Přesto, že se tento právní institut může na první pohled zdát jako poněkud nevýznamný, v praxi bude mít pro mnoho vlastníků nemovitostí nezanedbatelný význam a může jim přinést vhodné řešení problému týkajícího se přístupu k pozemku, který by se za jiných okolností mohl zdát neřešitelný. Pokud by totiž vlastník neměl možnost si ke svému pozemku zajistit potřebný přístup, byl by jeho pozemek takřka nepoužitelný – tento problém se občanský zákoník institutem nezbytné cesty pokouší vyřešit.
Za jakých podmínek a v jakém rozsahu lze nezbytnou cestu zřídit
Podle ustanovení § 1029 občanského zákoníku může vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit nebo jinak ji řádně užívat proto, že nemá dostatečné spojení s veřejnou cestou, žádat, aby mu soused povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek – samozřejmě za náhradu. Základní podmínkou pro zřízení nezbytné cesty je, že vlastník nemovité věci (zpravidla pozemku) není současně vlastníkem přilehlého pozemku a nemá ke svému pozemku přístup, přičemž tento přístup nelze ani jiným způsobem zajistit. Pro pouhé zajištění lepšího či pohodlnějšího přístupu na pozemek samozřejmě nelze nezbytnou cestu zřídit. Na druhou stranu občanský zákoník uvádí, že nezbytnou cestu je možné zřídit, pokud nemovitost není „dostatečně“ spojena s veřejnou cestou. Toto je nezbytné vykládat tak, že pokud je stávající spojení sice nepohodlné, avšak pro potřeby dané nemovitosti objektivně dostačující, nebude možné se zřízení nezbytné cesty podle občanského zákoníku domáhat. Pokud nicméně bude nějaký přístup na pozemek existovat, ale pro účely nemovitosti bude objektivně nedostatečný, pak bude zřízení nezbytné cesty přípustné (např. k autoservisu povede jen cesta pro pěší, a nikoliv pro auta).
Je zcela nerozhodné, k jakému účelu je pozemek, na kterém má být nezbytná cesta zřízena, užíván – tj. zda jde o lesní pozemek, dům nebo zahradu. Pro rozsah zřizovaného práva je rozhodná hospodářská potřeba panujícího pozemku, resp. rozsah jeho užívání – nezbytnou cestu lze proto zřídit pouze v takovém rozsahu, bez kterého by obvyklé užívání pozemku bylo znemožněno. Zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy posuzovat, zda výhoda, kterou nezbytná cesta poskytuje, není podstatně menší než újma, která by jejím zřízením vznikla vlastníku zatíženého pozemku.
Přirozeně se dá očekávat, že ke vzájemné dohodě mezi vlastníky sousedních pozemků mnohdy nedojde, přičemž pro takové případy občanský zákoník umožňuje zřídit nezbytnou cestu soudem. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s co nejmenšími náklady. Přístup musí být vždy zajištěn k veřejné cestě (tedy např. k silnici nebo místní komunikaci) a je-li více možností, jak přístup k pozemku zajistit, musí být vždy vybrán ten z nich, který bude vlastníka pozemku, přes který má nezbytná cesta vést, zatěžovat nejméně. Současně musí být brán ohled i na to, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován. Obklopuje-li pozemek bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich s přihlédnutím k tomu, přes který z pozemků je přístup nejpřirozenější.
Kompenzace a ochrana vlastníka povinného pozemku
Za zřízení nezbytné cesty náleží vlastníkovi pozemku, přes který byla nezbytná cesta zřízena, v souladu s ustanovením § 1030 občanského zákoníku úplata. O její výši musí rozhodnout soud, a to i bez návrhu, přičemž při jejím stanovení by měl přihlédnout zejména k míře omezení vlastníka povinného pozemku. Východiskem pro stanovení výše úplaty za zřízení nezbytné cesty by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných oblastech sjednává cena za smluvně zřizované a srovnatelné právo cesty, přičemž náhradu lze vlastníkovi povinného pozemku poskytnout i ve splátkách nebo v opakujících se plněních.
Existují rovněž zákonem předvídané situace, kdy soud zřízení nezbytné cesty nepovolí. Jednou z nich je třeba případ, kdy by škoda na nemovité věci souseda zřejmě převyšovala výhodu nezbytné cesty. Většinou se bude jednat o případy, kdy by zřízení nezbytné cesty přes sousední pozemek významně omezilo, nebo dokonce zcela znemožnilo jeho obvyklé užívání, eventuálně snížilo jeho cenu nebo nepřiměřeně narušilo soukromí jeho vlastníka.
Soud nezbytnou cestu nepovolí ani osobě, která nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobila z hrubé nedbalosti nebo dokonce úmyslně – v takovém případě soud žádost o zřízení nezbytné cesty odmítne. V minulosti bývaly soudy k žadatelům o zřízení nezbytné cesty vždy relativně benevolentní – pokud samozřejmě nešlo o zjevně úmyslné jednání vlastníka nebo o jeho hrubou a vědomou nedbalost. Užívání pozemku je totiž v obecném zájmu a neudržovaná nemovitost by mohla být jen zdrojem problémů či dokonce ohrožením pro sousedy.
V neposlední řadě soud zřízení nezbytné cesty nepovolí ani tehdy, kdy je o zřízení nezbytné cesty žádáno jen za účelem zisku pohodlnějšího přístupu k pozemku. Pokud je existující spojení sice nepohodlné, ale objektivně dostatečné potřebám daného pozemku (např. pokud k rekreačnímu pozemku u vody vede jen pěší stezka), nebude možné nezbytnou cestu zřídit. Naopak pokud spojení existuje, ale je pro potřeby dané nemovitosti nedostatečné, pak nezbytnou cestu zřídit samozřejmě půjde. Tyto okolnosti však budou vždy záležet na individuálním posouzení soudem.
Závěr
Institut práva nezbytné cesty obsažený v občanském zákoníku může řadě vlastníků pozemků, kterým chybí potřebný přístup k veřejné cestě, výrazně zjednodušit život, zejména pokud jim vlastník sousedního pozemku odmítá s přístupem přes svůj pozemek dobrovolně vyjít vstříc. Nezbytná cesta může být v souladu s občanským zákoníkem zřízena buď jako služebnost (např. jako věcné břemeno), nebo i jako právo obligační (např. jako nájem nebo pacht).
Diskuze k článku ()