Jedině přímo v terénu, kupříkladu na místě budoucí stavby v procesu jejího povolování, nebo na staveništi při kontrole provádění stavby, případně již v dokončené stavbě při její kolaudaci nebo změně užívání, může stavební úřad spolehlivě ověřit tvrzení uvedená ve stavebníkově žádosti a jejích přílohách (v projektové dokumentaci aj.), nebo v jiném podnětu[1], kterým se stavební úřad zabývá.
Správní orgány na úseku veřejné stavební správy obecně přikládají svým úkonům prováděným v terénu vysokou důležitost, a to především v souvislosti s naplňováním zásady materiální pravdy při rozhodování ve výstavbě. Jedině přímo v terénu, kupříkladu na místě budoucí stavby v procesu jejího povolování, nebo na staveništi při kontrole provádění stavby, případně již v dokončené stavbě při její kolaudaci nebo změně užívání, může stavební úřad spolehlivě ověřit tvrzení uvedená ve stavebníkově žádosti a jejích přílohách (v projektové dokumentaci aj.), nebo v jiném podnětu[1], kterým se stavební úřad zabývá.
Úkony stavebního úřadu prováděné v terénu jsou proto v mnoha aspektech nenahraditelné, byť v současné době jim konkurují pomůcky vzešlé z digitalizace a internetového prostředí, nejnověji pak počiny umělé inteligence. Stavební úřady jako podklady pro své úvahy o tom, zda provedou svůj úkon v terénu či nikoli, často využívají komerční internetové mapové databáze a aplikace s fotografiemi veřejných prostranství, tedy nejčastěji budov a pozemků přilehlých k veřejným pozemním komunikacím[2]; pro bazální a jen zevrubnou seznámení s prostředím a okolím stavby mnohdy tyto podklady postačí, protože poskytují dostatek objektivních informací, které pak mohou být komparovány či přímo ztotožněny s obsahem podkladů poskytnutých účastníky (fotografiemi, videonahrávkami) a umožňují stavebním úřadům v mnoha typech nekomplikovaných stavebních věcí upustit od terénního úkonu a spolehnout se na stavebníkem nebo jiným účastníkem dodané podklady.
V žargonu osob činných ve výstavbě je často slovní označení institutu kontrolní prohlídky synonymicky zaměňováno za „místní šetření“ či „ohledání místa“, ale ať už je tento terénní úkon nazván jakkoli, tedy např. jako místní šetření, kontrolní prohlídka či ohledání místa, zůstává i nadále neocenitelným a klíčovým podkladem pro rozhodování správních orgánů nebo pro vydávání jejich jiných správních aktů.
Speciálně pro terénní prohlídky v souvislosti s nemovitostmi se ve správní procesualistice zažil pojem „místní šetření“[3], jež je využíváno jak pro dokazování ohledáním na místě nebo ohledáním věci, tak pro jiné nepojmenované úkony stavebního úřadu. Místní šetření je však úkonem, který také vyžaduje vyrozumění účastníků o jeho konání, a to s dostatečným časovým předstihem dle lhůt uvedených ve zvláštních předpisech, případně při jejich absenci dle lhůt uvedených ve správním řádu. Místní šetření rovněž vyžaduje jeho přípravu a jasnou formulaci, k jakému účelu bude provedeno a co bude jeho předmětem, účelem a cílem, přičemž z časového, organizačního i ekonomického hlediska do určité míry zatěžuje jak správní orgán, tak účastníky. Proto zpravidla řízení prodlužuje, resp. doba před vydáním meritorního rozhodnutí se v souvislosti s místním šetřením prolonguje, a to někdy významně.[4], [5]
Vzhledem k odbornému, především stavebně technickému zaměření, kterému se stavební úřad při popisu skutkových zjištění do protokolu z kontrolní prohlídky (místního šetření) nevyhne, je vhodné pro tento institut provést i velmi krátký exkurz z pohledu technických odborníků činných ve výstavbě a sdružovaných v profesní komoře Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „ČKAIT“).[6] Prohlídky staveb a záměrů lze dle ČKAIT třídit podle několika kritérií: (i) podle iniciátora, resp. organizátora z řad účastníků výstavby jsou to prohlídky prováděné správním orgánem (stavební úřad, dotčený orgán, jiný správní orgán), objednatelem (stavebníkem, investorem) nebo zhotovitelem (generálním dodavatelem či jeho subdodavatelem); (ii) podle rozsahu kontroly a šetření, kdy se vždy jedná o vizuální šetření (prohlížení - prohlídka) viditelných povrchů stavebních konstrukcí, ale i o zkoumání jejich souladu srovnáním s podklady, např. v podobě projektové dokumentace nebo různých osvědčení o zkouškách (provozních, funkčních, revizních aj.); (iii) podle četnosti a účelu jde o prohlídky výchozí (počáteční), periodické (plánované), nebo o mimořádné (následující obvykle po mimořádné události nebo při úmyslu provést podstatnou změnu prováděného záměru).[7]
K uvedenému je potřeba doplnit, že pro všechny typy shora uvedených prohlídek předpokládají veřejnoprávní stavební předpisy jejich evidenci a vedení tu stručných, tu podrobných záznamů o jejich průběhu a o zúčastněných osobách. Jakýmsi „sběrným místem“, do nějž se vždy provádí záznam o jakékoli prohlídce na staveništi co do jejího typu, druhu nebo účelu, je stavební deník, přičemž prohlídky prováděné podle zvláštních odvětvových předpisů (zákonů, vyhlášek a v této oblasti často i nařízení vlády) se pak podrobněji zaznamenávají do samostatných knih, deníků nebo spisů (kupř. do požární knihy, do deníku koordinátora BOZP, do revizních knih vyhrazených zařízení, jako jsou tlakové nádoby, zdvíhací zařízení aj.). Stavební zákony z let 1976, 2006 i 2021[8] vždy v sobě institut stavebního deníku zahrnovaly, přičemž náležitosti stavebního deníku a způsob vedení byly ke každému dobovému stavebnímu zákonu, stejně jako k tomu současnému, upraveny podzákonnými prováděcími předpisy[9]. Každý ze stavebních zákonů rovněž institutem stavebního deníku zakládal subsidiaritu všem dalším odvětvovým záznamovým, evidenčním či jiným systémům pro zápisy o kontrolních činnostech v procesu výstavby.
Již stavební zákon z roku 1976 přikládal činnosti v terénu nazývané „místní šetření“[10] náležitou důležitost, přestože jeho pojem v něm nebyl samostatně definován a místní šetření nebylo samostatným pojmenovaným institutem; v minulosti bylo stejně jako podle současného stavebního zákona 2021 připojováno k ústnímu jednání, nebo bylo prováděno jako situační rámec pro dokazování nebo pro zajištění dalších podkladů. Místní šetření bylo obligatorní součástí kolaudačního řízení a fakultativní součástí územního řízení i stavebního řízení, přičemž fakultativnost závisela na jednoznačně vymezených podmínkách (kupříkladu provedení místního šetření spojeného s ústním jednáním po zahájení územního řízení bylo bez výjimky povinné v případech, kdy obec neměla platný územní plán).
Dnešní postupy stavebních úřadů využívající úkony prováděné v terénu (ať už nazvané jako kontrolní prohlídka, nebo jako ohledání na místě) jsou většinově realizovány se stejným účelem, jako tomu bylo podle stavebního zákona 1976 a správního řádu 1967, přičemž i podle těchto dobových předpisů bylo správní řízení a ostatní postupy, resp. jiné úkony, ovládány zásadou materiální pravdy.[11]
Advokátní kancelář
JUDr. Petr Langer, Ph.D., LL.M.
Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava
langer@advokati-ov.cz
[1] Lalík, M. Jak jednat se stavebním úřadem. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 55-56.
[2] Komerčními internetovými aplikacemi, které poskytují relativně aktuální informace o stavu území jsou například mapy.cz dostupné na internetové adrese https://mapy.cz/letecka, nebo google maps dostupné na adrese https://www.google.com/maps.
[3] Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohaldo, D. Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 414.
[4] Tamtéž s. 549.
[5] Adamec, M. Nečinnost v řízení před správními orgány. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 51-55.
[6] Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě byla založena autorizačním zákonem (zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se o veřejnoprávní odbornou (zájmovou) stavovskou organizaci, která jako své členy sdružuje autorizované osoby. Autorizace je nezbytnou podmínkou pro výkon určitých stavebních profesí, jejichž výsledky působí na ochranu veřejných zájmů ve stavebnictví a v propojených nebo příbuzných oborech (kupř. požární ochrana). Členství autorizovaných osob v ČKAIT, pokud chtějí vykonávat své povolání, je ex lege obligatorní.
[7] Kůrka, J. Prohlídky staveb jsou nově povinné i v průběhu užívání staveb [online]. Z+i Zprávy a informace ČKAIT. 13. 9. 2024. [cit. 18. 3. 2025]. https://zpravy.ckait.cz/vydani/2024-04/prohlidky-staveb-jsou-nove-povinne-i-v-prubehu-uzivani-pozemnich-staveb/.
[8] Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
[9] Poslední účinná zvláštní prováděcí úprava stavebního deníku ke stavebnímu zákonu z roku 1976 byla v § 43 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se prováděla některá ustanovení stavebního zákona, jíž předcházely mj. vyhlášky č. 105/1981 Sb., o dokumentaci staveb a č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu; ke stavebnímu zákonu 2006 byla prováděcí úprava stavebního deníku uvedená v § 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Stavební zákon 2021 má prováděcí úpravu stavebního deníku obsaženu v § 10 vyhlášky č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb, přičemž tato úprava je co do obsahu a struktury i systematiky členění velmi podobná předchozí úpravě této materie vyhláškou č. 499/2006 Sb.
[10] Pojem „místní šetření“ je uveden i v § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu 2004, a to bez bližší specifikace jeho účelu, přičemž v souvislosti s dokazováním je samostatně správním řádem 2004 používán pojem ohledání věci na místě (§ 54 odst. 1), nebo ohledání místa (§ 54 odst. 3) a v souvislosti s dalšími postupy správních orgánů je také použit pojem ohledání místa (§ 63 odst. 1 pro vykázání z místa úkonu, § 149, odst. 4, 7 v souvislosti s vydáváním nebo přezkumy závazných stanovisek). Správní řád 1967, který byl subsidiárním předpisem pro stavební zákon 1976 téměř do konce účinnosti stavebního zákona 1976, používal pojem „místní ohledání“ a to rovněž v souvislosti jak s blíže nedefinovanými úkony v terénu, tak v souvislosti s dokazováním.
[11] § 3 odst. 4, 5 správního řádu 1967: „(4) Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností. (5) Ustanovení o základních pravidlech řízení (odstavec 1 až 4) se přiměřeně použijí též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření.“.
Diskuze k článku ()