V rámci mediace se můžeme většinou setkat se dvěma dokumenty. Je to smlouva o provedení mediace a mediační dohoda. Jak už název napovídá, smlouva o provedení mediace určuje, jak bude mediace vypadat, kdo budou sporné strany, jaká pravidla budou jednotliví aktéři mediace dodržovat a v neposlední řadě také to, zda bude mediace bezplatná či za úhradu. Je to jinými slovy smlouva o poskytnutí mediační služby. Podepisuje se na začátku a proces mediace se jí zahajuje. Její povinný obsah je dán § 4 zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, ve znění pozdějších předpisů („zákon o mediaci“). Smlouva o provedení mediace tedy musí obsahovat alespoň: označení sporných stran, údaje o mediátorovi, který mediaci povede, předmět mediace – tedy stručné vymezení, čeho se spor mezi stranami týká, ujednání o odměně a také údaj o tom, jak dlouho bude mediace trvat. Toto je nezbytné obsahové minimum smlouvy o provedení mediace, v praxi však tato smlouva obsahuje mnohem více informací a ujednání, a to zejména z důvodu, aby sporné strany měly co nejbližší představu o tom, jak celá mediace bude probíhat a co mohou v jejím procesu očekávat. Tato smlouva je trojstranná (vícestranná), uzavírají ji tedy všechny sporné strany a mediátor, který je také stranou této smlouvy.
Pokud je mediace úspěšná (a většinou ano), sepíše se to, na čem se strany v průběhu mediace dohodly do mediační dohody. Ta už je uzavírána pouze mezi spornými stranami, mediátor už tedy stranou mediační dohody není. Mediátor pouze v souladu s § 7 zákona o mediaci připojí datum uzavření mediační dohody a svůj podpis, kterým stvrzuje, že mediační dohoda byla uzavřena v rámci mediace. Pokud není sporných stran příliš mnoho, sepisuje se mediační dohoda většinou ještě přímo na mediačním jednání. Důvodů je k tomu více. Tím prvním je, že dle § 3 odst. 3 zákona o mediaci jsou za obsah mediační dohody odpovědné pouze strany konfliktu. Strany tedy určují, co v mediační dohodě bude včetně toho, jak to bude formulováno. Mediátor je v této závěrečné fázi mediace „pouze“ jakýmsi zapisovatelem, případně může stranám pomáhat, pokud se jim nedaří nalézt vhodné formulace toho, na čem se dohodly. Ze zkušenosti je lepší, pokud je mediační dohoda formulována slovy sporných stran. Jednak tomu, na čem se dohodly, beze zbytku rozumí (na rozdíl od často složitého právního textu), jednak čtou v dohodě svá vlastní slova a vědí, že dohoda je jejich a nikoliv něco, co jim určil (byť smluvně) někdo jiný. Dalším důvodem k tomuto postupu je, že i při závěrečném sepisování mediační dohody mohou ohledně přesných formulací, nebo i některých obsahových otázek, vzniknout ještě neshody. Zde je tedy znovu prostor pro práci mediátora, aby se stranami nalezl shodu, která se do textu mediační dohody promítne.
V případech technicky složitých právních sporů (často spory z oblasti stavebnictví), nebo sporů z velmi specifických právních oblastí (např.: energetika, finanční trhy), bývá praktické, pokud finální dohodu dosaženou mezi stranami na mediaci sepisují advokáti – odborníci na konkrétní oblast práva. Hlavním důvodem je dodržení většinou velmi specifické terminologie, charakteristické pro konkrétní právní obor. Nicméně i taková dohoda může vzniknout v rámci mediačního jednání, jen její přesnou textaci navrhují nebo kontrolují právní zástupci stran.
Výsledná mediační dohoda je smlouvou o budoucím fungování stran a jako taková je mezi stranami závazná a práva a povinnosti v ní upravené jsou vymahatelné jako u jakékoliv jiné smlouvy. Byť tedy mediační dohoda vzniká v rámci procesu zvaného mediace, někdy i po emocionálně náročných jednáních všech zainteresovaných osob, a může být formulována slovy stran a více laickým jazykem, nic z toho ji nezbavuje její závaznosti pro každou ze stran. I u mediační dohody tedy platí, že pokud by strany chtěly její obsah změnit (potřeba změny často vyvstane díky změně okolností), je třeba uzavřít dodatek nebo novou mediační dohodu. V Opačném případě platí dohoda původní. Způsob a formu dodatku či změny je praktické v mediační dohodě, ostatně jako v každé jiné smlouvě, ošetřit a nastavit tak, aby nebyl tento proces pro strany do budoucna příliš zatěžující. Zejména v rodinných záležitostech doporučuji umožnit změny dohody co nejjednodušší cestou, protože například dohodnuté nastavení ohledně nezletilých dětí se může měnit s frekvencí co půl roku podle rozvrhu, kroužků atd. Pro strany by pak mohlo být obtěžující a komplikované se každý půlrok scházet k tvorbě a podpisu písemného dodatku nebo nové mediační dohody.
Typickou součástí mediačních dohod jsou tzv. pojistky. Jsou to ustanovení mediační dohody, která nám říkají, co se stane v případě, že jedna ze stran, nebo obě (všechny) své povinnosti z dohody neplní. Jednou z takových pojistek může být i to, že jedna ze stran znovu iniciuje mediační jednání ideálně u předem v dohodě určeného mediátora, aby se předešlo časové prodlevě při hledání shody na osobě mediátora. Na takovém mediačním jednání se zejména probere, co se v mezičase změnilo a proč původní dohoda není dodržována. Z takových informací může vzniknout dohoda nová, která bude lépe odpovídat aktuální situaci stran.
Pokud selžou, nebo se neuplatní žádné pojistky, mají strany mediační dohody vždy možnost (tak jako u jiných smluv), obrátit se na soud a vynutit splnění povinnosti druhé strany soudním rozhodnutím, případně navazujícím výkonem rozhodnutí či exekucí, pokud nedojde k plnění již na základě rozsudku soudu. Tento většinou zdlouhavý proces lze zkrátit tím, že uzavřenou mediační dohodu předloží strany v souladu s § 67 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („občanský soudní řád“), ve znění pozdějších předpisů, soudu ke schválení v tzv. smírčím řízení. Smírčí řízení je řízením předběžným a lze jej využít v případě, že o věci, která je obsahem mediační dohody neprobíhá žádné soudní řízení. Pokud naopak soudní řízení o záležitosti řešené v mediační dohodě probíhá, lze v průběhu takového řízení uzavřít tzv. soudní smír postupem dle § 99 občanského soudního řádu. V obou případech má schválený smír účinky pravomocného rozsudku, je tedy vykonatelný a má předpokládaný efekt i vůči třetím osobám či orgánům. Uvedeným postupem strany ušetří čas, který by musely investovat do soudního procesu, pokud by se opíraly pouze o mediační dohodu neschválenou soudem.
U vykonatelné mediační dohody v podobě soudního rozhodnutí tak lze v případě neplnění povinnosti některou ze stran rovnou přistoupit k fázi vymáhání prostřednictvím soudu (výkon rozhodnutí) či exekutora. Podobnou zkratku stranám zajistí, pokud si mediační dohodu nechají vyhotovit ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů. I v tomto případě se lze s takto sepsanou dohodou rovnou obrátit na orgány příslušné k výkonu rozhodnutí či exekuci.
Byť je tedy mediace proces vedený neformálním způsobem a za zavřenými dveřmi, jsou dohody z ní vzniklé nejen závazné a vymahatelné jako jakékoliv jiné smlouvy, ale v případě jejich schválení soudem nebo sepsání notářem s příslušnou doložkou rovněž přímo vykonatelné.
Diskuze k článku ()