna.

Od 1. 7. 2017 se pojem „přestupek“ nově používá nejenom pro správní delikty fyzických osob, ale také pro správní delikty osob právnických a podnikajících osob fyzických. To je jedna z hlavních změn, kterou přináší dva zákony nahrazující dosavadní zákon o přestupcích z roku 1990. Cílem této změny má být především sjednocení právní úpravy správněprávní odpovědnosti.

Ve druhé části příspěvku se autor zabývá uplatněním zásady nemo tenetur ve vztahu k vyžadování údajů a informací od dohlížených subjektů orgány dohledu po zahájení správního řízení na základě speciálních dohledových zákonů a k výslechu fyzických osob jednajících jménem právnické osoby ve správním řízení. Druhá část rovněž obsahuje závěrečné shrnutí obou částí článku.

Dne 3. srpna 2016 se publikace dočkaly dva zbrusu nové přestupkové zákony. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, společně se zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, nahrazují dosavadní úpravu.

Ačkoliv se občas někteří účastníci řízení před finančním arbitrem domnívají, že rozhodnutí finančního arbitra s definitivní platností určuje jejich práva a povinnosti, není tomu tak. Finanční arbitr je správní orgán s pravomocí rozhodovat spotřebitelské spory z vybraných sektorů finančního trhu, případně ukládat sankce a pokuty, a proto se i na něj vztahuje mj. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí…“.

Daňový řád je komplexním právním předpisem, který sám upravuje mnohé zásady typické pro daňové řízení. Ve svém ust. § 262 pak přímo vylučuje užití správního řádu, a tak by se na první pohled mohlo zdát zřejmé, že správní řád se v daňovém řízení jednoduše nepoužije.