Teď bych se rád věnoval zátěži odborného aparátu soudu. Lidí, kteří jsou oproti většině státních zaměstnanců mizerně placeni, bez nichž se ovšem chod výkonu spravedlnosti zastaví. Lidí, jejichž pracovitost, pečlivost a odbornost rozhoduje o plynulosti a rychlosti soudního řízení naprosto zásadním způsobem.
Každý článek odborného aparátu se potýká s jinými obtížnostmi, vždyť pestrost náplně jejich práce od zapisovatele, přes vedoucí kanceláří a rejstříkové vedoucí v týmech, dozorčí, protokolující úředníky, až po vyšší soudní úředníky a asistenty je velká, a to k nim bezpochyby musíme přiřadit i soudní čekatele. Nicméně jestli něco při hledání časové náročnosti vůči těmto profesím dominuje, jde nepochybně o přepis protokolu z jednání, pokud se jednání nahrává.
Oproti některým kolegům jsem přesvědčen o tom, že audionahrávka soudního jednání by měla být naprostou samozřejmostí ve všech typech řízení. Vědomí, že se vše nahrává, přispívá ke kultivovanějšímu průběhu, lehce lze prokázat při případných stížnostech, jak se choval soudce, případně strana sporu, koneckonců zvuková stopa svědecké výpovědi pro vyšší soudní instanci představí znění důkazu mnohem věrněji, než převyprávěná protokolace.
Když jsme nahrávání zaváděli, někteří i zkušení soudci novinku nevítali, měli obavu, že budou zachyceny případné nepřesnosti při vedení sporu. Opak je pravdou, nahrávka dokládá, zda a jak se strany vyjadřují k provedeným důkazům, co uvádějí, jaké listiny byly předloženy k důkazu. A vůbec není potřeba specifikovat příslušné paragrafy procesního předpisu, protože sama nahrávka demonstruje, že soudce vede proces fér. Zkrátka, po úvodním tlaku vedení soudu si všichni soudci zvykli (podařilo se nám nahrávací zařízení zajistit i do několika civilních jednacích síní).
Pokud má letitá praxe dokládá, že nahrávání je správné a výhodné pro všechny zúčastněné, pak musím zmínit jako jedinou výjimku právě odborný aparát soudu, který musí záznam přepsat, v občansko-právní agendě dokonce doslova. Zkušená zapisovatelka, respektive protokolující úřednice dokáže již během jednání významnou část zapsat, ale i tak ji čeká po skončení jednacího dne mnoho desítek minut, či hodin se sluchátky na uších a přepisem slyšeného textu.
Takže můj návrh pro tvůrce nových procesních předpisů zní: Originálním protokolem bude výhradně nahrávka, kterou strana může dostat ihned po skončení jednání na CD. Chce-li si někdo určitou pasáž přepsat, ať si jí přepíše. Pokud v těch nejsložitějších kauzách bude přepis žádat již soudce, aby mohl promyslet rozsudek, pochopitelně by bylo povinností soudu tento pracovní přepis poskytnout stranám. Totéž by platilo v odvolacím a dovolacím řízení, případně tam by se přepis činil vždy, jde o stěží 15-20% sporů.
Úspora pracovního nasazení odborného aparátu by byla obrovská, přirozeně by se tak mohl rychleji věnovat dalším spisům.
Diskuze k článku ()