Rozhovor: Filip Melzer - O občanském zákoníku včetně jeho příprav a dalších otázkách - část II.

Docent Filip Melzer je znamenitým odborníkem na soukromé právo a jedním z největších znalců našeho občanského zákoníku.

spolupracující redaktor, právník ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.
Filip Melzer
Foto: Redakce

Právě obecnou debatou o civilním právu začal tento rozhovor. V následujícím textu se však dotkneme i konkrétnějších otázek, zejména ohledně deliktního práva. Řeč přijde i na judikaturu.

První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Deliktní právo (v širším smyslu) je v občanském zákoníku koncepčně pojato odchylně, než tomu bylo za předchozí právní úpravy. Pilířem deliktního práva jsou čtyři základní skutkové podstaty (porušení dobrých mravů, zásah do absolutního práva, porušení ochranné normy a porušení smluvní povinnosti). V odborném diskurzu se v důsledku toho vyskytují (zdánlivě) nové pojmy jako čistá ekonomická újma, ochranný účel normy (nexus protiprávnosti) apod. Který z těchto nových pojmů dělá – ať již studentům u zkoušek, či autorům odborných příspěvků – největší problém? Dokázala se praxe s tímto novým pojetím dostatečné sžít, nebo ze setrvačnosti stále pokračuje v zajetých kolejích? 

Musím říct, že u studentů nevidím větší problém pochopit a aplikovat novou právní úpravu. Setkávají se s ní od počátku a berou ji jako samozřejmost. Něco jiného platí pro soudní praxi. Ta je obrovsky setrvačná. V novém právu chce vidět to, jak rozhodovala za staré právní úpravy. 

Máme naprosto odlišnou koncepci obecné provozní odpovědnosti stojící na naprosto odlišném východisku – namísto velmi přísné objektivní odpovědnosti za vlastní provozní sféru máme nyní odpovědnost za objektivizované zavinění s přeneseným důkazním břemenem. Přesto Nejvyšší soud uvádí, že právní úprava je prakticky stejná a že je v zásadě využitelná dosavadní judikatura. Máme zcela odlišnou koncepci odpovědnosti za pomocníka, přesto jsou silné tendence vykládat ji podobně jako za staré právní úpravy. O tom byl ostatně můj příspěvek na kongresu Právní prostor 2022.  

Neumíme zatím pracovat se základními dogmatickými kategoriemi nového práva. Např. v rámci náhrady škody za porušení zákona v § 2910 občanského zákoníku se zmiňuje potřeba zohlednit ochranný účel normy jen ve druhé větě, nikoli v první, která upravuje následky zásahu do absolutního práva. Ve vyspělých příbuzných právních řádech je naprostá notorieta, že ochranný účel normy je třeba zohlednit v obou případech. NS však, s ohledem na tuto dikci, uvádí, že v případě zásahu do absolutního práva tomu tak není. 

Uvedu příklad: v době covidu byl zakázán provoz lyžařských vleků, což provozovatelé ne vždy dodržovali. Pokud by při tomto nedovoleném provozu došlo k úrazu na vleku, nelze přeci argumentovat, že provozovatel má odpovídat za vzniklou újmu z důvodu porušení zákona. Účelem této normy nebylo ochránit před úrazem, nýbrž před újmou způsobenou šířením Covid-19. Provozovatel by podle okolností mohl odpovídat podle jiných pravidel, avšak nikoli za toto porušení zákona. 

V čem spatřujete největší změnu, kterou občanský zákoník vnesl do oblasti deliktního práva?

To je jednoduché. Opustili jsme systém velké generální klausule a nahradili jej systémem malých generálních klausulí. To s sebou nese určité důsledky, které si stále neuvědomujeme. Například se jedná o omezenou nahraditelnost čisté ekonomické újmy.  

Nápravu může přinést jen neustálé vysvětlování nové právní úpravy. Mám radost, že u některých soudců vidím snahu po diskuzi a po objevování nového práva. Např. v oblasti náhrady jsme zřídili Českou a slovenskou společnost pro deliktní právo a příbuzné obory, kde se tato diskuze pomalu začíná rozvíjet. Na druhou stranu se začínám smiřovat s tím, že k podstatné změně situace do konce mé profesní kariéry nedojde. 

Již jsme naznačili Váš konferenční příspěvek. Ten byl nazván „Odpovědnost za pomocníka mimo plnění závazku“. Ustanovení § 2914 o. z. rozlišuje tzv. samostatné a nesamostatné pomocníky. Můžete stručně nastínit, jaký je mezi těmito dvěma kategoriemi rozdíl a jaké důsledky může mít, pokud poškozený zařadí při přípravě žaloby pomocníka do nesprávné z těchto kategorií?  

Mluvíme o odpovědnosti za škodu, kterou způsobí osoba, kterou použijete ke své činnosti. Tuto osobu označujeme jako pomocníka. Zásadní rozdíl je mezi případy, kdy Váš pomocník způsobí Vašemu věřiteli škodu při plnění Vašemu dluhu, a případy kdy způsobí škodu někomu jinému. V prvním případě se Vám přičítá jednání pomocníka v podstatně větší míře než ve druhém. 

Vůči svému věřiteli se nemůžete zprošťovat odpovědnosti tím, že použijete k plnění dluhu pomocníka. Ve druhém případě je to podstatně složitější. Zde zákon rozlišuje situace, kdy, je pomocník vázán Vašimi pokyny, vy určujete, co má nebo nemá dělat, a situace, kdy činnost pro Vás vykonává tato osoba samostatně, podle svého plánu, svých konkrétních rozhodnutí atd.  

Typickým příkladem první skupiny je zaměstnanec, který pracuje pro svého zaměstnavatele, typickým příkladem druhé skupiny je samostatný podnikatel pracující svým jménem na své nebezpečí. Dobře si to lze představit na příkladech, kdy určitou stavební činnost realizujete prostřednictvím svých zaměstnanců nebo prostřednictvím subdodavatelské firmy. V této souvislosti právě užíváme pojmy samostatný a nesamostatný pomocník. Příkladem nesamostatného pomocníka je právě onen zaměstnanec, příkladem samostatného je uvedený samostatný podnikatel. Podstatou tohoto rozlišení je to, že za samostatného pomocníka se v uvedených případech odpovídá velmi omezeně. V podstatě se vyžaduje vlastní pochybení toho, kdo samostatného pomocníka používá, tj. tzv. principála. 

V odborných příspěvcích souvisejících s tématem, jemuž byl zasvěcen Váš konferenční referát, lze vysledovat určitou polemiku ohledně vztahu pravidel náhrady škody v občanském zákoníku k pravidlům obsaženým v zákoníku práce. Jaký je Váš postoj k této otázce? 

Přiznám se, že jsem nikdy nerozuměl názoru, podle kterého by zaměstnanec jako osoba ve zvláště chráněném postavení měl mít nárok na menší náhradu vzniklé újmy než je tomu v obecných občanskoprávních vztazích. Na to jsem upozorňoval autory novely zákoníku práce již v době její přípravy. Měl jsem dojem, že s tím souhlasili, měl jsem dojem, že to dokonce nalezlo odezvu v textu přijaté novely, ale praxe to přesto zcela ignorovala. Zaplať pánbůh za zásah Ústavního soudu.[1]

Co považujete za největší výzvu pro deliktní právo 21. století? 

V našem prostředí je největší výzvou zvládnout obecnou dogmatiku deliktního práva. Obecně z hlediska střední Evropy nevidím důvod pro revoluci. Spíše je třeba pokračovat v dotváření dogmatiky a někdy i právní úpravy, abychom měli vnitřně koherentní systém ochrany práv. V této oblasti se v příbuzných právních řádech již velmi mnoho udělalo, jen je třeba na to navázat a pokračovat v tom. 

S Vaším kolegou doc. Téglem pravidelně glosujete judikaturu Nejvyššího soudu. Zároveň usilovně pracujete na komentáři k občanskému zákoníku. S dalším kolegou, doktorem Bezouškou, připravujete vynikající podcastový pořad Judikatúra. Z toho vyplývá, že Vám pod rukama (či lépe řečeno očima) musí projít celá řada soudních rozhodnutí. Existuje mezi nimi nějaký Váš favorit, kterého byste doporučil pozornosti každého zájemce o soukromé právo (např. z důvodu zajímavých skutkových okolností či kvalitního právního zpracování)?

Mně se nejvíce líbilo rozhodnutí ve sporu kardinála Duky a brněnského Centra experimentálního divadla.[2] Velmi hezky je zde podle mého názoru popsáno poměřování svobody projevu a svobody vyznání. 

Jaký tzv. ustálený judikatorní výklad Vám přijde nejvíce problematický a proč?

Mám obrovskou řadu výhrad ke stávající rozhodovací praxi. V mé oblasti mě např. velmi trápí přístup k příčinné souvislosti. Neustále snažíme navazovat na již dávno překonané koncepty, např. na teorii o umělé izolaci jevů a gradaci příčinné souvislosti, na přerušení kauzality atd. Vytvořil se tak zcela nesourodý mix přístupů, který často zcela míjí jádro problému. 

Kdo je Vašim právnickým vzorem? Dokážete říci, kdo (případně co) Vás ve Vaší kariéře nejvíce ovlivnil(o)?

Budu mluvit o dvou mých učitelích, kteří mě nejvíce ovlivnili. Jeden po pedagogické a druhý po vědecké stránce. Můj pedagogicky nejlepší učitel byl prof. Johann Braun z univerzity v bavorském Pasově. Jeho přednášky byly pro mě určitým typem divadelního představení, kde on hrál hlavní roli. Dokázal strhnout. Jeho přednášky též často končily potleskem, jak se na správné představení patří. K tomu je potřeba nejen skvělá odbornost, ale i určitý herecký talent. V tomto ohledu je to bohužel nedostižný vzor.  

Měl jsem možnost se setkat s řadou naprosto skvělých právníků. Po odborné stránce mě podstatně ovlivnil vídeňský profesor Franz Bydlinski. Jeden semestr jsem každou středu ráno vyrážel do Vídně, abych mohl navštěvovat jeho přednášky, zejména přednášku z právní metodologie. Nebyl tak skvělý řečník jako prof. Braun, takže bylo třeba vypít několik káv, abych udržel pozornost, ale byl to on, kdo mě naučil, jaké otázky si mám klást. Někdy přitom stačí jen zdánlivě málo, stačí ukázat cestu, která se pak před vámi otevře a umožní vám objevovat to, co pro vás do té doby zůstávalo skryté. 


[1] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20.

[2] Šlo o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1081/2020. Žalobci svůj nárok opírali mj. o skutečnost, že jsou osobami blízkými Ježíše Krista – pozn. redakce.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články