Články s tagem: náklady řízení

Již čtvrtým rokem má žalobce, který chce dosáhnout na náhradu nákladů řízení, povinnost zaslat žalovanému nejméně sedm dní před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu. V ní by měl dlužníka kvalifikovaně vyzvat k plnění – sdělit mu, co po něm žádá, z jakého titulu a v jaké výši. Uvedenou podmínku přiznání nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci obsahuje ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Dnes již ustálená judikatorní praxe však zákonné pravidlo značně relativizuje.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že ve správním soudnictví se vyhláška č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, nepoužije.

Nejednou slýchávám od kolegů „civilistů“ povzdechy o přemíře rozhodovací činnosti vztahující se k nákladům řízení, o množství judikatury k této problematice a vůbec nutnosti soustředit svou pozornost v míře větší, než by bylo žádoucí, na otázky nesouvisející s meritem věci. Podobné nářky však nejsou ojedinělé ani od kolegů z řad soudců trestních, tedy především z odvolacích senátů.

V případě vzájemného vztahu mezi dědickým řízením a exe­kučním řízením dochází na rozdíl od insolvenčního řízení k různým konstelacím. Zároveň však platí, že stejně jako ve vztahu k insolvenčnímu řízení narážíme v případě nákladů a odměny soudního exekutora na stejná základní témata, jako je povaha nákladů a odměny soudního exekutora a okamžik vzniku nároku soudního exekutora na jejich výplatu.

I přesto, že soud vyhoví žalobnímu návrhu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za zásah do práva k ochranné známce jen částečně, je třeba žalobce považovat z hlediska nároku na náhradu nákladů za zcela úspěšného. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č.j. 3 Cmo 324/2014-78

Jak se dívat na vyšší náklady ustanoveného obhájce, vzniklé posoupením zakázky státu na výkon obhajoby? Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 1 Tmo 8/2014

Úspěšný účastník řízení má právo na náhradu nákladů spojených s jeho účastí (účastí jeho zástupce) u jednání soudu bez ohledu na jejich celkový počet a bez ohledu na ...

Když se dnes zeptáte předsedy odvolacího senátu kteréhokoliv krajského soudu v republice, čím se převážně v odvolací agendě zabývá, tak vám pravděpodobně odpoví, že náklady řízení. A z nákladů řízení náklady právního zastoupení. Odvolací senáty řeší úkony, půlúkony právní služby, vyhodnocují kvalifikované výzvy k plnění a výzvy prosté, počítají náklady nalézacího i odvolacího řízení (nutno dodat – namísto toho, aby se věnovali opravdovému souzení), až se z nich, obrazně řečeno, kouří.

Třetí část vícedílné série pojednání o vztahu exekučního a insolvenčního řízení se týká problematiky nákladů exekuce a jejich uplatňování v rámci insolvenčního řízení za situace, kdy v dosavadním průběhu exekuce soudní exekutor nevymohl žádné plnění.

V měsíci listopadu mě z judikatorních novinek zaujala na internetu zpráva o rozhodnutí Ústavního soudu, který částečně vyhověl stížnosti ženy soudící se sedm let o náhradu nákladů na svoji výživu po smrti manžela.

Plénum Ústavního soudu dne 7. 10. 2014 vydalo nález sp. zn. Pl. ÚS 39/13, jímž ústavní soudci přisvědčili názoru, že je porušením rovnosti účastníků, pokud nezastoupení účastníci soudního řízení musejí v případě svého úspěchu všechny své hotové výdaje vykazovat, zatímco advokáti mohou bez dalšího uplatnit v případě vítězství svých klientů paušální částku náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč.

V případě zpětvzetí žaloby soud vždy zkoumá ve vztahu k náhradě nákladů řízení, zda byla žaloba podána důvodně, a dále zda žalovaný z procesního hlediska zavinil, že byla žaloba vzata zpět nebo zda byla vzata zpět bezdůvodně. „Důvodnost“ podání žaloby je třeba chápat v širším kontextu – nejen ve vztahu k pouhému okamžiku zahájení řízení a zaplacení dlužné částky žalovaným.

Soud zamítne návrh na vstup nového subjektu do řízení tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, například za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.

Moderace podle § 150 o. s. ř. je institut procesního práva představující extrémní vybočení ze stěžejního principu ovládajícího nákladové rozhodování ve sporném řízení – „vítěz bere vše“. Za jakých podmínek připadá v úvahu? Komentář k usnesení městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 324/2014

Kdo hradí náklady řízení, když vezme žalobce žalobu zpět, protože byl uspokojen pojišťovnou žalovaného? Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2014