Články s tagem: umělá inteligence

Otázky týkající se propojení práva a umělé inteligence trápí akademickou obec již delší dobu (např. otázky autorství, odpovědnosti nebo kyberbezpečnosti). Se současným boomem aplikací založených na strojovém učení a s jejich rozšiřováním do povědomí laické i odborné veřejnosti se ale stále častěji objevuje otázka alespoň částečného nahrazení právníků technologiemi založenými na umělé inteligenci.

Většina z nás se poprvé s robotem setkala, když si četla Čapka. To bylo, alespoň z mého pohledu, tak dávno, že nikoho nenapadlo, že by nějaká taková potvora mohla doopravdy existovat. To se potom dost dramaticky změnilo.

Ačkoliv si v České republice velmi často stěžujeme na bruselskou přeregulovanost a množství právních předpisů, tak, zejména pokud jde o digitální služby, já osobně iniciativu Evropy v tomhle velmi oceňuji.

Rok 2022 bude rokem olympijských her a možná konce covidu, určitě ale bude zásadním rokem pro digitální služby v Evropě. V tomto kontextu nás všechny čekají zásadní výzvy v oblasti digitálního světa.

Mezinárodní konference Cyberspace 2021 se i letos zaměřila na aktuální příspěvky z oblastí IT práva, nových technologií, umělé inteligence a práva duševního vlastnictví.

České deliktní právo poskytuje dostatečná východiska k náhradě majetkové i nemajetkové újmy na relevantním chráněném statku.

Článek si pokládá otázku, zda a případně za jakých okolností může být legitimní představa o umělé inteligenci nadané základními právy.

Evropská komise představila návrh nařízení, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci a mění určité legislativní akty EU (dále jen „Návrh nařízení o umělé inteligenci“).

Evropská komise zveřejnila letos v dubnu návrh nařízení o umělé inteligenci. Volání po regulaci umělé inteligence tak nezůstaly pouze v akademické sféře.

Legislativa i aplikační praxe týkající se autonomních vozidel budou čelit hned několika významným otázkám, neboť rozvoj automatizace nejen v oblasti automobilového průmyslu jde nepochybně dopředu.

Umělá inteligence[1] se již vyskytuje v řadě produktů. Jedná se virtuální asistenty, chatboty nebo systémy pro hodnocení stávajících či potenciálních klientů. V budoucnosti se dočkáme autonomních vozidel, asistentů v domácnosti a dalších výrobků, které se budou chovat autonomně, bez lidského zásahu.

Jakub Kól vystudoval aplikovanou informatiku a působí jako expert na strojové učení ve společnosti ATLAS Consulting spol. s r.o. Vedle strojového zpracování přirozeného jazyka (natural language processing) se zabývá také počítačovým zpracováním obrazu (computer vision). Co to je strojové učení, umělá inteligence a jaké je jejich možné využití v právu? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v tomto rozhovoru.

Počítače v současnosti vykonávají stále více činností, které dříve zastával člověk. Algoritmy rozhodují o tom, zda banka poskytne klientovi úvěr, ve zdravotnictví se využívají algoritmy na určení diagnózy, automobilky vyvíjí autonomní vozidla.

Současná situace koronavirové pandemie nás přirozeně přiměla zamyslet se mimo jiné nad otázkou, zdali jako společnost stojíme na hranici rapidního vzestupu v užívání umělé inteligence (AI), a to zejména pokud jde o její využití při výkonu práce. Události posledních měsíců ukázaly, že i díky zavedeným krizovým opatřením v souvislosti se šířením koronaviru se AI velmi rychle včlenila do každodenního života každého z nás.

Tento populární název rubriky používá celá řada novin, časopisů i elektronických médií tam, kde příslušný redaktor má pocit, že si přečetl něco zajímavého, co by měli znát i jeho čtenáři a posluchači, ale má obavu, že původní text zůstane nepovšimnutý.

Zveme-li devatenácté století stoletím páry, nejpříznačnějším přívlastkem pro století jednadvacáté by bylo asi digitální. Žijeme éru průmyslu 4.0, která bezpochyby mění i svět práva.

Digitalizace, ovlivňující stále více oblastí našeho života, vstupuje samozřejmě i do energetiky. Do České republiky postupně přichází trend inteligentních sítí neboli Smart Grids, které umožní (nejen) běžným domácnostem využívat elektřinu efektivněji a ušetřit tak peníze. Zároveň by inteligentní sítě měly zajistit větší stabilitu celého energetického systému.

Málokdo si může nepovšimnout obrovského rozmachu techniky, který jakoby stále stupňoval své tempo. Dostáváme se ale na práh epochy, v níž již technika může přestat být jen ovládaným nástrojem a naopak má šanci stát se autonomní silou v různých společenských procesech. Může takového postavení dosáhnout i v poměrech justice?

Umělá inteligence jakožto fenomén moderní doby je zdrojem obrovského vzrušení, obav i nepochopení. Pro někoho se jedná o hrozbu, která ho připraví o pracovní místo, pro jiného o jiskru, která zažehne další průmyslovou revoluci, a pro ty, kteří jí skutečně rozumí, se jedná o strojové učení. Na jedné věci se však všichni dokáží shodnout. Autonomní systémy vstupují do našich životů a všímat jsme si toho začali už i v právnických kruzích.

V roce 2018 vydala Evropská komise sdělení, ve kterém vyslovila potřebu vytvořit spolu s členskými státy koordinovaný plán v oblasti umělé inteligence. [1] Součástí tohoto plánu bylo mimo jiné vytvoření a umožnění fungování široké platformy pro umělou inteligenci ve formě Evropské aliance pro umělou inteligenci a expertní skupiny pro umělou inteligenci, tzv. AI HLEG (High-Level Expert Group on AI).[2]

Tento článek se zabývá zpracováváním osobních údajů při používání aplikací, které monitorují a vyhodnocují zdravotní stav člověka, a to jak aplikací, které se zaměřují na spotřebitele, tak aplikací, které používají lékaři pro zhodnocení zdravotního stavu pacienta. Tyto aplikace vyhodnocují pomocí algoritmů biometrické údaje shromážděné při používání aplikace uživatelem.

Vážený a milý kolega, ústavní soudce Tomáš Lichovník, zde 22. října varoval před nekritickým nadšením z využívání výpočetní techniky a umělé inteligence v soudnictví.

V nedávném rozhovoru s tajemníkem Komise pro efektivitu justice při Radě Evropy (CPEJ) Stéphanem Leyenbergerem mne zaujala zejména část týkající se umělé inteligence a jejího možného využití v justici. Upozornil, že umělá inteligence je již zde, nicméně zdůraznil, že spravedlnost musí zůstat „lidským procesem“. A na to bych rád navázal.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Doba se neustále vyvíjí. Význam autonomních systémů a umělých inteligencí (stroje, roboti, algoritmy) s vědeckým pokrokem neustále roste. V současnosti však zatím žádný plně autonomní systém, který by nebyl závislý na lidské instrukci, neexistuje. Je ale pouze otázkou času, kdy se takové systémy na trhu objeví. A v souvislosti s tím vyvstává řada otázek, jakož i nezbytná potřeba uzpůsobení právního řádu.