5 otázek pro Petra Kohouta: Jak AI mění pravidla veřejných zakázek?

1. Kde konkrétně AI ve veřejných zakázkách dnes skutečně šetří čas a snižuje chybovost – a co zůstává zatím jen příslibem?

Dnes zatím AI vídáme většinou na straně nadšených administrátorů a zakázkářů. Kde samozřejmě svou roli hraje také, ale všichni asi chápeme, že tam její hlavní využití v budoucnu nebude. V rukou zkušeného zakázkáře dokáže šetřit čas při konzultaci a přípravě zadávací dokumentace, z praxe vím, že poměrně dobře pomáhá s věcným vymezením zakázky. Řada kolegů ji využívá i pro takové neoficiální tržní konzultace, kdy dohledávají třeba alternativy ke specifickým plněním. Pořád je to ale spíše osobní využití. My bychom ale měli mířit na využití strategické. Napojení do interních systémů, správa dat, management zakázek, hlídání termínů, kontroly zadávacích dokumentací, třídění nabídek. Jenže se ukazuje, že tvorba a implementace takového systému není jednoduchou, rychlou ani levnou záležitostí. Byť přínos do budoucna je nesporný.

2. Může špatně nasazená AI způsobit, že zakázka bude napadnutelná u ÚOHS?

Nepochybně, a nejen tam. Třeba automatické hodnocení došlých nabídek může narazit na limity ochrany osobních údajů, stejně tak, u některých zakázek je povinné zřízení komisí, to AI nástrojem obejít nelze. Nelze zapomínat ani na to, že u takových systémů je třeba hlídat a umět prokázat že nejsou diskriminační. Ono se čím dál více ukazuje, že u implementace podobných funkčních systémů nestačí nadšení, ale potřebujete odborníky z oblasti IT/digitalizace, ale také právníky. Právě hodnotící systémy veřejných zakázek – pokud budou obsahovat AI prvek bude třeba posoudit i z hlediska Nařízení EU o umělé inteligenci. Pak je zde také otázka, co se rozumí špatně nasazenou AI. Může jít o systém, který rozhoduje o vítězném uchazeči a chybí odůvodnění. Ale stejně tak může jít o systém, který byl špatně poptán. V obou případech může dojít k zásahu ze strany ÚOHS.

3. Veřejná správa zadává zakázky na AI systémy, ale zároveň by je měla sama využívat. Jak se vyhnout situaci, kdy úřad vypíše zakázku na AI, které vůbec nerozumí – a dodavatel toho zneužije?

Těch cest je samozřejmě více. Úřad může využít konzultanta, může mít vlastního zaměstnance, který se v oblasti orientuje. A paradoxně, může k tomu přispět i samotná AI. Vždyť každý dnes máme v kapse nepochopitelně výkonného rádce v podstatě se všemi znalostmi světa. Stačí se dobře zeptat. Nejdřív na to, jaké má problém řešení, pak na to, jak se k řešení dobrat, kdo jsou relevantní dodavatelé, jaké by měl zadavatel chtít parametry. Lze to využít i při jednání – skutečně to, co dodavatel říká, je pravda?

Je to vlastně zvláštní situace, a ne každý ji naplno využívá, ale AI vám dnes může dělat expertního partnera ve velké škále témat. Samozřejmě, je zde riziko nesprávných informací. Ale stejně jako všude jinde platí, že kdo chce informace využít pro praxi, musí si je umět ověřit.

4. Říkáte, že veřejná správa bez AI nebude moci fungovat. Kde bude agenda veřejných zakázek za pět let?

Těžko říci. Při současné rychlosti vývoje umělé inteligence bude hlavní brzdou naše ochota inovovat a samozřejmě také legislativní mantinely. Nicméně, na příkladech ze zahraničí vidíme, že menší kontrakty lze automatizovat plně. Tedy, že AI nástroj drobné zakázky zadává samostatně například podle stavu skladových zásob a vyjedná cenu. Dokonce data ukazují, že u těchto drobných věcí tento způsob vítají i sami dodavatelé. Čekám tedy obecně mnohem vyšší míru automatizace procesu, kdy člověk bude stále více dirigentem a ubude administrativa.

5. Co byste vzkázal kolegům právníkům a úředníkům, kteří jsou v otázce AI stále na vážkách – co je přesvědčí, aby začali?

Že to nepřejde. Že AI není pochybná trendy vlna, a že, pokud chceme být úspěšní, musíme se přizpůsobit. AI nástroje – i ty obecně dostupné, jsou mnohem schopnější, než byly před rokem a příklady dobré praxe ukazují, že smysluplné a hospodárné nasazení AI nástrojů má obrovský přínos na kvalitu veřejné správy, respektive jejího výkonu.

Děkuji Vám za rozhovor!