Občanské právo

Zdánlivě provokativní nadpis mého příspěvku jsem zvolil záměrně. Jeho cílem však není nikoho urazit, nýbrž přiblížit odborné veřejnosti vybranou problematiku zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění („silniční zákon“ či „ZPK“) se zaměřením na povinnosti vztahující se k užívání a zajišťování schůdnosti pozemních komunikací.

Institut náhradního mateřství (taktéž surogátní mateřství), tedy situace, kdy žena porodí dítě pro jiného, není českým právem nikterak upravený, přestože reálně existuje a je využíván. Podle zásady co není zakázáno, je dovoleno, bychom mohli dospět k závěru, že náhradní mateřství je u nás legální. Lze ovšem opravdu toto pravidlo aplikovat i na tak komplikovanou a kontroverzní problematiku jako je náhradní mateřství?

Jednoduché smluvní ujednání může objednatelům ušetřit značné prostředky a řadu starostí v případě insolvence zhotovitele. Nejvyšší soud nyní potvrdil jeho zákonnost. Jaké smluvní ujednání by tedy z pohledu objednatele měla obsahovat každá smlouva o dílo?

Dědické právo nabízí nepominutelnému dědici při dědění z jakéhokoliv dědického titulu možnost odmítnout dědictví a zároveň si ponechat právo na povinný díl. Na tuto možnost ale dědické právo nereaguje dalšími zvláštními ustanoveními, která by upravovala otázku, kdo má povinnost vyplatit povinný díl, zda do uvolněného dědického podílu nastupují potomci nepominutelného dědice odmítnuvšího dědictví s výhradou povinného dílu a zda tito potomci nabývají právo na povinný díl. Je proto nutno užít obecná ustanovení, která však reagují na odlišné situace a z nich vyvozená řešení mohou vyvolávat aplikační problémy.

Dne 1. 1. 2018 došlo k znovuzavedení zákonného předkupního práva spoluvlastníků k nemovitým věcem do českého právního řádu, a to nabytím účinnosti části první čl. I body 13 až 22 zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Institut zákonného předkupního práva spoluvlastníků až na jisté výjimky (v případech, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od začátku ovlivnit) v českém právním řádu absentoval v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017.

Právo nezbytné cesty je komplexně upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník”). Smyslem tohoto právního institutu je zajistit vlastníkovi pozemku přístup k veřejné cestě za předpokladu, že k takovéto cestě přístup nemá nebo jeho stávající přístup k veřejné cestě je zcela nedostačující jeho potřebám.

Článek se zabývá institutem odkazu z pohledu uplatnění principu autonomie vůle v dědickém právu. Výklad o historickém vývoji ukazuje kořeny tohoto institutu v římském právu, jakož i přímou návaznost ABGB na právní konstrukce zavedené již v období starověku.

Pojednání bere v úvahu, že ani v tom nejliberálnějším ekonomickém systému se veřejná moc nezříká zásahů do hospodářského života, regulaci cen z toho nevyjímaje. V právním státě představuje cenová regulace výjimečné opatření a akceptovat ji lze jen za podmínek zcela omezených, podmíněných intenzivním veřejným zájmem.

V situaci, kdy se manželství/partnerství rozpadá, je podle našeho názoru péče o děti tím nejdůležitějším, na čem by se partneři měli pokusit dohodnout, i za cenu toho, že do domluvy zapojí třetí osoby – mediátory, právníky, společné přátele, zkrátka kohokoliv, kdo jim pomůže stanovit budoucí systém péče o děti smírně a bez zbytečného napětí.

Jednou z podmínek dědění je projev vůle dědice směřující k jeho přijetí (neodmítnutí). Zároveň platí, že jakmile potenciální dědic dědictví odmítne, nemůže toto své rozhodnutí již nikdy změnit. Tato skutečnost je projevem zásady „semel heres, semper heres“ [1] - jednou dědic, navždy dědic.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), zakotvil v ust. § 2239 zákaz ujednání ukládajícího nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu a rovněž povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Zákaz sjednání smluvní pokuty se dle nejnovější judikatury Nejvyššího soudu České republiky vztahuje i na sjednání smluvních úroků z prodlení.[1]

Obchodní podmínky jsou v rámci obchodních vztahů velmi často nedílnou součástí smluv. Smluvní strana, která uzavírá velké množství podobných obchodů, většinou standardizované obchodní podmínky mívá. Nezřídka se stává, že v rámci obchodního vztahu spolu smlouvu uzavírají strany, kde každá z nich má své obchodní podmínky.

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

Nový občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, ve svém ustanovení § 1987 odst. 2 stanovil obecné pravidlo, že pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Obecnost formulace vyvolávala od počátku nejasnosti, jaké že pohledávky budou považovány za pohledávky nejisté či neurčité, tedy jaké pohledávky nebude možné uhradit jednostranným zápočtem.

V případech porušení autorských práv soudy často čelí obtížnému vyčíslení vzniklé újmy. Pokud jsou neoprávnění šiřitelé autorských děl přistiženi, je poté těžké vyčíslit jimi způsobenou újmu tak, aby částka pokryla skutečnou ztrátu a poskytla poškozenému přiměřené zadostiučinění, zároveň ale nastavit limity tak, aby částka nevycházela pouze z tabulkových výpočtů, ale aby odrážela konkrétní okolnosti porušení práv.

Fundace a svěřenské fondy vykazují z funkcionálního pohledu shodné znaky, a proto je vhodné pojímat je ve vzájemné souvislosti. Svěřenský fond, transplantovaný do českého právního řádu jako jedna z forem „trust-like“ institutů, by měl být vykládán v kontextu, z historického pohledu bazálního, fundačního (nadačního) práva.

Při uspořádání poměrů nezletilého dítěte při rozchodu rodičů je pro dítě nejlepší, pokud se rodiče dokáží dohodnout a tuto dohodu následně i dodržovat. Řešením mohou být i mimosoudní dohody.

Znovuzavedení zákonného překupního práva u podílového spoluvlastnictví nemovitých věcí s sebou přináší mnohé aplikační nejasnosti. Smyslem tohoto článku je uvést některé alternativy, jak se s předkupním právem při prodeji vypořádat, poskytnout konkrétní a praktické rady a upozornit na některá rizika spojená s výkonem zákonného předkupního práva spoluvlastníků nemovitých věcí.

V souvislosti se změnou poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí (nově je poplatníkem této daně nabyvatel – kupující) se objevily dotazy na správné účetní a daňové posouzení nákladu, který tato daň představuje.

V praxi se může stát, že si přihlásíte slovní, popřípadě kombinovanou ochrannou známku, a později zjistíte, že pod stejným názvem má jiná osoba registrované doménové jméno. Situace může nastat i naopak. Jaké máte v takovém případě možnosti? V tomto článku se budeme pro zjednodušení věnovat doménovým jménům s TLD .cz.

Patrně ano, ale na definitivní odpověď si musíme ještě počkat. Nejvyšší soud nevyužil příležitosti zaujmout stanovisko k této otázce, předmětné výroky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil k opětovnému posouzení soudu prvního stupně. Zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu [1], resp. obiter dictum tohoto rozhodnutí dává nicméně tušit, že odpověď na otázku obsaženou v názvu tohoto příspěvku bude zřejmě kladná.

Do 15. října 2019 mají posluchači právnických fakult jedinečnou možnost přihlásit se do historicky prvního spotřebitelského moot courtu v dějinách ČR. Na co se nejlepší z účastníků mohou těšit? Jakými schopnostmi by měli účastníci disponovat?

Pojednání bere v úvahu, že ani v tom nejliberálnějším ekonomickém systému se veřejná moc nezříká zásahů do hospodářského života, regulaci cen z toho nevyjímaje. V právním státě představuje cenová regulace výjimečné opatření a akceptovat ji lze jen za podmínek zcela omezených, podmíněných intenzivním veřejným zájmem.

Doplňující výklad smlouvy je jedním z možných nástrojů, kterým vyplňujeme mezeru ve smluvních ujednáních. Vycházíme přitom z hypotetické vůle stran k okamžiku uzavření smlouvy. V zahraničí je doplňující výklad smlouvy standardním způsobem řešení smluvních mezer. V českém právu jej ovšem odmítá důvodová zpráva k občanskému zákoníku.