Náklady řízení a chování žalovaného
Kdo hradí náklady řízení, když vezme žalobce žalobu zpět, protože byl uspokojen pojišťovnou žalovaného? Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2014
Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2014
Pokud žalobce vezme žalobu zpět, zkoumá soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (§ 146 odst. 2) vždy, zda ke zpětvzetí vedlo chování žalovaného, či nikoliv. Zpětvzetí návrhu je třeba zásadně považovat za zaviněný procesní úkon směřující k zastavení řízení, v jehož důsledku je účastník, který návrh podal a vzal zpět, povinen nahradit ostatním vzniklé náklady (§ 146 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Pouze v případech, kdy ke zpětvzetí dojde výlučně pro chování žalovaného (účastníka, který návrh nepodal), je tomu naopak (druhá věta téhož ustanovení).
V uvedeném případě soudy řešily, zda za chování žalovaného, které ve svém důsledku vedlo ke zpětvzetí žaloby, lze považovat i plnění pojišťovny za žalovaného, proti kterému žalobce uplatnil nárok z titulu náhrady škody a žalovaný byl pro případy odpovědnosti za škodu pojištěn. V tomto případě se může totiž „na první pohled“ zdát, že k uspokojení nároku uplatněného žalobou došlo nezávisle na vůli žalovaného, který nemůže ovlivnit, zda za něj pojišťovna plnit bude nebo ne, a kdy bude plnit (zda ještě před zahájením řízení nebo až v jeho průběhu), což je pro účely nákladového rozhodování významné.
Zatímco odvolací soud dopěl k závěru, že plnění pojišťovny žalovaného v průběhu řízení nelze považovat za chování tohoto účastníka, v důsledku něhož byla nakonec žaloba vzata zpět (a žalovaný tedy odsouzen k náhradě nákladů řízení), dovolací soud zastává názor opačný. Byla-li podle něj pohledávka žalobce uhrazena po podání žaloby, není důležité, kdo za žalovaného plnil, zda to bylo s jeho vědomím, či zda se jednalo o pokus vyhnout se povinnosti platit náklady řízení – je třeba aplikovat § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto případě byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Tíži tohoto jednání nemůže nést ten, jehož pohledávka byla v řízení zaplacena, tedy kdo byl ve své podstatě úspěšný, v daném případě žalobce.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
Odměna zmocněnce v adhezním řízení a dobrovolné plnění
Dobrovolné uspokojení nároku poškozeného v průběhu trestního řízení představuje materiální úspěch v řízení
Legitimní očekávání
Společnost od začátku věděla, že k provedení podnikatelského záměru potřebuje nenárokové rozhodnutí správního orgánu



