Menu

Články

Náhradní mateřství v českém právu

ČlánkyOstatníObčanské právoMgr. Štěpán CiprýnMgr. Lenka Flašíková, CIKR17.11.2019
Mgr. Štěpán CiprýnMgr. Lenka Flašíková, CIKR17.11.2019

Institut náhradního mateřství (taktéž surogátní mateřství), tedy situace, kdy žena porodí dítě pro jiného, není českým právem nikterak upravený, přestože reálně existuje a je využíván. Podle zásady co není zakázáno, je dovoleno, bychom mohli dospět k závěru, že náhradní mateřství je u nás legální. Lze ovšem opravdu toto pravidlo aplikovat i na tak komplikovanou a kontroverzní problematiku jako je náhradní mateřství?

Jelikož v českém právu není zakotvena legální definice surogátního mateřství, v rámci vymezení tohoto pojmu můžeme nalézt různé definice. Důvodová zpráva k § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pouze uvádí, že se jedná o situaci, kdy se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Dle Šustka (2016) jde o „proces, kdy je embryo biologických rodičů vloženo do dělohy náhradní matky, která je poté odnosí a porodí dítě pro biologické rodiče[1]. Nejširší definicí potom je, že se jedná o situaci, kdy žena porodí dítě pro jiného, přičemž můžeme rozlišovat formu tradičního náhradního mateřství (náhradní matka je oplodněna semenem muže z „objednatelského“ páru) nebo gestačního náhradního mateřství (vložení oplodněných zárodečných buněk nejčastěji náležejících ženě z „objednatelského“ páru do dělohy jiné ženy).

K otázce otcovství

Je-li náhradní matka vdaná, použije se obecná úprava občanského zákoníku – otcem dítěte je manžel matky. Není-li vdaná, je otcem dítěte počatého umělým oplodněním muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. V obou případech se jedná o vyvratitelné domněnky, a proto je možné za dodržení stanovených lhůt zákonem předpokládané otcovství popřít, popř. určit jako otce osobu jinou. Otcovství k dítěti tak může být určeno souhlasným prohlášením náhradní matky a biologického otce.

K otázce mateřství

I přes to, že se důvodová zpráva k občanskému zákoníku zmiňuje o náhradním mateřství jako o případě, kdy se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou, i nadále platí stará římská zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Vztahy mezi biologickou matkou a dítětem mohou být upraveny cestou osvojení, kdy zpravidla co nejdříve po porodu je pak dítě osvojeno biologickou matkou a svěřeno do péče biologickým rodičům. Náhradní matka je tedy v roli matky „matrikové“ a je zapisována do rodného listu dítěte. Oproti tomu – matkám biologickým je postavení „matrikových“ matek upřeno, ačkoli jsou to právě ony, kdo by se o dítě rády staraly.

Proces osvojení

Většina případů náhradního mateřství se obejde bez větších komplikací. Pokud je tak domluveno, tak již u porodu může být „objednatelský“ pár přítomen. Ti se také zpravidla budou po porodu o dítě starat a činit rozhodnutí v rámci rodičovské odpovědnosti (např. rozhodovat o očkování). Ačkoliv fakticky se tedy dítě bude nacházet v péči objednatelského páru, z pohledu práva však bude rodičem dítěte stále jen otec a náhradní matka.

O osvojení musí rozhodnout příslušný soud. K osvojení musí dát souhlas oba právní rodiče, tedy otec a náhradní matka. Otec tak může učinit kdykoli po narození dítěte, náhradní matka však až po šestinedělí. Souhlas se uděluje u soudu na předepsaném formuláři.

Právě zde může spočívat první úskalí institutu náhradního mateřství. Souhlas s osvojením nelze po náhradní matce nikterak vymáhat a jakékoli snahy v tomto směru jsou trestné. Stejně tak soud návrhu na vyslovení osvojení nemusí vyhovět.

Jakákoliv dohoda, která by byla v tomto smyslu předem uzavřena mezi náhradní matkou a objednatelským párem, by nebyla právně vynutitelná. Pokud by mělo na základě smlouvy o náhradním mateřství dojít k předání dítěte, jednalo by se o smlouvu, která by přímo odporovala zákonu, jelikož pro náhradní matku může být těžké vzdát se po porodu dítěte. Dle důvodové zprávy k ustanovení § 775 občanského zákoníku žalobě ženy, která byla dárkyní genetické látky, proti ženě, která dítě porodila, nelze vyhovět.

Druhým problém možných smluv o náhradním mateřství je případné sjednání odměny. Za samotné předání, porod nebo odnošení dítěte nelze sjednat odměnu. Lze pouze hradit náklady na lékařskou péči a další náklady spojené s porodem. Je tedy možné ve smlouvě sjednat např. hrazený odpočinek, cvičení nebo kvalitnější jídlo v rámci nákladů na výživu matky. Sankcí může být zejména to, že si objednatelská matka, nebude moci dítě osvojit.

Taktéž zatím není zcela jednoznačné, zda by v případě, kdy se objednatelský pár bude finančně podílet na výživě náhradní matky a nákladech spojených s těhotenstvím a porodem a náhradní matka pak nedá souhlas s osvojením, mohl objednatelský pár následně finanční částku soudně vymáhat.


[1] ŠUSTEK, Petr. HOLČAPEK, Tomáš. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-321-1.

Mgr. Štěpán Ciprýnadvokát, AK CIKR
71%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři