Články s tagem: názor

Tak si kolikrát říkám, je to nějaká pověra či co? Že čím je žaloba delší, tím je lepší. Že čím je advokát „ostřejší“, tím je u soudu úspěšnější. Opak bývá pravdou. Přesto oba přístupy přetrvávají, a to často v neprospěch klientů.

Ne, nadpis neparafrázuje název známého filmu Nuda v Brně. A už vůbec nejde o povzdech nad temnotou obestírající stav právnictva v justiční metropoli naší země. Naopak! Pod tímto označením se skrývá povedená akce, která svědčí o zájmu veřejnosti o právní problematiku, a dalo by se tak říci, že vlastně i o rozkvětu práva.

Mgr. Jana Benešová, soudkyně Okresního soudu v Mostě, vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, studium ukončila v roce 2000. V roce 2001 absolvovala postgraduální studium na Univerzitě Toulouse 1 ve Francii v oboru evropského práva.

Dlouhá léta advokacie vášnivě debatovala, zda se má vrátit k tradici, od roku 1948 přetržené, nosit v jednací síni talár. Debata to byla vskutku bouřlivá, stačí prolistovat Bulletin advokacie z počátku tohoto století, kolik příspěvků a replik se tomuto tématu věnovalo.

vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou dokončila v roce 1997, v roce 1999 absolvovala společný studijní program PF UK a FSV UK „EUROPEUM“ v oboru evropské právo.

JUDr. Tomáš Lichovník ve svém zamyšlení nad otázkou, do jaké míry má být soudce zavázán povinností pracovat s textem v elektronické či listinné formě, zaujal názor, že nelze nikoho nutit, aby se přizpůsoboval nové době a že by každému měla být zachována možnost volby, zdali bude pracovat v elektronické či listinné podobě.

Při studiu rozhodovací praxe Ústavního soudu v opatrovnických věcech jsem v poslední době prostudoval více než 150 nálezů vydaných v posledních 15 letech. Přitom jsem mimoděk zjistil, že téměř všechny nálezy ruší pouze rozhodnutí odvolacích soudů. To by nebylo tak zajímavé. Ale prakticky všechna zrušená rozhodnutí byla měnící.

Představte si, že se rozvádíte, čekáte na další soudní jednání, a když předvolání dlouho nejde, zeptáte se na soudě, „kde to vázne“. Tam vás šokují sdělením, že vaše rozvodové řízení neprobíhá a nikdy neprobíhalo. Přesto, že jste před půl rokem podali návrh a proběhlo už jedno stání.

Státní správa je klíčovým nástrojem naší republiky. Zajištuje jak fungování a rozvoj společnosti, tak vládu práva. Zpravidla je prováděna přímo státními orgány, jako jsou ústřední orgány státní správy, územní orgány státní správy nebo jiné orgány, na které stát přenesl určitou pravomoc. Jejich odlišnosti jsou velmi často nemalé a jedná se jak o působnost a vymezení, tak o rozsah pravomocí, které mají.

Zlomové datum 1.1.2014 přineslo mnoho pro a proti, která ve svém závěru rozvířila jindy toliko klidné vody právnické obce. Stojí za námi téměř deset měsíců po úspěšně neúspěšné rekodifikaci soukromého práva v České republice.

Služební zákon je právní normou nezbytnou v každém moderním demokratickém státě. Co je na něm důležitého? Nedozvíme se to z celého názvu platného, leč v České republice stále neúčinného, zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Začněme tedy jinde…

O potřebě nového řádu, tedy nového civilně-procesního kodexu, jsem psal již v červnu tohoto roku. Nyní se k tématu vracím, neboť se v poslední době staly jisté události, o něž bych se chtěl s čtenáři Právního prostoru podělit. Především se v Brně, „na půdě“ Nejvyššího soudu, konala dne 16. 9. 2014 první schůzka rekodifikační komise pro civilní právo procesní, jejímž nelehkým úkolem je vytvořit nový řád (soudní).

Milí čtenáři, především kolegové, dovolte mi po více než půl roce účinnosti nového občanského zákoníku (NOZ), zákona o obchodních korporacích (ZOK) a množství doprovodných předpisů ulevit si od každodenního marasmu následujícím zobecněním.