Zneužití firemní kreditky jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru?
Základní povinností zaměstnance vůči zaměstnavateli je, aby svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, aby řádně hospodařil se svěřenými prostředky, a střežil a ochraňoval majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. Případné porušení takových povinnosti ze strany zaměstnance úmyslným útokem na majetek zaměstnavatele má za následek zásadní narušení či ztrátu důvěry zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Lze však z takového důvodu okamžitě zrušit pracovní poměr s daným zaměstnancem, i když výše škody na majetku zaměstnavatele je relativně nízká?
Otázkou, zda lze pro útok na majetek zaměstnavatele okamžitě zrušit pracovní poměr s daným zaměstnancem, i když výše škody na majetku zaměstnavatele je relativně nízká, se Nejvyšší soud zabýval naposledy v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 s následujícím skutkovým stavem:
Zaměstnanec působící na pozici vedoucí kanceláře měl k dispozici k hrazení nákladů spojených s výkonem práce kreditní kartu zaměstnavatele. Kartou zaplatil 3 117 Kč za konzumaci na rozlučce při příležitosti skončení pracovního poměru jednoho ze zaměstnanců, které se zúčastnila vedle zaměstnanců i osoba, která pro zaměstnavatele nepracovala.
Zaměstnavatel po zjištění této skutečnosti přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance, neboť v jeho jednání, tj. v zaplacení útraty za hosta, který k zaměstnavateli nebyl v žádném vztahu, kreditní kartou, která mu byla zaměstnavatelem svěřena pouze pro úhradu nákladů spojených s výkonem jeho práce pro zaměstnavatele, spatřoval útok na svůj majetek. Nižší soudy shledaly okamžité zrušení pracovního poměru neplatným, když přihlédly k tomu, že pokyny k používání karty byly ze strany zaměstnavatele vydány jen ústně, nepřesně a ve velmi omezené míře a zaměstnanec se tudíž mohl domnívat, že týmové akce kreditní kartou mohl uhradit, že pochybil jen jejím použitím k platbě za třetí osobu, přičemž útrata byla poměrně nízká a zaměstnavatel její úhradu po zaměstnanci ani nepožadoval.
Nejvyšší soud ale dospěl ke zcela odlišnému závěru. Konstatoval, že zaměstnanec zaplacením účtu i za osobu, která k zaměstnavateli neměla žádný vztah, porušil povinnost řádně hospodařit s prostředky zaměstnavatele a střežit jeho majetek před poškozením. Výše škody je přitom irelevantní. Bez ohledu na částku byla mezi stranami pracovněprávního vztahu v podstatné míře narušena důvěra.
I když Nejvyšší soud nakonec rozhodnul, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo oprávněné, zaměstnavatel se mohl několikaletému sporu vyhnout, kdyby věnoval větší pozornost přípravě vnitřních předpisů, zejména směrnice o pravidlech užívání firemních kreditních karet a dalších prostředků ve vlastnictví zaměstnavatele.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: anna.sucha@bnt.eu
Další články
Prokazování užívání ochranné známky v námitkovém řízení a v řízení o neplatnosti ochranné známky
Prokazování užívání ochranné známky představuje významný procesní nástroj, který může zásadně ovlivnit výsledek jak námitkového řízení, tak řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou.
Umění promptování: Jak donutit právní AI "přemýšlet" a odůvodňovat
Využití umělé inteligence v právní praxi se posouvá od obecných experimentů k sofistikovaným nástrojům. Moderní právní databáze stále častěji integrují technologii RAG (Retrieval-Augmented Generation) spojenou s výkonnými jazykovými modely (jako jsou ty od OpenAI), aby advokátům poskytly nejen fulltextové vyhledávání, ale i syntézu právních informací.
Obdržení daňového dokladu a uplatnění odpočtu daně
V prvním čtvrtletí roku 2026 vydaly Soudní dvůr a Tribunál Evropské unie dvě rozhodnutí, která se dotýkají téhož praktického problému: zda lze uplatnit nárok na odpočet DPH ve zdaňovacím období, v němž plátce přijal zdanitelné plnění, avšak daňový doklad obdržel až později.
Zločiny sportovních fanoušků
Strhnout divákovi klubovou šálu soupeře může na fotbalovém stadionu během utkání působit jako neškodná legrace. Trestní zákoník však takové jednání vykládá mnohem přísněji. Jako zločin loupeže s odnětím svobody na dvě léta až deset let.[1]
Odpovědnost zaměstnanců za škodu při hackerských a phishingových útocích: kde leží hranice?
Kybernetické útoky v dnešním světě bohužel již nejsou otázkou „zda“, ale „kdy“.
