Jak vrátit vánoční dárek? U e-shopů je to snadné, pozor ovšem na jeho zabalení
Řada vánočních dárků se každoročně nepotká s vkusem či zájmy obdarovaného. V takovém případě se nabízí otázka, zdali jde dárek vrátit. Za určitých podmínek to možné je, zejména pak v případě, že nákup byl uskutečněný na e-shopu a ve lhůtě 14 dní od jeho doručení.
„Pokud spotřebitel koupí dárek na e-shopu, z podstaty věci mu není dána možnost si výrobek vyzkoušet, blíže si ho prohlédnout, osahat. Proto zákon umožňuje spotřebiteli, který zakoupil výrobek na e-shopu, do 14 dnů od doručení výrobku od smlouvy odstoupit a vrátit jej,“ uvozuje Kristýna Nováková, advokátka z poradenské společnosti Rödl & Partner.
Pokud spotřebitel nebyl upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy do 14 dnů, má právo odstoupit od smlouvy do jednoho roku a 14 dnů. Odstoupením zaniká právní vztah mezi spotřebitelem a prodejcem od samého počátku, kdy spotřebitel je povinen vrátit výrobek zpět prodejci a prodejce je povinen vrátit spotřebiteli finanční prostředky, které za výrobek spotřebitel zaplatil.
„Výrobek musí být samozřejmě nepoškozený. Spotřebitel by ho neměl jinak užívat, než jak by to bylo možné v kamenném obchodě,“ připomíná Kristýna Nováková. „Prodejce nicméně musí vrácené zboží přijmout, i když ho spotřebitel neodešle v původním obalu. Po spotřebiteli tedy nemůže původní obal vyžadovat. Pokud se však jedná o speciální obal, který spotřebitel nedodá, může mu ho naúčtovat,“ doplňuje Kristýna Nováková.
Výjimku tvoří zboží, které bylo vyrobeno dle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobeno jeho osobním potřebám – jako například úprava šatů na míru, nebo od zboží v zapečetěném tzv. hygienickém obalu – jako například spodní prádlo a zdravotnické pomůcky. Takové zboží vracet nelze. Vracet dále nelze ani zakoupené lístky na představení, či např. pobyt.
I některé kamenné provozovny umožňují vrácení, není ale dáno zákonem
Pokud spotřebitel zakoupí výrobek v kamenném obchodě, tedy v provozovně prodejce, nemá ze zákona právo na odstoupení od kupní smlouvy, tedy vrácení zakoupeného výrobku do 14 dnů od převzetí.
„Někteří prodejci nicméně sami nabízejí možnost vrácení, či výměny výrobku i v případě, že bude výrobek zakoupen v kamenné prodejně. Podmínky jsou různé. Někteří nabízejí lhůtu 14 dní, jiní 30 dní. Zpravidla se však shodují v tom, že výrobek má být nepoužívaný, a i ideálně v originálním balení, či s neodstřiženými cedulkami,“ upozorňuje advokátka Kristýna Nováková. Podmínky vrácení v tomto případě určuje prodejce, nikoli zákon.
Spotřebitelé mají několik možností, jak dárek z e-shopu vrátit
Odstoupení od kupní smlouvy ve lhůtě 14 dnů v případě výrobku z e-shopu je podle Kristýny Novákové vhodné, aby bylo učiněno písemně. Následně je spotřebitel povinen výrobek vrátit, a to do 14 dnů od odstoupení od kupní smlouvy.
„Pokud prodejce sám nezajistí přepravu od spotřebitele zpět k prodejci, může spotřebitel zboží prodejci vrátit osobně na některé provozovně nebo zaslat poštou na prodejcem určenou adresu, či vždy lze vrátit zboží na adresu sídla prodejce,“ potvrzuje Kristýna Nováková.
Prodejce je povinen vrátit spotřebiteli finanční prostředky do 14 dnů od obdržení vráceného výrobku, a to stejným způsobem, jakým platil spotřebitel. Pokud spotřebitel platil například kartou, měl by mu prodejce peníze vrátit na tu samou kartu. Jiným způsobem, například prostřednictvím poukázky na další nákup, může prodejce peníze vrátit spotřebiteli pouze s jeho souhlasem.
Prodávající má povinnost vrátit částku včetně nákladů na dodání, kterou mu spotřebitel uhradil. Ze zákona dále vyplývá, že musí hradit i poštovné při vracení výrobku, ne však, pokud spotřebitele upozorní, že náklady na zpětné odeslání nehradí.
U dopravy je důležité, kdo má za balíček odpovědnost
„Prodejci často nabízejí již zaběhnuté způsoby vrácení, kdy sám prodejce zajistí přepravu od spotřebitele zpět k prodejci např. pomocí Zásilkovny, Balíkovny, PPL parcel shopu, kurýra apod. Spotřebitel zpravidla pouze dojde na výdejní místo přepravní společnosti, provozovateli sdělní kód poskytnutý prodejcem a je odesláno zpět,“ vysvětluje Kristýna Nováková.
„Výhodou přepravy objednané od podnikatele je, že spotřebitel ztrácí předáním výrobku přepravci odpovědnost za řádně doručený výrobek zpět prodejci. Pokud dojde k poškození výrobku při přepravě, přepravu objednával prodejce, tudíž případnou reklamaci přepravy bude řešit už pouze prodejce s přepravní společností,“ komentuje Kristýna Nováková z Rödl & Partner.
Jinak řečeno, pokud spotřebitel odesílá zboží přepravou, kterou si objednal sám, má vůči prodejci odpovědnost za řádně doručený výrobek. Pokud by v průběhu přepravy vzniklo poškození výrobku, musí případnou reklamaci přepravy řešit sám spotřebitel s přepravní společností.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




