Konec nezákonné praxe? K otázce úředního překladu cizojazyčného exekučního titulu.
Běžnou, víceletou praxí soudů při nařizování exekucí s cizím prvkem se stalo požadovat po oprávněném mj. úřední překlad exekučního titulu vydaného v rámci EU do českého jazyka. Zdá se však, že Krajský soud v Brně se konečně proti této – nutno dodat – nesprávné praxi postavil.
V daném případě došlo ze strany soudního exekutora (dle pokynu exekučního soudu) k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce s odůvodněním, že exekuční titul, kterým byl rozsudek rakouského soudu, byl sice předložen v originálním vyhotovení, avšak jeho úřední překlad do českého jazyka ani přes výzvu soudu předložen nebyl.
Naše kancelář se dlouhodobě potýkala se zavedenou praxí soudů, které po nás jakožto zástupcích oprávněného, před pověřením soudního exekutora k provedení exekuce, požadovaly kromě osvědčení doložit i úřední překlad exekučního titulu vydaného v jiném členském státě EU. Vzhledem k tomu, že se dle našeho názoru jedná o postup, který není v souladu s platnými normami a navíc zatěžuje klienty dalšími náklady, vůči danému požadavku soudu jsme se ohradili a proti rozhodnutí soudního exekutora podali odvolání.
Naše argumentace spočívala zejména v tom, že k návrhu na nařízení exekuce bylo řádně doloženo vše, co tuzemské a evropské předpisy požadují. Kromě originálu exekučního titulu bylo předloženo též osvědčení v českém jazyce, jehož obsah v souladu s čl. 42 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 odpovídá obsahu exekučního titulu a potvrzuje údaje v něm obsažené.
Čl. 42 odst. 3 předmětného nařízení umožňuje soudu žádat toliko překlad osvědčení podle čl. 53 nařízení, nikoli překlad samotného rozhodnutí. Překlad exekučního titulu smí soud požadovat pouze tehdy, není-li možné v exekučním řízení dále pokračovat, jak stanoví čl. 42 odst. 4 daného nařízení. Doložené osvědčení jinak obsahuje všechny formální i obsahové náležitosti, na základě kterých je zahájení exekuce možné bez dalšího.
Krajský soud v Brně se s naší argumentací ztotožnil, když dodal, že: „Soud ve státě výkonu – provedení exekuce sice takový překlad (exekučního titulu) může od navrhovatele následně vyžádat, avšak podle názoru odvolacího soudu je třeba danou iniciativu směřovat spíše do další fáze výkonu, pokud taková fáze nastane, tj. reagovat spíše na případnou procesní iniciativu povinného v tomto směru.“
S tímto názorem se ztotožňujeme, a bude-li věc pokračovat v řízení před dovolacím soudem, budeme její vývoj pečlivě sledovat.
Zdroj:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
Usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 117/2024 ze dne 10.05.2024
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.
