Přičítání vědomosti aneb kolik toho společnost ví?
Nejvyšší soud ČR nedávno vyjasnil, v jakém rozsahu lze právnické osobě přičítat vědomost jejích zástupců – jako např. chybějící dobrou víru.
Nejvyšší soud přitom odvozuje míru přičitatelnosti z rozhodovací pravomoci zástupců a jejich podílu na utváření vůle právnické osoby. Nejprve však Nejvyšší soud správně konstatuje, že vědomost zástupce, který sám zastupoval společnost při posuzovaném právním jednání, je v zásadě vždy přičitatelná společnosti bez ohledu na výše uvedená kritéria.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že vědomost statutárních orgánů (např. jednatele) právnické osoby je právnické osobě vždy přičitatelná, a to právě z titulu povahy statutárního orgánu a s tím se pojícího podílu na utváření vůle. To má platit nezávisle na tom, zda příslušný člen statutárního orgánu právnickou osobu při určitém právním jednání zastupoval či nikoliv.
Vysoký podíl na utváření vůle právnické osoby mají podle názoru Nejvyššího soudu také ředitelé, a to z titulu své rozsáhlé řídící působnosti a s tím spojeným zástupčím oprávněním. Jejich vědomost musí být proto právnické osobě přičítána i tehdy, pokud dotčený ředitel sám nezastupoval společnost při posuzovaném právním jednání, ačkoliv by k tomu byl oprávněn.
Prokuristé se naproti tomu na tvorbě vůle právnické osoby nepodílí. Z důvodu chybějící charakteristiky statutárního orgánu považuje Nejvyšší soud smluvní zástupce jako např. prokuristy za nejvzdálenější procesu utváření vůle právnické osoby. Jejich vědomost by mohla být podle názoru Nejvyššího soudu přičítána právnické osobě jen tehdy, pokud by dotčený zástupce společnost fakticky sám zastupoval při posuzovaném právním jednání.
Rozsudek Nejvyššího soudu je vítaný do té míry, že rozdělení relevantních vědomostí mezi několik zástupců právnické osoby zpravidla nebude na újmu obchodním partnerům právnické osoby, neboť stačí vědomost jediného zástupce. V případném soudním procesu tak ten, kdo se dovolává vědomosti právnické osoby, musí – podle toho, o který z výše popsaných okruhů osob se jedná – jen doložit, že kterákoliv osoba náležející do příslušného okruhu osob měla vědomost o relevantní skutečnosti.
Zdroj: rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4554/2015, ze dne 15.11.2017
Další články
Je výběr fotbalové sestavy obchodní vedení? K návratu Tomáše Chorého do Slavie v kontextu limitů akcionářských pokynů
Lze akcionářským příkazem rozhodnout o tom, kdo bude hrát v A-týmu? Případ Tomáše Chorého, kterého majitel Slavie v létě vrátil do kádru, otevírá otázku limitů pokynů akcionáře statutárnímu orgánu – i toho, kdo nese důsledky, když se takové rozhodnutí nepovede.
EU KIDS ACT – konec digitálního divokého západu a nastavení pravidel pro ochranu dětí
EU KIDS Act přináší nová pravidla ochrany dětí na internetu. Jak ovlivní sociální sítě, ověřování věku, umělou inteligenci a odpovědnost digitálních platforem?
Velké firmy mají do 2. listopadu poprvé přiznat globální minimální daň. Státu ale tolik peněz nepřinese
Velké nadnárodní i ryze české skupiny podniků musí do pondělí 2. listopadu vůbec poprvé podat přiznání k takzvané dorovnávací dani, známé také jako globální minimální daň. Ta má zajistit, aby velké firmy odváděly ze zisku alespoň 15 % v každé zemi, kde působí, a připravit tak daňové ráje o jejich hlavní lákadlo.
Předmanželské smlouvy a jejich alternativy: svěřenské a nadační fondy jako nástroj ochrany majetku v manželství
Předmanželská smlouva bývá první – a často jedinou – odpovědí na otázku, jak ochránit majetek při vstupu do manželství. Je to odpověď legitimní, avšak zpravidla jen dílčí. Smluvený režim totiž míří především na jediný scénář: zánik manželství a vypořádání majetku mezi manžely. Řadu situací, kvůli nimž lidé ochranu majetku vůbec zvažují, přitom řešit nedokáže. Právě tam nabízejí svěřenské a nadační fondy koncepčně odlišné a v mnoha ohledech účinnější řešení.
Podezření se nepotvrdilo: Kdy oznamovatel zůstává chráněn?
Zaměstnanec upozorní na podezřelou platbu. Po prověření se ukáže, že žádné peníze nezmizely. Spor tím ale nemusí skončit: zaměstnavatel začne řešit, zda mu pracovník bezdůvodně nepoškodil pověst.
