Proč stojí advokátní služby tolik, kolik stojí?
Objednáme-li si do bytu řemeslníka, jako například malíře, můžeme vidět průběh jeho práce od začátku až do konce, a výsledkem jeho práce je navíc na první pohled viditelné, hmatatelné dílo.
Ovšem u advokátů je tomu jinak: advokáti nepracují manuálně, a výsledky jejich práce tudíž zpravidla nejsou hmatatelné a zjevné. Mnohdy navíc snažení advokátů ani nevede k „vítězství“ či jinému zdárnému cíli – např. pokud bude žaloba u soudu v celém rozsahu zamítnuta. Některým lidem se proto zdá, že si advokáti účtují vysoké odměny za práci, o které klient vlastně ani neví, v čem spočívá.
V tomto článku se pokoušíme vyvrátit některé mylné představy, které jsou ve společnosti o advokátní odměně zažity, a vysvětlujeme, jaký je vlastně smysl odměny advokáta.
Podstatu advokátní odměny vcelku přesně vystihuje metaforický příběh, který ve svém rozhodnutí z nedávné doby uvedl okresní soud v německém Leverkusenu.[1] Tento soud posuzoval případ advokáta, jemuž klient odmítnul zaplatit částku 226,1 euro za právní poradu, která trvala „jen“ několik minut. Soud dal za pravdu advokátovi a právo na odměnu mu v požadovaném rozsahu přiznal. V odůvodnění uvedl tento příběh: „Kdysi dávno přišel čínský císař za malířem do horské vesnice a požádal ho, aby mu namaloval kohouta. Císař cestoval dál a po třiceti letech se do vesnice vrátil. Vzpomněl si na objednávku a zeptal se malíře na obraz. Ten se posadil, vzal list papíru a několika tahy štětce namaloval krásného kohouta. ,Kolik to stojí?̒ zeptal se císař. ,Tři zlaté,̒ odvětil malíř. ,Nemyslíš si, že je to trochu moc za pět minut malování?̒ ,Ne,̒ odpověděl malíř, ,vznešený císaři, viděl jste jen těch pět minut. Ale vezměte v úvahu, že jsem na tohoto kohouta cvičil 30 let.̒ “
Podmínkou k výkonu advokacie je mj. ukončené vysokoškolské právnické vzdělání (v délce obvykle 5 let), praxe advokátního koncipienta či na roveň postavená jiná právní praxe (v délce nejméně 3 let) a složení komplexní advokátní zkoušky.[2] V advokátní odměně se tudíž promítá staré přísloví „žádný učený z nebe nespadl“. Chce-li navíc advokát poskytnout klientovi špičkový servis, pak musí jeho případ dostatečně důkladně analyzovat, což vždy určitý čas zabere. V podstatě každý případ je totiž jedinečný, a proto v podstatě nelze očekávat, že pokud se určitý advokát specializuje např. na rozvody manželství a přijdete za ním se svým požadavkem rozvést se, bude mít vše hotové v řádu minut (a to přesto, že jde o jeho specializaci). Úspěšnému hájení klientových práv musí přecházet i rozumová úvaha advokáta, která navenek není vidět, ale také je potřeba ji ohodnotit.
Také musíme vzít v potaz, že stejně jako malíři vznikají náklady na malířské náčiní, advokátovi vznikají náklady spojené s užíváním kanceláře (nájemné, energie atd.), náklady na zaměstnance, na elektroniku, kterou k práci používá, na papíry, na které tiskne, na jiné kancelářské potřeby atd. Nelze tedy říci, že by celá advokátní odměna byla automaticky ziskem advokáta.
Smyslem tohoto příspěvku však rozhodně není opodstatnit nekalé praktiky advokátů, kteří skutečně požadují neadekvátní odměnu (tím, že ji uměle navyšují vykazováním neexistujících úkonů, či jiným způsobem). Odměna advokáta by měla být přiměřená zejména rychlosti a preciznosti odvedené práce, renomé advokáta, náročnosti konkrétního zadání a dalším faktorům. Neměla by být ani příliš nízká, neboť takováto odměna teoreticky může představovat dokonce kárné provinění advokáta, a v konečném důsledku by mohla vést až k vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů.[3]
Na závěr zmíníme, že časová advokátní odměna by podle našeho mínění neměla být účtována za každý započatý hodinový úsek,[4] ale za kratší dobu. Účtování odměny za každou započatou hodinu totiž může být vůči klientovi nespravedlivé a může vést k naprosto absurdním situacím, kdy advokát bude např. telefonicky hovořit s protistranou po dobu pěti minut, avšak klientovi naúčtuje odměnu za celou (započatou) hodinu. Zvlášť vůči spotřebitelům by ujednání o časové odměně za každou započatou hodinu mohlo být vyhodnoceno jako neplatné (či dokonce zdánlivé).[5]
[1] Jedná se o rozsudek Okresního soudu v Leverkusenu (Amtsgericht Leverkusen) ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 27 C 135/19.
[2] Srov. § 5 zákona o advokacii.
[3] Srov. Slanina, L., Janošek, V. Nepřiměřeně nízká smluvní odměna advokáta jako kárné provinění. Bulletin advokacie, 2018, č. 5, s. 69, kteří nicméně zastávají názor, že mimo oblast zadávání veřejných zakázek by neproporcionálně nízká odměna měla být kárným proviněním jen v těch nejzávaznějších případech.
[4] Byť s tímto mechanismem počítá advokátní tarif ve svém § 4 odst. 1.
[5] Srov. nedávné rozhodnutí SDEU ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. C-395/21.
Další články
Notářský zápis: jak urychlit vyklizení nemovitosti
Jak dosáhnout rychlého vyklizení nemovitosti bez soudního sporu? Řešením může být notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který umožňuje nařídit exekuci.
Švarcsystém znovu na rozcestí: přísná judikatura, zesílení kontrol a chystaná změna zákona
Spolupráce s kontraktory patří již řadu let k citlivým tématům pracovního práva.
Nadační fond: nástroj ochrany a správy rodinného majetku, o kterém se stále častěji mluví
Nadační fond je velmi zajímavý nástroj správy a ochrany soukromého a rodinného majetku. Má vlastní právní osobnost, pružnější správu oproti některým jiným nástrojům, možnost zachovat diskrétnost a zároveň si udržet plnou kontrolu nad fungováním fondu prostřednictvím správní rady.
Kdo odpovídá za škodu, když vozidlo řídí algoritmus?
Automatizovaná vozidla nejsou pouze technologickou inovací automobilového průmyslu. Představují současně test schopnosti práva rozdělit odpovědnost ve světě, kde rozhodování vzniká v souhře člověka, softwaru, dat, výrobců, provozovatelů a infrastruktury. Tradiční otázka „Kdo řídil?“ se tak postupně mění na otázku „Kdo odpovídá za systém, který řídil?“.
Existuje povinnost čerpat mateřskou dovolenou?
Mateřská dovolená bývá tradičně chápána jako nástroj ochrany zaměstnankyně a dítěte, otázkou však zůstává, zda její čerpání představuje pouze právo, nebo i povinnost. Pozornost je věnována zejména minimální délce mateřské dovolené, možnostem výkonu práce v tomto období a výkladu české právní úpravy ve světle evropského práva a judikatury. Reflektovány jsou také praktické dopady pro zaměstnavatele i zaměstnankyně a úvahy nad tím, zda současné nastavení mateřské dovolené skutečně odpovídá účelu právní ochrany.
