Co přinese nová úprava přestupků Zdroj: Fotolia

Co přinese nová úprava přestupků

Dne 3. srpna 2016 se publikace dočkaly dva zbrusu nové přestupkové zákony. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, společně se zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, nahrazují dosavadní úpravu.

Mgr. František Korbel Ph.D.

Mgr. František Korbel, Ph.D.

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Mgr. František Korbel, Ph.D.

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Mgr. Kateřina Staňková

Mgr. Kateřina Staňková

vedoucí advokátka, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Mgr. Kateřina Staňková

vedoucí advokátka, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Zákon o odpovědnosti za přestupky obsahuje obecná pravidla procesního i hmotněprávního charakteru. Proto také získal název odlišný od nyní platného zákona o přestupcích. Na rozdíl od něj totiž nový předpis neobsahuje skutkové podstaty přestupků. Ty budou kompletně přemístěny do zvláštních zákonů (pokud se tam nenachází už dnes), případně do nového zákona o některých přestupcích. Obecná pravidla a principy stanovené zákonem o odpovědnosti za přestupky přitom budou platit společně pro všechny skutkové podstaty přestupků.

Pojem přestupek

Nová systematika se promítla do pojmu přestupku, jak je zákonem definován. Přestupkem se myslí společensky škodlivé protiprávní jednání, které je v zákoně za přestupek výslovně označeno, nejde-li však zároveň o trestný čin. Zákon tak přichází s tzv. materiálně-formálním pojetím přestupku. Jinými slovy podle nové úpravy nestačí naplnit skutkovou podstatu přestupku, musí být zároveň splněn i základní předpoklad, který představuje společenská škodlivost. Materiální přístup zákonodárce zvolil proto, že právě v oblasti správního trestání se lze častěji setkat s tzv. bagatelním porušováním práva. Takové jednání sice formálně naplní znaky skutkové podstaty, vzhledem k jeho mizivé (či absentující) škodlivosti však nemá smysl čin stíhat.

Tzv. jiné správní delikty

Podstatné je, že pojem přestupek bude nově zahrnovat kromě přestupků v dosavadním slova smyslu také tzv. jiné správní delikty. Jejich skutkové podstaty jsou nyní roztroušeny v řadě zvláštních zákonů. Dosud pro jiné správní delikty neplatila obecná úprava zákona o přestupcích, což představovalo závažný problém. Úprava odpovědnosti, zásad správního trestání či procesních specifik byla buď roztříštěna v jednotlivých zákonech, nebo chyběla úplně. Jako příklad může posloužit řízení o správních deliktech, pro které neexistovala speciální úprava, a tak se doposud postupovalo podle správního řádu téměř bez výjimek, jež by zohledňovaly odlišnosti tohoto řízení. Tato skutečnost vedla k tomu, že se začala v praxi analogicky používat pravidla přestupkového řízení či principy trestního práva.

Odpovědnost

U nepodnikajících fyzických osob je odpovědnost založena na principu subjektivním. To znamená, že ke spáchání přestupku je potřeba zavinění. V tomto ohledu se nová úprava neliší od té stávající. Naproti tomu podnikající fyzické osoby se budou posuzovat v režimu odpovědnosti právnických osob.

Zákon vychází u právnických osob z principu objektivní odpovědnosti. Zde se tedy zavinění nezkoumá, právnická osoba se však může odpovědnosti za přestupek zbavit prostřednictvím liberace. Pokud prokáže, že vyvinula veškeré úsilí, které je možné v dané situaci spravedlivě požadovat, aby odvrátila spáchání přestupku, právnická osoba se odpovědnosti zprostí. Právní úprava v podstatě kopíruje režim odpovědnosti, který doposud platil u jiných správních deliktů. Na okraj podotýkáme, že ačkoli zákon používá pojem „přičitatelné jednání“, nelze v tomto kontextu mluvit o principu tzv. přičitatelnosti, jak jej známe ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob. Na tuto skutečnost explicitně upozorňuje i důvodová zpráva. Ačkoli využití principu přičitatelnosti bylo zvažováno jako jedna z variant, v legislativním procesu se nakonec neprosadilo.

Promlčecí doba

Nyní se krátce zastavíme u jednoho ze způsobů zániku odpovědnosti – u promlčení. Vzhledem k tomu, že jednotlivé zákony obsahující skutkové podstaty jiných správních deliktů upravovaly promlčecí dobu značně rozdílně, byl zájem na stanovení jednotného režimu promlčení. To však nepředstavovalo zrovna lehký úkol, neboť vzhledem k rozdílnému charakteru jednotlivých přestupků panovaly na tuto otázku také rozdílné názory. Mezi skutkovými podstatami přestupků totiž najdeme jak téměř bagatelní činy, tak velmi závažná protiprávní jednání, sankcionovaná milionovými pokutami. Další odlišnost lze spatřit v rychlosti, s níž bývají přestupky odhaleny. Zatímco např. dopravní přestupky vychází najevo obvykle záhy po jejich spáchání, jiné protiprávní činy, např. v daňové oblasti, mohou zůstat bez odhalení roky. Nakonec se proto v zákoně prosadilo stanovení dvou promlčecích dob – první je jednoletá a druhá tříletá. Tříletá promlčecí doba platí pro zvlášť závažné přestupky, za něž lze uložit pokutu s horní hranicí alespoň 100 000 Kč, nebo jsou-li tak přímo označeny zákonem.

Co se týče běhu promlčecí doby, nový zákon zná kromě stavení doby (stejně jako tomu bylo dosud) také její přerušení. Okamžikem přerušení promlčecí doby začne běžet promlčecí doba od začátku. Důvodem přerušení může být zahájení řízení o přestupku, ale také vydání rozhodnutí o přestupku. Od této novinky[1] si zákonodárce slibuje zmenšení počtu promlčených přestupků, čímž by chtěl vyřešit palčivý problém praxe.

Správní trestání

Zákonodárce nakonec zvolil pro označení všech druhů sankcí pojem „správní tresty“. Co se týče jednotlivých druhů správních trestů, jež mohou být za spáchání přestupku uloženy, zákonný výčet je následující: napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Věcný záměr zákona původně počítal ještě s trestem zákazu plnění veřejných zakázek anebo účasti ve veřejné soutěži a zákazem přijímat veřejnoprávní dotace a subvence. Existovala však pochybnost, nakolik posledně jmenované tresty jsou vhodné k zařazení do obecné úpravy správních trestů. Vzhledem k tomu, že se uplatní jen ve velmi úzkém okruhu případů, objeví se spíše ve zvláštních zákonech.

Řízení o přestupcích

V řízení o přestupcích zákon stanoví subsidiární použití správního řádu. Veškeré odlišnosti od správního řízení podle obecného procesního předpisu bychom tedy měli nalézt v zákoně o odpovědnosti za přestupky. Zákonodárce zároveň počítá s minimem jiných odchylek, ty by měly být přijaty pouze ve výjimečných případech.

Novinkou je stanovení příslušnosti až u obcí s rozšířenou působností. Nově tedy budou obecní úřady obcí tzv. I. a II. typu z projednávání přestupků vyloučeny. Zdá se to jako praktické opatření, neboť podle údajů Ministerstva vnitra většina malých obcí stejně přenesenou působnost v oblasti přestupků přesouvala na větší obce. Mezi obcemi I. typu vykonávalo tuto agendu dokonce pouhých 25% úřadů.

Další změny přinese zákon v oblasti dokazování. Nově budou účastníci řízení a osoby zúčastněné na řízení oprávněni klást otázky sobě navzájem, svědkům a znalcům. Mezi důkazními prostředky se také objeví důkaz výpovědí obviněného.

Specifickou situaci, kterou bylo potřeba v zákoně vyřešit, představuje střet rozhodnutí o přestupku s trestním řízením. Zákon samozřejmě pamatuje na opačné případy, kdy má být zahájeno řízení o přestupku, avšak probíhá trestní řízení, případně už v něm bylo vydáno meritorní rozhodnutí. Takové rozhodnutí brání zahájení řízení a příslušný správní úřad v této situaci řízení odloží. Mohou však nastat situace, kdy ve věci bylo pravomocně rozhodnuto v přestupkovém řízení, a následně orgány činné v trestním řízení zjistí, že byl spáchán trestný čin. S touto možností se tedy nový zákon musel nějak vypořádat. Situace je řešena tzv. přezkumným řízením, v němž může správní orgán rozhodnutí o přestupku zrušit. Rozhodnutí lze zrušit také v případě, že bylo o přestupku rozhodnuto v rozporu se zásadou ne bis in idem. Přezkumné řízení nelze zahájit po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přestupku.

V zákoně se nově objevil také institut narovnání, který byl převzat z trestního řízení. Dohodu o narovnání může uzavřít obviněný s poškozeným a schvaluje ji správní orgán příslušný pro řízení o přestupku.

Zákon o některých přestupcích

Jak už bylo zmíněno v úvodu, zákon o odpovědnosti za přestupky neobsahuje zvláštní část. Konkrétní skutkové podstaty přestupků tak najdeme buď ve zvláštních zákonech, stanovujících příslušné právní povinnosti (jde až o 200 zákonů), zbylé upravuje nový zákon o některých přestupcích. Tento zákon se proto dotýká především takového druhu jednání, jež není regulováno v jiných zákonech. Není tedy divu, že obsahuje zejména přestupky z různých oblastí veřejné správy. Výraznou tendencí zákona je navýšení sankcí za přestupky, např. za neoprávněné provozování výdělečné činnosti se má pokuta zvýšit z 15 000 Kč na 50 000 Kč, u zmaření, ztížení nebo ohrožení poskytnutí zdravotní služby dokonce z 10 000 Kč na 100 000 Kč. Trestat pokutou až do 10 000 Kč se bude nově též urážka nebo pomluva úřední osoby.

Reforma správního trestání přinese celou řadu změn nejen z hlediska terminologie a systematiky, ale také co se týče hmotněprávních a procesních pravidel. O tom, zda pomohou praxi vypořádat se s dlouhodobými problémy a zefektivnit správní řízení, můžeme zatím však jen diskutovat. Oba nové zákony vstoupí v účinnost dnem 1. července 2017.


[1] Nikoli však novinky v právním řádu, neboť se tato úprava do značné míry inspiruje v trestním zákoníku.

přestupek správní delikt správní řád

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články