Institut dočasné ochrany v kontextu aktuální situace válečného konfliktu na Ukrajině
Ve světle aktuálních událostí spojených s válečným konfliktem na Ukrajině je poslední dny hojně skloňován pojem "dočasná ochrana".
V roce 2001 byla na poli Evropské unie přijata Směrnice Rady č. 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „Směrnice“)[1].
Směrnice reagovala na konflikt v bývalé Jugoslávii v období devadesátých let, neboť toho času do států EU proudilo velké množství prchajících lidí, kteří se nemohli vrátit do své domoviny. Evropská unie tehdy naznala, že je zapotřebí připravit se i do budoucna na obdobné případy tak, aby se těmto osobám poskytla určitá míra ochrany a zároveň aby byly státy schopny pružně a ve vzájemné shodě reagovat na vysoký příliv prchajících osob, s nímž se nebude schopen vypořádat zavedený azylový systém členských států.
Dočasnou ochranou se podle čl. 2 písm. a) Směrnice rozumí „řízení výjimečné povahy, které v případě hromadného přílivu nebo bezprostředně hrozícího hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, poskytuje okamžitou a dočasnou ochranu těmto osobám, zejména pokud zároveň existuje riziko, že azylový systém nebude schopen vypořádat se s tímto přílivem bez nepříznivých účinků na jeho vlastní účinné fungování a na zájmy těchto osob a dalších osob žádajících o ochranu.“
V prvé řadě je zapotřebí uvést, že je nutné rozlišovat mezi instituty dočasné ochrany a mezinárodní ochrany. Mezinárodní ochrana je přímo navázána na azylový systém členských států, kdy se každá žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje individuálně. Oproti tomu dočasná ochrana je unikátním institutem, který se aktivuje až ve chvíli, kdy v důsledku vysokého přílivu lidí nebude azylový systém postačovat, neboť z důvodu vysokého počtu žádostí hrozí jeho kolaps.[2] Dočasná ochrana a mezinárodní ochrana tak existují vedle sebe. Poskytnutí dočasné ochrany osobě nikterak neznemožňuje kdykoliv si požádat o mezinárodní ochranu. Naopak, podání této žádosti jí musí být podle čl. 17 odst. 1 Směrnice kdykoli umožněno.
Směrnice nastavuje minimální normy pro poskytování dočasné ochrany, přičemž členským státům ponechává možnost přijmout pro osoby požívající dočasné ochrany právní úpravu příznivější.[3]
V České republice byla Směrnice do vnitrostátního právního řádu transponována zákonem o dočasné ochraně cizinců[4] (dále jen „Zákon“). Směrnice i Zákon byly donedávna pouze tzv. “spícími” právními předpisy, neboť k jejich uplatňování nedochází automaticky od stanoveného data, ale pro jejich aktivaci je zapotřebí vyhlášení dočasné ochrany rozhodnutím Rady EU. Do této doby jsou ustanovení v nich neaplikovatelná. Byť byla Směrnice přijata již v roce 2001 a Zákon v roce 2004, do letošního roku nikdy nedošlo k jejich aktivaci. Až nyní probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině vyvolal potřebu uvést v život tato natolik potřebná ustanovení.
Dne 4. března 2022 vydala Rada EU Prováděcí rozhodnutí 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 Směrnice, a kterým se zavádí dočasná ochrana (dále jen „Rozhodnutí“).[5]
V návaznosti na vydání Rozhodnutí předložilo vládě
- Ministerstvo vnitra návrh zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Návrh zákona MV“)[6],
- Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh zákona o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Návrh zákona MPS“)[7],
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy návrh zákona o zvláštních pravidlech v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Návrh zákona MŠ“)[8].
Další články
5 otázek pro Petra Kohouta: Jak AI mění pravidla veřejných zakázek?
Mgr. Petr Kohout, LL.M. není typický úředník. Jako vedoucí právního oddělení Krajského úřadu Středočeského kraje má na starosti mimo jiné metodiku veřejných zakázek – a zároveň patří k nejhlasitějším propagátorům umělé inteligence ve veřejné správě v Česku. Dvakrát po sobě získal titul Osobnost AI v kategorii veřejná správa, stojí u zrodu Platformy pro AI ve veřejné správě a je spoluautorem e-booku Nástroje AI ve veřejné správě. Na Kongresu Právní prostor 2026, který se konal 28.-29. dubna 2026, vystoupil s příspěvkem „Umělá inteligence ve veřejných zakázkách".
Kdy musí management začít řešit úpadek společnosti?
Turbulentní ekonomické prostředí posledních let přináší otázku, kterou si dnes klade stále více podnikatelů i manažerů: Kdy už je situace firmy natolik vážná, že management musí začít řešit hrozící úpadek?
Investování pod dohledem: Jak regulace formuje crowdfunding úvěrů
Rozvoj investičních platforem přináší vedle nových příležitostí i otázky právní odpovědnosti, regulace a ochrany investorů. V tomto rozhovoru jsme se s Lukášem Hartlem, novým CEO a jednatelem platformy CreditShare, bavili o tom, jak fungují klíčové kontrolní mechanismy, kde vznikají rizika a jakou roli hraje dohled při budování důvěry v tento typ investování.
Přinese nový zbrojní zákon více bezpečnosti?
Od 1. 1. 2026 nahradil zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „nový zbrojní zákon“) dosavadní zákon č. 119/2002 Sb. Nejde jen o technickou novelizaci, ale o celkovou rekodifikaci civilního zbrojního práva.
Kryptoměny a realitní úschova v roce 2026: Legislativní limity tokenizovaných transakcí a smart kontraktů
Vstup kryptoaktiv do hlavního proudu realitního trhu v roce 2026 již není pouhou technologickou kuriozitou, ale pragmatickou výzvou pro právní praxi.



