Není tedy překvapivé, že po pár týdnech vyměňování si jmen vhodných mediátorů, kdy nejméně jedna ze stran předpokládá, že druhá je s navrhovaným mediátorem nějak předem dohodnutá, mediace skončí dříve, než vůbec začala, a stranám tak nezbyde než se obrátit na soud.
Výše popsaný scénář není nijak překvapivý, protože už shoda na tom, zda strany zkusí mediaci a jakého mediátora pro to využijí, představuje takovou malou předdohodu, které strany ve vyhroceném sporu nemusí být schopny. Jak se této situaci vyhnout a ušetřit si následně čas i peníze až přijde ten okamžik, kdy mediaci budete potřebovat? Je možné využít tzv. mediační doložku. Mediační doložka není definována zákonem, ani zákon tento pojem nepoužívá. Přesto se v praxi jako obdoba rozhodčí doložky používá, byť její sjednání, jak si ukážeme níže, není překážkou projednání sporu před soudem. Mediační doložka rovněž neodkazuje sporné strany na orgán či osobu, která jejich spor rozhodne, ale určuje, že smluvní strany svůj případný spor ze smlouvy budou řešit u nestranného mediátora, který jim pomůže ve sporných otázkách nalézt dohodu.
Jak taková mediační doložka vypadá? Standardně se jedná o ujednání ve smlouvě, zpravidla v jejích závěrečných ustanoveních. Obsahem mediační doložky by mělo být určitě to, že kterákoliv ze stran má právo v případě sporu ze smlouvy požádat o zahájení mediace a do kdy od oslovení mediátora by mělo mediační jednání proběhnout. Dále by zde nemělo chybět jméno předem vybraného mediátora, na kterém se strany ještě v době začínající spolupráce shodly, případně postup, jak tento mediátor bude určen. Pro případ, že tento vybraný mediátor nebude z jakéhokoliv důvodu v době, kdy spor nastane, dostupný, je praktické určit buď přímo v mediační doložce náhradního mediátora, případně opět způsob, jak takový náhradní mediátor bude určen. Mediátor má ze zákona povinnost mlčenlivosti, nicméně zejména v obchodních vztazích bude přínosné si již v mediační doložce sjednat, že mlčenlivost se v předpokládané mediaci bude vztahovat i na sporné strany, případně jejich právní zástupce, pokud by se mediace účastnili. Rovněž je dobré sjednat si místo konání mediace, jazyk mediačního jednání, někdy si strany mohou chtít sjednat i maximální dobu, kterou jsou ochotny mediačním jednáním věnovat. Pokud na tom bude shoda, mohou se strany v mediační doložce dohodnout také na tom, že mediací se budou řešit jen některé spory ze smlouvy.
Současně je třeba mít na paměti, že sjednání mediační doložky ve smlouvě nezbavuje strany smlouvy práva obrátit se se svým sporem na soud. Princip dobrovolnosti mediace je tedy i v případě mediační doložky zachován. Dobrovolnost mediace se zde může projevit dvojím způsobem. V prvním případě je mediace se smluvním partnerem zahájena, ale jedna ze stran, aniž by došlo k dohodě, mediaci ukončí. Druhý scénář je takový, že jedna ze stran i přes sjednanou mediační doložku nebude chtít do mediace vůbec vstoupit a obrátí se přímo na soud. Zde se nabízí možnost sjednat si za nedodržení využití mediační doložky smluvní pokutu, kterou bude druhá strana alespoň odškodněna za ztrátu možnosti mimosoudně se dohodnout. Ani v tomto druhém případě však nelze první stranu do účasti v mediaci nutit. Více o smyslu a praktických dopadech zásad v mediaci jsem psala v článku zde.
V případě rozhodčí doložky je situace, kdy se jedna ze smluvních stran obrátí bez jejího využití přímo na soud, upravena přímo v § 106 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Dle tohoto ustanovení, pokud „soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku.“ Mediační doložka je tak oproti doložce rozhodčí svým způsobem hendikepována, protože tato dříve vyjádřená vůle smluvních stran řešit svůj spor mediací, nepožívá stejné právní ochrany jako v případě předem sjednaného rozhodčího řízení.
Nabízí se zde tedy úvaha (s ohledem na absenci zákonné úpravy spíše teoretická), zda by soudce i v případě mediační doložky měl postupovat obdobně dle § 106 o.s.ř. a odkázat účastníky řízení v případě námitky strany žalované na mediaci, či alespoň účastníky k využití mediace motivovat. I při takovém postupu je nadále třeba ctít princip dobrovolnosti vstupu a setrvání v mediaci, tedy by se nabízelo využití institutu nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem. Dalším ustanovením o.s.ř., kde se nabízí jeho analogické využití a motivování účastníků řízení dodržet sjednanou mediační doložku, je § 150 o.s.ř., který umožňuje soudu výjimečně nepřiznat zcela nebo z části náhradu nákladů řízení, pokud se účastník odmítne bez vážného důvodu zúčastnit prvního nařízeného setkání se zapsaným mediátorem.
Poněkud odlišný přístup k nutnosti využít mediační doložku existuje v anglo-americkém právním systému. Zde tradičně sjednání mediační doložky znamená, že strany se opravdu před zahájením soudního řízení o mediaci musí pokusit a splnění této podmínky řízení soud také zkoumá. I v rámci Evropské Unie přistupují některé státy k vymáhání využití sjednané mediační doložky v rámci soudního procesu. Například belgický soudní řád v čl. 1725 odst. 2 stanoví, že „pokud je podána soudní žaloba za situace, kdy jsou strany vázány mediační doložkou, bez toho, že by před podáním žaloby došlo k pokusu o mediaci, může žalovaný požádat soud o zastavení soudního řízení a o nařízení, aby strany přistoupily k mediaci dříve, než bude soudní řízení pokračovat.“ Takový přístup by se myslím pěkně vyjímal i v českém právním řádu s plným respektem ke smluvní volnosti stran a pravidlu, že smlouvy se mají dodržovat.
Kdy mediační doložku tedy sjednat? Mediační doložku je možné sjednat prakticky v jakékoliv smlouvě či dohodě, důležité je, aby smluvní strany měly kompetenci vyřešit příslušnou spornou otázku dle pravidel hmotného práva. Domnívám se, že mediační doložka může mít své místo i v různých formách zakládajících listin a stanov. Nezřídka se objevují spory například mezi členy SVJ či bytových družstev, kde by řešení situace pomocí mediace bylo prospěšné pro všechny zúčastněné. Mediační doložku doporučuji sjednat do smlouvy v případech, kdy víte, že případný spor z této smlouvy budete potřebovat vyřešit rychle a diskrétně. Zejména časové hledisko činí z institutu mediace atraktivní variantu oproti soudnímu řízení a v zásadě i levnější.
K mediačním doložkám se tedy často uchylují podnikatelé, kteří sjednávají podmínky provádění nějakého dlouhodobého projektu a vědí, že pokud by se projekt v některé fázi zasekl, bude to velká komplikace pro jejich obchodní činnost. Konečně mediační doložku si můžete sjednat i v mediační dohodě, která je výstupem z mediace. Může se totiž stát, že dohoda uzavřená u mediátora přestane časem z různých důvodů fungovat. Dobrý mediátor musí myslet v takové dohodě i na tzv. pojistky, které se stranami do mediační dohody sjedná. Pojistky ve smyslu mediace jsou taková ustanovení v mediační dohodě, která říkají, co se bude dít, pokud jedna či obě strany začnou dohodu porušovat. Jednou z takových pojistek pak může být to, že si strany sjednají znovu návštěvu u mediátora, kde nefungující body mediační dohody renegociují.
Příklad mediační doložky by mohl znít takto: „Smluvní strany dohodly, že v případě budoucího sporu, který mezi nimi z této smlouvy nebo v souvislosti s touto smlouvou vznikne, se pokusí o jeho vyřešení prostřednictvím mediace. Za tímto účelem se smluvní strany shodly na osobě mediátora, kterým bude Mgr. Iva Langer Pikalová, zapsaná mediátorka a advokátka (IČO: ….). Smluvní strany se dohodly na tom, že mediátora může kontaktovat kterákoliv ze smluvních stran a mediační jednání proběhne nejpozději do 30 dnů ode dne oslovení mediátora. Mediace bude probíhat v Praze a bude vedena v českém jazyce. Pro případ, že druhá strana nebude souhlasit s řešením sporu mediací, nebo se bez omluvy na domluvené mediační jednání nedostaví, zavazuje se tato smluvní strana uhradit druhé smluvní straně smluvní pokutu ve výši xy Kč. Pro vyloučení pochybností jsou smluvní strany srozuměny s tím, že jejich účast na mediaci jim nebrání využít jejich práva obrátit se s řešením sporu na příslušný soud. Ujednání tohoto článku se vztahují i na spory, které mezi smluvními stranami z této smlouvy nebo v souvislosti s touto smlouvou vzniknou po jejím ukončení.“
Čím konkrétnější a podrobnější mediační doložka bude, tím funkčnější její využití pro případ budoucího sporu bude. Poté, co jedna ze smluvních stran mediátora kontaktuje, přebírá iniciativu již mediátor, kontaktuje i druhou smluvní stranu a po dohodnutí společného termínu jednání uzavře s oběma spornými stranami smlouvu o provedení mediace. Uzavřením smlouvy o provedení mediace samotná mediace začíná.
Mediační doložka ve smlouvě je pro smluvní strany závazná jako kterékoliv jiné její ustanovení. Pokud tedy není jednou ze stran dobrovolně plněna, můžeme se stejně jako u jiné smluvní povinnosti domáhat jejího dodržování či případné náhrady škody, která by nám nedodržením smluveného pravidla vznikla. V praxi nebude s ohledem na princip dobrovolnosti vymáhání dodržování mediační doložky časté ani efektivní. Proto bude praktičtější, jak jsem zmiňovala výše, sjednat si za nedodržení využití mediační doložky smluvní pokutu.
V České republice je mediační doložka oproti rozhodčí doložce spíše méně využívaným institutem. Nicméně pro spory, které je třeba vyřešit rychle, nebo by soudní cesta byla příliš nákladná, představuje mediační doložka výhodnou alternativu, jak situaci vyřešit. Zakotvením mediační doložky do smlouvy lze tedy v zásadě jen získat.
Diskuze k článku ()