Pověry v právu

Tak si kolikrát říkám, je to nějaká pověra či co? Že čím je žaloba delší, tím je lepší. Že čím je advokát „ostřejší“, tím je u soudu úspěšnější. Opak bývá pravdou. Přesto oba přístupy přetrvávají, a to často v neprospěch klientů.

soudce Ústavního soudu

Už více než tři desetiletí se setkávám a pracuji s podáními k soudu. S žalobami, vyjádřeními, odvoláními apod. A sleduji, jak jsou stále delší a delší. Myslím si, že největší podíl na délce všech těchto písemností mají nenápadná tlačítka Ctrl a C a V. Úžasní pomocníci, ale když si je nepohlídáte … Napíšete např. žalobu, kterou opravdu nikdo nechce číst. A to zpravidla pisatel asi také nechce. Je možné, že třeba na klienta udělá dojem, když pro něj advokát vypracuje žalobu na dvacet stránek. S odkazy, citacemi, judikaturou. Ale bude to pro klienta opravdu dobrá služba?

Podání k soudu má být na pár stran. Má mít jasnou dějovou linku, má být přehledně členěno a má být hned doplněno podstatnými listinnými důkazy. Musí být takové, aby se při jeho čtení soudce neztratil v textu či dokonce aby neusnul. A ty listinné důkazy mají být připojeny proto, aby se do nich soudce mohl hned podívat a začerstva si udělat obrázek. No, není to samozřejmost. Když přednáším o ústavních stížnostech, tak posluchačům říkám, ať píší tyto stížnosti (to platí i pro žaloby) jako pohádku. Co se komu stalo, jak který soud rozhodl a co proti tomu stěžovatel namítá. A ať připojí ta rozhodnutí. A ať neplýtvají slovy. Kvalita textu totiž s jeho délkou zpravidla nesouvisí. 

Stejné je to s „ostrým“ přístupem. K protistraně, k jejímu zástupci a případně i k soudu. Možná to zvenčí vypadá efektně. Jako ve filmu. Ale v jednací síni soudu nejsme ve filmu. Tam jsme v reálném životě a cílem obou stran zpravidla bývá vyhrát spor. U účastníků samotných jsou emoce pochopitelné a do určité míry obvykle i tolerované. Ale přehnaně ostré, sebevědomé vystupování advokáta, to je něco jiného. Soudce nepotěší, musí-li celé jednání řešit nevhodné útoky na protistranu. O útocích na soudce ani nemluvím. Jistě, soudce je profesionál. Musí něco „zkousnout“. Ale je to jen člověk. Nemyslím si, že by soudce rozhodl jinak než by měl, jen proto, že jej někdo urazí. Ale profesionálové si jistě vybaví mnoho okamžiků, kdy potřebují od soudu jistou vstřícnost. Potřebují odročit jednání, poskytnout lhůtu k doplnění, přerušit jednání … A každý nechť si představí, nakolik by byl ochoten vycházet nějakému hulvátovi vstříc.

Nevěřte proto na pověry. Že čím více slov, tím lepší právník a tím úspěšnější žaloba. Že čím sebevědomější vystupování, tím větší respekt a úspěch u soudu. Pište tak, abyste byli ochotni to po sobě sami číst. A chovejte se k ostatním tak, aby s Vámi chtěli (a nikoli jen museli) mluvit. Váš klient to ve výsledku ocení.

PS: Co jsem psal zejména o advokátech, platí úplně stejně o soudcích. Stručnost a slušnost nás mohou jen ctít.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu