Právo IT

Primární nabídka virtuálních měn (ICO) je jedním ze způsobů získání financování určitého podnikatelského projektu od veřejnosti za pomoci virtuálních měn.

Přestože by název „smart contract“ mohl lákat k překladu „chytrý kontrakt“, smart contract vlastně vůbec nemusí být chytrý a nemusí být ani smlouvou. Jedná se spíše o soubor příkazů zanesených ve zdrojovém kódu, které jsou vykonávány prostřednictvím počítačového programu. Tyto příkazy jsou vykonány automaticky, nastane-li nějaká předvídaná okolnost, a jelikož jsou obvykle součástí veřejného blockchainu, je problematické provést jejich změnu. Vzhledem k tomu, že lze takové příkazy provázat s technologiemi reálného světa, mohou například zabezpečit výkon práva při splnění odkládací podmínky nebo výkon zástavního práva.

Blockchain je digitální, distribuovaná[1] a decentralizovaná databáze[2]. Blockchain vytváří svět, kde strany sdílejí údaje a vědí, že údaj, který vidí, je stejný, jako údaj, který vidí ostatní účastníci blockchainové databáze[3].

Kryptoměna je z technického hlediska digitální či virtuální měna, která používá kryptografii pro řetězení digitálních podpisů jednotlivých převodů[1]. Stěžejní charakteristikou kryptoměny je blockchainová databáze, která zajišťuje nepopiratelnost a bezpečnost transakcí[2].

Evropský parlament přijal usnesení, kterým vyzval Evropskou komisi k předložení občanskoprávních pravidel pro robotiku. Přestože usnesení není právně závazné, není vyloučeno, že Komise v budoucnu taková pravidla představí. Usnesení tak nyní otevírá prostor pro úvahy ohledně občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou robotem či k samotnému právnímu postavení robotů. Vzniká tak zřejmě nová oblast regulace, která ovlivní velký počet moderních průmyslových odvětví.

Cestování se stává stále dostupnějším a vysoká mobilita obyvatel nejen na území EU je již každodenní samozřejmostí. Pro mnohé se zároveň nově cestování stane zábavnějším, neboť neomezený přístup k filmům, sportovním přenosům, hudbě, elektronickým knihám a hrám se výrazně zjednoduší. Co dnes často nebylo standardem, bude brzy pro všechny poskytovatele digitálního obsahu na území EU povinností.

Technologie autonomních systémů mají potenciál převzít na sebe každodenní lidské činnosti. Jejich implementace však s sebou přináší mnoho otázek, v právní oblasti pak zejména otázku odpovědnosti za způsobené škody a morální dilema při programování budoucího „jednání“ zařízení.

Dne 2. 9. 2017 nabyla účinnosti novela zákona o elektronických komunikacích, která přinesla řadu zásadních změn. Jedná se zejména o zpřísnění podmínek pro poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a přechod na vysílání DVB-T2.

S nástupem online platforem se v tržním prostředí stále častěji setkáváme s účastníky, kteří si v rámci své výdělečné činnosti „zavlivní”. Specifikem vlivu influencerů je především autenticita jejich sdělení, kdy spotřebitelé obsahu stále předpokládají, že jimi šířený obsah neslouží k podpoře podnikatelské činnosti a obrací se na ně pro nezávislé doporučení.

Ve dnech 21. – 22. 9. 2017 proběhl na Právnické fakultě Masarykovy univerzity již IX. ročník konference České právo a informační technologie pořádané Ústavem práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

V současné moderní době je zcela běžné, že budování obchodních vztahů začíná zprávou v e-mailové schránce. Pokud bychom měli ve zkratce vystihnout obsah první zprávy mezi potenciálními obchodními partnery, mohl by zahrnovat následující: „Naši společnost velmi zaujala nabídka na Vašich webových stránkách. Prosíme o konkretizaci a sestavení optimálního návrhu právě pro nás.“

Dle zákoníku práce musí pracovní smlouva obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána a den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena v písemné formě. Údaje o mzdě a způsobu odměňování, splatnosti termínu její výplaty a místu a způsobu vyplácení nepatří mezi základní náležitosti pracovní smlouvy. O těchto uvedených náležitostech, které nejsou základní náležitostí pracovní smlouvy postačí zaměstnance pouze písemně informovat, s tím, že ohledně mzdy je tak třeba učinit před začátkem výkonu práce.

Mailová schránka plná spamu není nic příjemného. Jak rozeznat, zda jsou hromadné zprávy vůbec posílány legálně? A jak se ujistit, že i vaše firma či organizace užívá e-mailový marketing v souladu se zákonem?

„Myslím, že to s tím rozvojem ICT není až tak žhavé. V posledních letech vlastně žádná vyloženě nová technologie nevznikla. Stále se ale mění způsoby, kterými ICT používáme a zneužíváme,“ poznamenává docent Radim Polčák, vedoucí Ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU v Brně a jeden z organizátorů IX. ročníku konference České právo a informační technologie, která se uskuteční ve dnech 21.– 22. 9. na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Jakým tématům bude letos věnována pozornost či komu je konference určena se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jsme připraveni chránit osobní údaje získané z miliard zařízení připojených k internetu? Již i naprostá většina technologických laiků, mezi které počítám 90 % právnické veřejnosti, tuší, jak velký technologický a společenský potenciál (nebezpečí?) skrývá internet věcí (IoT). Ruku v ruce s dostatečně posílenou konektivitou přeskočíme pravděpodobně velmi rychle od současných chytrých hodinek, termostatů a obligátních ledniček k autonomním automobilům, autonomnímu doručování, bezhotovostní společnosti a k pravděpodobně zcela „connected cities“, ať už si absolutnost tohoto pojmu vykládáte v jakékoli šíři.

Zájem o vytváření umělých a samostatně myslících bytostí provází lidstvo již od starověku. Od antických legend o Pygmalionovi a bájných výtvorech boha Héfaista se tak přes novodobější pověst o Golemovi dostáváme až k umělou inteligencí nabité tvorbě science-fiction.

Ve svém příspěvku se budu věnovat otázce elektronických dokumentů. Na začátku bych rád upozornil na terminologickou kvalifikaci: je potřeba rozlišovat mezi pojmem „písemnost“ a pojmy „písemná forma“ či „textová podoba“. Mimochodem, tyto pojmy jsou v rozporu s legislativními pravidly vlády, podle nichž by se měl užívat český tvar, tedy spíše „písemná podoba“ a nikoli „textová podoba“. Tyto pojmy jsou každopádně něčím jiným, než je „písemné právní jednání“.

V pondělí 22. 5. 2017 proběhl pod záštitou koordinátora digitální agendy ČR Ondřeje Malého další ročník konference LAW FIT, pořádané Fakultou informačních technologií ČVUT. Letos byl tématem konference, která spojuje právníky a IT odborníky, nástup umělé inteligence.

Zájem o vytváření umělých a samostatně myslících bytostí provází lidstvo již od starověku. Od antických legend o Pygmalionovi a bájných výtvorech boha Héfaista se tak přes novodobější pověst o Golemovi dostáváme až k umělou inteligencí nabité tvorbě science-fiction.

Počet podniků využívajících cloudové služby pro své podnikatelské účely v České republice se každým rokem zvyšuje.[1] Využívání cloudových služeb neroste jen v neregulovaných odvětvích, ale také v odvětvích jako jsou finanční trhy či zdravotnictví,[2] na které dopadá speciální sektorová legislativa.

Zájem o vytváření umělých a samostatně myslících bytostí provází lidstvo již od starověku. Od antických legend o Pygmalionovi a bájných výtvorech boha Héfaista se tak přes novodobější pověst o Golemovi dostáváme až k umělou inteligencí nabité tvorbě science-fiction.

Ochrana osobních údajů v říjnu 2016 zaznamenala další zajímavé rozhodnutí, které reaguje na neustálý vývoj moderních komunikačních technologií s ohledem na rozsah toho, co lze ještě zařadit pod pojem osobní údaj ve smyslu článku 2 písm. a) směrnice č. 95/46/ES. Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-582/14 Patrick Breyer v. Bundesrepublik Deutschland nepředstavuje však z našeho pohledu překvapivý počin, neboť toto rozhodnutí v praxi pouze deklaruje dlouhodobé nahlížení na problematiku dynamických IP adres, které ve spojení s dalšími údaji mohou představovat osobní údaje, jak ostatně bylo završeno výslovnou zmínkou o síťových identifikátorech v rámci definice osobních údajů v novém obecném nařízení o ochraně osobních údajů.

Na podzim 2016 spatřilo světlo světa rozhodnutí SDEU, které řeší přípustnost hypertextových odkazů vedoucích na internetu k dílům chráněným autorským právem. Toto rozhodnutí významným způsobem dotvořilo podmínky pro užívání hypertextových odkazů. Osoby, které na své stránky umísťují hypertextové odkazy za účelem dosažení zisku, si nově musí dávat větší pozor, kam a na co odkazují.

Právě dnes začíná další ročník odborného kongresu Právní prostor, jemuž již tradičně předcházela studentská soutěž Ukaž svou kreativitu. Autorka na dnešním společenském večeru převezme cenu, vy si ale její vítězný příspevěk můžete přečíst již nyní.

V rámci Evropské unie se zákazníci, zejména spotřebitelé, čím dál častěji setkávají s obchodníky provozujícími činnost v jiných členských státech, kteří jim odmítají zboží či služby prodat nebo upravují jejich cenu kvůli tomu, že daný zákazník je z jiného členského státu. Toto jednání lze označit jako neodůvodněné zeměpisné blokování, tzv. geo-blocking.