Články s tagem: mediační dohoda

S nástupem teplého počasí nejen stoupá rtuť na teploměru, ale také počet případů v kanceláři mediátora, které mají jednoho společného jmenovatele. Řeší záležitosti týkající se léta, resp. fungování přes prázdniny. Čím je léto tak specifické a proč zrovna letní období je tak výživné na konflikty, které je třeba řešit? To vše jsem shrnula v tomto krátkém článku.

Klasická mediace, tak jak ji odborníci i laická veřejnost vnímají, je setkáním dvou sporných stran s jedním mediátorem. Cílem takového setkání je nalezení průsečíků mezi stranami, které povedou k sestavení dohody o sporné otázce. Pokud mezi stranami již probíhá soudní proces, účastní se zpravidla mediačního setkání i právní zástupci stran.

Okamžik, kdy se sporné strany dohodnou na využití mediace nemusí být nutně ten, kdy už ve sporu jsou. Ze své praxe vím, že tato situace je naopak často překážkou pro volbu mediace a strany nejenže se nejsou schopny dohodnout, zda mediaci vůbec využijí, ale pokud už chtějí tuto mimosoudní cestu využít, nejsou pak schopny se dohodnout na osobě mediátora.

Mediace je poslední dobou hodně skloňované téma. Hodně se mluví o výhodách řešení sporů pomocí mediátora a také o tom, jak se takovým mediátorem stát a co je k tomu potřeba. V této souvislosti se pak nejvíce píše o obtížných zkouškách zapsaného mediátora, které mají úspěšnost jen něco kolem 35 %. Věděli jste ale, že cesta těchto zkoušek není jediná, jak můžete profesi mediátora vykonávat? Sepsaly jsme pro vás sedm různých způsobů, jak se jako mediátor uplatnit, a to v některých případech i bez státní zkoušky z mediace.

Tentokrát bude má glosa vysloveně propagační. A to webových stránek týkajících se mediace, které v nedávné době spustilo ministerstvo spravedlnosti. Konfliktů kolem nás, ať už jakékoliv povahy, totiž plápolá více než dost, je třeba je řešit (někdy vysloveně hasit) a k tomu je mediační proces víc než vhodný.

Nedávno jsem četla na jedné sociální síti ve skupině pro mladé advokáty dotaz týkající se mediace, a to konkrétně, jak se ostatní kolegové staví k tomu, když soud v civilní věci nařídí první setkání se zapsaným mediátorem hned po podání žaloby. Kolegův negativní postoj k této praxi daného soudu byl zjevný.

Školní rok se pomalu blíží ke konci, a zatímco se většina z nás těší na zasloužený odpočinek někde u vody, jsou zde i tací, kteří se nejvíce těší na klid a že nebudou muset řešit neustálé spory na půdě školy. Do té druhé skupiny patří hlavně pedagogové a ředitelé škol, ale dost možná i někteří rodiče.

Mediace je oproti soudnímu řízení velmi neformální proces, a tak by se mohlo zdát, že její principy a průběh budou celosvětově stejné, třeba jako například u terapie, nebo koučinku. Pro mnohé může být překvapením, že tomu tak není, a dokonce i u příbuzných právních systémů se společnou historií, jako jsou ten český a slovenský, můžeme najít několik rozdílů, které mají praktický dopad na samotný průběh mediace.

Při jedné mediaci v rámci už asi třetího jednání slyším klienta říkat tuto větu: „Však si to tu jen tak řekneme mezi sebou a pak to můžeme kdykoliv změnit, že paní mediátorko?“ Bylo mi jasné, že nastal čas na připomenutí toho, jak mediační dohoda funguje a co její podpis pro strany zúčastněné na mediaci znamená.

Všude se můžeme dočíst, že mediace je levnější způsob řešení sporů nežli soudní řízení. Je tomu skutečně tak? Kolik času a peněz lze předpokládat, že budeme muset do řešení svého sporu prostřednictvím mediace investovat? Nejprve se podívejme, zda cenu mediace určuje nějak zákon.

V české kotlině je dnes už mediace poměrně zavedeným pojmem, a i laická veřejnost už většinou tuší, že se jedná o metodu urovnávání sporů.

Vzhledem k debatám, které probíhaly ohledně rostoucích nákladů a času spojených s mezinárodním rozhodčím řízením, se v posledních letech začala obracet větší pozornost k mediaci, jakožto nástroji řešení mezinárodních sporů.