Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy (dále jen „Směrnice“) představuje unijní úpravu, která zasahuje do vymezení pracovněprávního statusu osob pracujících pro digitální platformy a dále detailně reguluje algoritmické řízení práce.
Digitální pracovní platformou se rozumí fyzická nebo právnická osoba, jež na žádost příjemce služby prostřednictvím internetových stránek nebo mobilních aplikací alespoň zčásti na dálku poskytuje službu spočívající v organizaci práce vykonávané za úplatu, a to jak online, tak na určitém místě, přičemž využívá automatizované monitorovací nebo rozhodovací systémy. Úprava tak buduje zvláštní režim pro činnost subjektů typu Uber, Wolt, Bolt, různé crowdworkingové platformy a podobné modely.
Členské státy musí tuto Směrnici z listopadu 2024 transponovat, a tedy uvést v účinnost prováděcí předpisy, do 02.12.2026.
Směrnice si bere za cíl určení, kdy má osoba pracující prostřednictvím digitální pracovní platformy postavení zaměstnance, a tím zajistit transparentní a spravedlivé pracovní podmínky i v prostředí algoritmického řízení práce. Směrnice má širokou působnost a vztahuje se na všechny digitální pracovní platformy, které organizují placenou práci vykonávanou v Unii bez ohledu na místo svého usazení či rozhodné právo.
Klíčovým prvkem směrnice je vyvratitelná právní domněnka existence pracovněprávního vztahu mezi digitální pracovní platformou a osobou vykonávající práci prostřednictvím platformy, jestliže platforma vykonává nad výkonem práce určitou míru kontroly či řízení. Směrnice výslovně stanoví, že pracovní status se určuje podle faktického způsobu výkonu práce, s přihlédnutím k využívání algoritmů, a nesmí být rozhodující smluvní označení vztahu stranami. Domněnka je pak koncipována tak, že břemeno tvrzení i důkazní břemeno přechází na digitální platformu, která musí prokázat, že vztah nenaplňuje znaky pracovního poměru daného členského státu.
Směrnice přitom výslovně odkazuje na právní úpravu, kolektivní smlouvy a zvyklosti členských států při určení, zda je osoba vykonávající práci prostřednictvím platformy zaměstnancem platformy či nikoli.
V českém prostředí se digitální platformy (a český zákonodárce při implementaci směrnice) budou muset vypořádat s definicí závislé práce, jak je tato uvedena v § 2 zákoníku práce. Závislou prací je podle zákoníku práce činnost vykonávaná zaměstnancem osobně, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jménem a podle pokynů zaměstnavatele, za mzdu (plat či odměnu), na jeho náklady a odpovědnost, v pracovní době na jeho pracovišti nebo na jiném sjednaném místě. Za klíčové znaky odlišující závislou práci od samostatného podnikání se v doktríně i judikatuře považuje zejména organizační podřízenost zaměstnance, osobní výkon práce a výkon jménem zaměstnavatele, které zaměstnavateli umožňují průběžně práci řídit a kontrolovat.
Podle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr), není li upravena zvláštními právními předpisy. Podle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti se za nelegální práci považuje výkon práce se znaky závislé práce mimo pracovněprávní vztah, pokud jej neumožňuje jiný právní předpis.
Nově v případě práce organizované prostřednictvím digitální platformy, která vykazuje znaky řízení a kontroly se bude předpokládat, že se jedná o závislou práci, a na platformu se přesouvá břemeno domněnku vyvrátit.
Konkrétní rozsah a dopady této směrnice na český pracovní trh budou záviset na způsobu transpozice do českého práva.
Zdroj:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy
Diskuze k článku ()