NOZ a jeho aplikace v obecné soukromoprávní rovině
Zlomové datum 1.1.2014 přineslo mnoho pro a proti, která ve svém závěru rozvířila jindy toliko klidné vody právnické obce. Stojí za námi téměř deset měsíců po úspěšně neúspěšné rekodifikaci soukromého práva v České republice.
Je aplikace civilní legislativy skutečně otázkou, kterou je nutno se bezodkladně a ustavičně zaobírat? A přinesly nové právní předpisy v čele s občanským zákoníkem spíše pozitivní či negativní reálie do českého kontinentálního právního prostředí?
Otázku rekodifikace vidím více než pozitivně a s následujícími změnami a pochopením samotné podstaty směrů myšlení a chápání společnosti, které profesor Eliáš ve svém zákoníku položil, dochází v soudobé akademické a profesní sféře k jednotnému konsenzu. Je nezbytné dostát principu právní jistoty, kterýžto byl s příchodem nové civilní legislativy do značné míry oslaben. S velkými díky se jak já společně se svými kolegy, tak i akademická a profesní elita České republiky v oblasti občanského práva, obracíme na všechny, kteří odolali emocionálním choutkám Ministerstva spravedlnosti, včetně jejich originálního způsobu řešení osobních sporů, a následně opomenutí té nejpodstatnější skutečnosti, kterou má být blaho a víra občana v demokratický a právní stát.
Česká republika i po účinnosti NOZ stojí na svých křehkých právních základech a takto anti-rezolutně stát nepřestane. K aplikaci nové civilní legislativy dochází dennodenně, byť jsou v jistých případech její nedostatky více než patrné. Ministerstvo spravedlnosti v konečné fázi pochopilo, že by z jeho strany mělo být cíleno primárně na podporu soudobé situace, a nikoli budování nových kvazibytových jednotek právní nejistoty.
V otázkách de lege lata je stále obtížnější říci, do jaké míry bude český právní řád infikován nedostatky rekodifikace. Přihlédneme-li k dlouhodobosti trvání nejen soukromoprávních sporů před soudy, dojdeme k názoru, že je třeba tento postupný proces pozorovat a přizpůsobovat se změnám, které pro futuro rekodifikace přinese a na tyto určitým způsobem reagovat.
Postup soudů je v této věci bohužel do jisté míry tristní. Nešťastnost jednotlivých procesů a právních závěrů soudů při aplikaci civilní legislativy lze spatřovat zejména v samotných krocích této aplikace. Byly to právě některé soudy a soudci, kteří brojili proti rekodifikaci, a nyní je jejich úkolem tuto dle jejich nejlepšího přesvědčení prostřednictvím judikatury uvádět v život. Slovy prvního náměstka ministryně spravedlnosti Roberta Pelikána má v těchto záležitostech poslední slovo právě Nejvyšší soud. Je tedy otázkou, zdali při rozhodování soudců NS případně jeho civilního kolegia, bude panovat ta lehce zavádějící anti-rekodifikační atmosféra. Soud vykládá právo, které zná, a tudíž existuje nikoli minimální pravděpodobnost, že soudy při aplikaci NOZ a ostatních právních předpisů v rámci rekodifikace budou aplikovat právo staré, se kterým jsou důkladně seznámeny, namísto předpisů účinných.
Ministerstvo spravedlnosti se neustále potýká s problémy akutní novelizace, která je v přiměřené míře u jistých ustanovení NOZ skutečně nezbytná. Taková ustanovení jsou trnem v oku soukromému i státnímu sektoru a nelze pominout ani orgány činné v trestním řízení při otázkách svěřenských fondů, které již měly možnost vzniknout. Dojde odstraněním jejich právní úpravy k samotné nápravě? A jakou formu by již vzniklé fondy měly nabýt, případně jakým způsobem je ústavně-konformně zrušit tak, aby se nestaly neprůhledným nástrojem na legalizaci výnosů z trestné činnosti?
Největším strašákem aplikace NOZ je dozajista nikoli absolutní přesnost právních formulací, kdy tři odborníci mají v souvislosti se svou specializací tři rozdílné vlastní pravdy. K řešení této nesourodosti názorových proudů slouží právě soudy, jejichž povinností je ten správný názor vynést ve svém rozsudku. Formulace NOZ jsou povětšinou nešťastné, v jistých případech snižující ochranu samotných občanů, jimž právní ochrana ve věci náleží, byť byl úmysl zákonodárce v mnohém právě opačný. Jsou to nicméně občané, kteří se mají brát o své vlastní štěstí, štěstí své rodiny a v závěru se svého práva domoci. Berme se o štěstí, než i to připravovaná novela občanského zákoníku zruší!
Legislativní otázky právního státu úzce souvisí s politickou reprezentací země. V nejednotnosti názorů musí docházet někdy i k těžkým kompromisům, a ten zde s příchodem rekodifikace taktéž máme. Zákonodárce nastínil své úmysly a na občanském zákoníku probíhaly práce více než deset let. Zacházejme s ním tedy svědomitě a nepřetvářejme ho do forem, ve kterých se, byť s pomocí právního zástupce, nikdo nevyzná.
* článek se umístil na 3. místě v soutěži Ukaž svou kreativitu II, pořádané CODEXIS ACADEMIA.
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
Nadační fond pro soukromý účel – vývoj, judikatura a praxe
Dodnes napříč širší veřejností přetrvává dojem, že nadační fondy jsou nástroj primárně určený pro dobročinné účely. V praxi se však nadační fondy běžně využívají rovněž ke správě rodinného majetku, jeho mezigeneračnímu předání i jako mateřská entita v holdingových strukturách.



