Glosa Libora Vávry

Na samém počátku pro jistotu zdůrazním, že o tomto případu vím pouze to, co se objevuje v médiích, čili z pohledu soudce vlastně nic. Nečetl jsem spis, neslyšel jsem v jednací síni jednotlivé důkazy. Jen jsem si na internetu přečetl některá rozhodnutí soudů v této kauze, případně jejich podstatné pasáže.

Všichni to chtějí, všem to prospěje. Alespoň tak se o tomto plánu ministerstva mluví a píše v odborných právnických kruzích.

Podvýbor pro justici ještě téma zpracovává, ale jinak se zdá, že mediálně kauza „ovlivňování soudců prezidentem republiky a jeho kancléřem“ utichá. Pro nás soudce to nebyly příjemné týdny, protože nešlo o debatu o konkrétním právním názoru, soudním rozhodnutí či procesním postupu, ale o kontaktech vysoké politiky se soudci v jednotlivých kauzách.

Ministerstvo spravedlnosti v posledních měsících uspořádalo několik celodenních setkání, kulatých stolů, s představiteli justice ohledně možné úpravy soudcovských zákonů, ale i v oblasti státního zastupitelství, kárné řízení nevyjímaje.

Nebojte se, opravdu se ani náhodou nehodlám připojit k desítkám politiků, novinářů, bloggerů a různých aktivistů, kteří rozebírali kauzu syna pana premiéra a jeho cestu na Krym. Ostatně právě proto se svým komentářem přicházím až teď.

Vážený a milý kolega, ústavní soudce Tomáš Lichovník, zde 22. října varoval před nekritickým nadšením z využívání výpočetní techniky a umělé inteligence v soudnictví.

Dlouhá léta advokacie vášnivě debatovala, zda se má vrátit k tradici, od roku 1948 přetržené, nosit v jednací síni talár. Debata to byla vskutku bouřlivá, stačí prolistovat Bulletin advokacie z počátku tohoto století, kolik příspěvků a replik se tomuto tématu věnovalo.

Pokračuji v možná přízemních, leč po mém soudu praktických a odbornou i laickou veřejností zmiňovaných tématech, která by měla podle mého soudu být řešena mezi prvními při úvahách, jaké že to máme mít nové procesní předpisy. V předchozím příspěvku jsem naznačil možné řešení nejvíce zatěžující fáze soudního procesu pro soudce, vypracování písemného odůvodnění rozhodnutí.

Soudcovská unie před pár dny vydala své silně kritické hodnocení dosavadních prací na novém občanském soudním řádu. Shromážděné výhrady představovaly argumenty, které slýchávám na soudních chodbách, ale i od advokátů a akademiků. Vlastně, kdyby mezi autory návrhu nebyl jeden můj kamarád, mohl bych tvrdit, že neznám nikoho, kdo by směru, který komise zvolila, fandil.

Soudci, mě nevyjímaje, rádi zdůrazňují, že je až tak moc nezajímá, kdo bude dalším ministrem spravedlnosti, hlavně, aby kontinuálně navázal na své předchůdce a nezačal vše dosud vykonané bořit. Bohužel se nám toto přání málokdy splní.

Bez patosu lze říci, že rozhodování o dětech je rozhodováním o naší budoucnosti, ukončil svou úvahu o pečovatelských sporech ústavní soudce Tomáš Lichovník.

Uplynula skoro tři desetiletí od pádu totalitního režimu a konečně se prý zase jednou píší nové procesní předpisy, trestní a občanský soudní řád.

Každý prý má občas udělat něco, co vlastně vůbec není rozumné. Prý to může změnit jeho pohled na celý svět. Tak jsem také něco podobného podnikl.

Absolvoval Právnickou fakultu UK v roce 1986, kde následně získal titul JUDr. Soudcem je od roku 1989, nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 10, od roku 1994 působil jako člen odvolacího senátu Městského soudu v Praze. V roce 1999 byl jmenován předsedou Obvodního soudu pro Prahu 1. Nyní působí jako předseda Městského soudu v Praze.