Právo IT

Sítě 5G nabízejí více potenciálních přístupových bodů pro útočníky, vzhledem k tomu, že mají méně centralizovanou architekturu, vyžadují více antén a jsou mnohem více závislé na softwaru. Počet kybernetických hrozeb navíc globálně stoupá a jsou stále propracovanější.

Před více než šesti lety jsem se v článku „Je možné prodávat „použité“ e-knihy?“ zabýval problematikou prodeje „použitých“ e-knih a vycházel jsem při tom z německé judikatury. Nyní se při výkladu dané otázky můžeme opřít o rozsudek Soudního dvora EU (SDEU), které je závazné i pro soudy jednotlivých členských zemí EU, které musí při rozhodování stejné právní otázky aplikovat principy unijního práva způsobem, jakým je interpretoval SDEU.

Novinkou v právní úpravě webových prezentací je zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací.[1] Jeho cílem je zpřístupnit získávání informací nebo zabezpečování různých oblastí života nevidomým lidem, kterých v České republice žije na osmdesát tisíc. Zákon může usnadnit přístup na internet částečně také seniorům, kteří jsou nyní například ohledně vyplňování formulářů či zjišťování informací odkázáni na pomoc svých blízkých.

V oblasti regulace kybernetické bezpečnosti spočívá stěžejní právní úprava v zákoně č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti (dále též „ZoKB“), a podzákonných předpisech, které úpravu tohoto zákona dále rozvíjejí.

Digitalizace, ovlivňující stále více oblastí našeho života, vstupuje samozřejmě i do energetiky. Do České republiky postupně přichází trend inteligentních sítí neboli Smart Grids, které umožní (nejen) běžným domácnostem využívat elektřinu efektivněji a ušetřit tak peníze. Zároveň by inteligentní sítě měly zajistit větší stabilitu celého energetického systému.

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“).[1]

Zhruba takto se dá s trochou nadsázky přeložit obsah varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) před riziky spojenými s výrobky společností Huawei a ZTE. Od vydání varování již uplynul rok, přičemž vydané varování dosud nebylo nijak změněno či zrušeno. Změnil se pouze ředitel NÚKIB.

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“),[1] které nám neznámému subjektu (dále jen „účastník řízení“) uložilo pokutu ve výši 250 000 Kč primárně za to, že údajně porušil zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), tedy zásadu, že osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).[2]

Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) („ZRS“ či „Zákon“) byl přijat na konci roku 2015. Většina ustanovení Zákona nabyla účinnosti k 1. červenci 2016, ustanovení upravující sankce za jejich neuveřejnění, resp. ustanovení o následcích uveřejnění smlouvy a zrušení smlouvy nabyla účinnosti o rok později, tedy k 1. červenci 2017.

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“),[1] které nám neznámému subjektu (dále jen „účastník řízení“) uložilo pokutu ve výši 250 000 Kč primárně za to, že údajně porušil zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), tedy zásadu, že osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).[2]

V pátek 29. a v sobotu 30. listopadu se konala již tradiční mezinárodní konference Cyberspace se zaměřením na právo, psychologii, mediální studia a další společenské vědy a jejich propojení s informačními technologiemi. Konference nesoucí dovětek 2019 byla již sedmnáctým ročníkem této události, kterou pořádá Ústav práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy Univerzity ve spolupráci s Fakultou sociálních studií MU.

Přináší nově přijaté nařízení EU skutečně kýženou spravedlnost a transparentnost do online zprostředkovatelských služeb?

Digitální dvojče je tím, co přinese vlastníkovi stavby i jeho dodavatelům očekávanou efektivitu. Žijeme v digitální době. Vše se digitalizuje a to zasahuje naše životy ve všech možných aspektech, pro novou generaci to je již přirozený stav. Virtuální svět. Mnohdy online. Stavebnictví i přes svojí „nekonečnou“ konzervativnost nemůže dále odolávat, protože zcela přirozeně se stává neatraktivní pro mladé lidi, pro kreativní osobnosti a jako odvětví musí projít obrovskou proměnou.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne podpořit dnes oblíbený trend flexibility pracovněprávních vztahů, a dopřeje svým zaměstnancům kromě komfortu v podobě pracovních benefitů, jakými jsou služební telefon, notebook či tablet, také benefity typu práce z domova - homeoffice, telepráce nebo práce na zavolanou, neměla by mu uniknout ani rizika, která z této flexibility ve spojení s digitalizací pracovního prostředí mohou vyplývat, a to i pokud jde o duševní zdraví zaměstnance.

V případech porušení autorských práv soudy často čelí obtížnému vyčíslení vzniklé újmy. Pokud jsou neoprávnění šiřitelé autorských děl přistiženi, je poté těžké vyčíslit jimi způsobenou újmu tak, aby částka pokryla skutečnou ztrátu a poskytla poškozenému přiměřené zadostiučinění, zároveň ale nastavit limity tak, aby částka nevycházela pouze z tabulkových výpočtů, ale aby odrážela konkrétní okolnosti porušení práv.

V praxi se může stát, že si přihlásíte slovní, popřípadě kombinovanou ochrannou známku, a později zjistíte, že pod stejným názvem má jiná osoba registrované doménové jméno. Situace může nastat i naopak. Jaké máte v takovém případě možnosti? V tomto článku se budeme pro zjednodušení věnovat doménovým jménům s TLD .cz.

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se ve svém rozhodnutí ve věci Fashion ID (sp. zn. C-40/17 ze dne 29. července 2019)[1] vyjádřil k otázce odpovědnosti správců webových stránek za užívání sociálních plug-inů z hlediska zpracování osobních údajů. Tento článek si klade za cíl poskytnout čtenářům stručné vysvětlení funkce plug-inů sociálních sítí a popsat praktické dopady výše uvedeného rozhodnutí na jejich užívání.

Již pojedenácté se v podzimním Brně sešla téměř stovka účastníků konference České právo a informační technologie, aby společně probrali, co vše hýbe světem práva a technologií.

V praxi se podnikatelé při vývoji nebo dodání softwaru často spoléhají na „klasické“ smlouvy o dílo nebo na smlouvu uzavřenou buď ústně, nebo přes e-mailovou komunikaci. Dodání softwaru je však natolik komplexní záležitostí, že ve výše uvedených případech strany často zjistí, že se dostaly do pasti, kdy není jasné, jak mají postupovat nebo zda byla smlouva dodržena.

Umělá inteligence jakožto fenomén moderní doby je zdrojem obrovského vzrušení, obav i nepochopení. Pro někoho se jedná o hrozbu, která ho připraví o pracovní místo, pro jiného o jiskru, která zažehne další průmyslovou revoluci, a pro ty, kteří jí skutečně rozumí, se jedná o strojové učení. Na jedné věci se však všichni dokáží shodnout. Autonomní systémy vstupují do našich životů a všímat jsme si toho začali už i v právnických kruzích.

Stále častěji se v médiích objevují zprávy o kybernetických útocích, množství dat, která unikla, a také o pokutách udělených podnikatelům v souvislosti s incidentem. I přesto, že odpovědné společnosti implementují řadu bezpečnostních opatření a snaží se zajistit určitou míru ochrany svých informačních infrastruktur, těmto útokům není nikdy možné bezezbytku předejít.

Konec září patří opět informačním technologiím! Konkrétně 26. - 27. září, kdy se v Brně pod organizační taktovkou Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity koná již 11. ročník konference České právo a informační technologie.

Internet je v současné době důležitým nástrojem v životě jednotlivce. Internet slouží ke komunikaci mezi lidmi navzájem, i mezi jednotlivci a vládou, k přijímání informací a vyjadřování názorů a myšlenek. Prostřednictvím internetu vykonává jednotlivec svá základní práva, jako je např. právo na svobodu vyjadřování a právo přijímat informace, právo na soukromí, na vzdělání apod.

Dle některých aktuálně dostupných vývojových scénářů může být umělá inteligence schopna aktivit, které doposud ležely toliko v dispoziční sféře člověka. Pro to, aby se mohla v praxi prosadit a začít efektivně používat, je však klíčové vyřešit nelehké otázky, které s touto novou, doposud právem přesně nepopsanou, oblastí souvisí.

Úřad pro ochranu osobních údajů („Úřad“) mění svůj přístup ke zpracování biometrického dynamického podpisu připojeného ke konkrétnímu dokumentu v rámci běžné smluvní agendy, kdy nedochází k verifikaci či porovnávání podpisu dle referenčního vzoru.