Co si tak pamatuji, příznivci talárů mezi advokáty argumentovali zejména formální rovností vůči státním zástupcům v řízení trestním, tradicí, řadou států s vyspělou právní kulturou, kde jsou taláry samozřejmostí, ale také snahou odlišit se od ostatních účastníků řízení jako součást justice v širším slova smyslu.
"Stojí-li advokát před jednací síní a vypráví svému klientu o Ústavou garantované rovnosti stran, klient mu věří. Jenže stojí-li pak v té síni soudce a státní zástupce v taláru a vedle nich advokát v obyčejném saku, klient o té rovnosti začne automaticky pochybovat,“ prohlásil tehdy při jedné z debat současný předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek, jeden z hlavních propagátorů změny.
Odpůrci pak prakticky, pro někoho možná přízemně, argumentovali zbytečnými náklady, zvýšeným nepohodlím, když vedle spisu a právních předpisů budou muset sebou nosit i talár, případně, že v letních měsících je zjevně talár přítěží pro soudce a státní zástupce, tak proč je následovat.
„Napadá mě, zda jeden z důvodů pro oblékání talárů - tedy formální posílení důstojnosti advokátního stavu - nebude zároveň znamenat určité snížení důstojnosti klientů,“ zamýšlel se tehdy na stránkách Bulletinu advokacie naopak odpůrce novoty, pražský advokát Filip Němec.
Novela Zákona o advokacii přijatá v roce 2009 nakonec povinnost pro advokáty přijala pro jednání před soudy v trestních věcech, před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a před soudem Ústavním.
Odpůrci se nedali a napadli tuto právní úpravu i před Ústavním soudem.
Ten jejich stížnost odmítl, ke strohé odmítající argumentaci však připojil kouzelné obiter dictum: „Maje tuto uniformu či dres na sobě, každý její nositel spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl, a své úlohy při něm, jakož i cti profese, k níž přísluší a kterou reprezentuje. Tím spíše se pak své role chopí s plným nasazením a bude ji vykonávat skutečně tak, jak to podle svého nejlepšího vědomí pokládá za prospěšné.“
Tak uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2457/09.
Jak patrno, i ústavní soudce advokátský talár zaujal natolik, že neodolali svůj pohled na věc vyjevit.
A proč o tom píšu teď, kdy již řadu let novela funguje?
Protože jsem strávil zase jednou celý den jako kárný žalobce před kárným senátem Nejvyššího správního soudu.
Dlouhé výslechy svědků, čtení listinných důkazů, promítání audiovizuálních záznamů, to vše za situace, kdy podle mého názoru je skutková situace nesporná a jde „jen“ o právní posouzení kárného senátu, zda jde či nikoli o kárné provinění. Tak jsem tak dlouho unaveně hleděl na protistranu, až jsem si něco uvědomil!
Právní zástupce, advokát, mého kárně stíhaného kolegy měl talár!
A já, soudce, jako žalobce ne!
Karta se obrací?
Hned musím zchladit aktivistické horlivce, já si povinnost nosit talár i jako kárný žalobce nepřeji. Třeba už jenom klimatické změny tak patrné v posledních letních měsících vedly k tomu, že letos o prázdninách jsem minimálně čtyřikrát vyhlásil při soudním jednání opatření, že budeme s ohledem na teploty v jednací síni jednat bez talárů. Příkladmo pro pány, ne v obleku, ale rovnou v košili. Protože to jinak přežít nešlo, v historické budově skutečně funkční klimatizaci památkáři nepovolí, i kdybychom na ni dostali od ministerstva peníze.
Naopak navrhuji přijmout pro všechny osoby účastné na soudním jednání předpis platící na Kypru. Tam je talár povinný, a to i pro advokáty, ale od této povinnosti ustupují v letních měsících z důvodu teplého počasí, takže od začátku června do konce září je na každém, kdož by talár mít mohl, zda si jej vezme, nebo ne.
Diskuze k článku ()