K novým procesním předpisům I.

Soudcovská unie před pár dny vydala své silně kritické hodnocení dosavadních prací na novém občanském soudním řádu. Shromážděné výhrady představovaly argumenty, které slýchávám na soudních chodbách, ale i od advokátů a akademiků. Vlastně, kdyby mezi autory návrhu nebyl jeden můj kamarád, mohl bych tvrdit, že neznám nikoho, kdo by směru, který komise zvolila, fandil.

předseda senátu Městského soudu v Praze, prezident Soudcovské Unie

O tom, že vůbec nechápu logiku tvůrců inspirovat se rakouským procesním právem, jsem se tu už zmínil (Víme, co chceme?, 10. dubna 2018).

Tak to teď zkusím okomentovat pozitivně a hlavně prakticky, pohledem člověka, který skoro dvě desetiletí věnuje významnou část své pozornosti efektivitě soudního procesu, hospodaření s lidskými i finančními zdroji v justici.

Víte, co podle mého názoru zabírá soudci nejvíce času v konkrétní věci? Studium spisu před rozhodnutím? Příprava na jednání? Samostudium právních předpisů a judikatury? Jednání samotné? Podle mého názoru psaní odůvodnění rozhodnutí.

Nároky na obsah odůvodnění v procesních předpisech zůstaly v podstatě nezměněny, ovšem rozhodovací praxe nejvyšších soudů a toho Ústavního se v uplynulých desetiletích posunula znatelně náročnějším směrem.

Má to svou logiku, protože tyto vysoké soudy rozhodují, ve skutečnosti by měly rozhodovat, v těch nejtěžších, hodnotově nejspornějších, nejzásadnějších případech, které se v justici objeví. A těch je oproti tomu, co musí obecná justice v běžném provozu projednat, velmi málo. Podíváme-li se na podíl agend prvostupňových soudů a těch nejvyšších, zjednodušeně můžeme uzavřít, že přezkumem vysokých soudů projde méně než jedno procento případů!

Provokativní závěr prvostupňového soudce: Kvůli jednoprocentní pravděpodobnosti, že se má věc ocitne pod drobnohledem Nejvyššího a potom Ústavního soudu, je zcela neekonomické snažit se ve sto procentech svých věcí napsat tak pracné odůvodnění, aby určitě obstálo jejich nárokům.

To ale není správné řešení, že?

Nicméně, je-li společenská objednávka po rychlejším soudnictví, a ta tu objektivně je, pak musí tvůrci nového procesního předpisu jako hlavní úhelný kámen svého snažení zohledňovat právě toto hledisko. Tedy, mimo jiné, prostřednictvím zákona zefektivnit práci soudců tak, aby při stejném nasazení a počtu dokázali rozhodnout dříve, čímž v konečném důsledku rozhodnou i více.

Rozhodně si nemyslím, že by silou zákona měl být zvrácen trend zvyšujících se nároků na odůvodnění rozhodnutí, takhle jednoduše právní praxe nefunguje a přirozená setrvačnost by z takové úpravy udělala mrtvé ustanovení.

Chtěl bych ale připomenout řešení, se kterým přišli už před pár lety dva tehdejší místopředsedové Městského soudu v Praze, Bohuslav Horký, v současnosti předseda senátu Vrchního soudu v Praze, a Jaromír Jirsa, dnes soudce Ústavního soudu. Zdůrazňuji, že jeden se celou soudní kariéru věnuje trestnímu právu, druhý je naopak civilistou.

Jejich vývody popíši tak, jak si je pamatuji, proto, prosím, aby případné chyby byly připočítány mé špatné paměti, nikoli jejich odbornosti.

Především vycházeli z toho, že jak trestní, tak civilní procesní předpis předpokládají, že celé jednání včetně vyhlášení rozhodnutí je zvukově zaznamenáváno. (To, že po celá léta dosud nebylo ministerstvo spravedlnosti schopno zajistit nahrávání v netrestních jednacích síních je nejen hrozná ostuda, ale především jeden z mnoha dokladů „efektivnosti“ správy justice mocí výkonnou.)

Druhým východiskem je holý fakt, že relativně malé procento soudních sporů je právně či skutkově složitých.

Tyto dva předpoklady vedly kolegy k následujícímu návrhu.

Dominující relativně přehledné, lehké kauzy by soudce odůvodnil v jednací síni a písemné vyhotovení odůvodnění rozsudku by již nepsal, strany by měly k dispozici autentickou nahrávku, případně její přepis.

V případech právně a skutkově komplikovaných by se vyhlásil rozsudek bez odůvodnění, které by si vyhradil do písemného zpracování.

Podstatnou podmínkou samozřejmě je, že musí být na konkrétním předsedovi senátu, respektive samosoudci, aby se v té které kauze rozhodl, jakou formu zvolí.

Odpadl by problém občas účastníky uváděný, že se ústní odůvodnění v jednací síni lišilo od toho písemného.

A v části agend by se výrazně ušetřila lidská práce.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články