Umělá inteligence v justici?

V nedávném rozhovoru s tajemníkem Komise pro efektivitu justice při Radě Evropy (CPEJ) Stéphanem Leyenbergerem mne zaujala zejména část týkající se umělé inteligence a jejího možného využití v justici. Upozornil, že umělá inteligence je již zde, nicméně zdůraznil, že spravedlnost musí zůstat „lidským procesem“. A na to bych rád navázal.

soudce Ústavního soudu

Nejsem žádný staromilec, který se brání novým věcem. Jen vycházím z toho, že nové technologie mají justici pomáhat, ale nemají ji nahrazovat. Již dnes nám počítačové systémy v mnohém pomáhají a například bez právních informačních systémů bychom se již v dnešním právním systému stěží orientovali. Soudcovské (a nejen to) rozhodování však musí zůstat doménou živých soudců. Předpokládám, že stejně jako lidskou nelze ani umělou inteligenci zaměňovat s moudrostí. A právě moudrosti a životních zkušeností je při rozhodování soudů zapotřebí.

V matematice platí, že jedna a jedna jsou dvě. V právu je tomu tak spíše obvykle, ale určitě ne vždy. Záleží na tom, jaké jedničky sčítáme. Jednotlivá práva mají různou hodnotu. Bez významu není ani, proč jednotky sčítáme. Za jakých okolností. Jinak mohu na jednotlivá práva nahlížet v horizontálním vztahu mezi dvěma jedinci a jinak ve vztahu vertikálním mezi jedincem a státem. Zda se jedná o vztahy v rámci rodiny či o smluvní vztah mezi dvěma podnikateli. K tomu ještě přistupují tak neurčité pojmy jako příkladmo dobré mravy či právo brát se o své štěstí. A teď to převeďme na jedničky a nuly!

Ale to není jediný, a pro mne dokonce ani hlavní, důvod, proč říci umělé inteligenci v rozhodování NE! Kdo pak ponese odpovědnost za rozhodnutí? Už dnes je rozšířená představa, že objektivněji než konkrétní člověk rozhodne počítač. Viz například elektronický generátor přidělování spisů. Měl zajistit transparentní, neovlivnitelné přidělování spisů jednotlivým soudcům. Transparentní pro koho? Kdo z předsedů soudů (občanů vůbec) rozumí nastavenému algoritmu? Kdo je schopen posoudit, zda došlo k nějakému zásahu do systému či nikoli? A to platí pro „rozhodování počítačem“ obecně. Proč bychom měli více věřit stroji, jehož fungování téměř nikdo nerozumí a který hackeři dokáží ovládat z druhé strany světa, než člověku, který stojí před námi. Který musel prokázat svou odbornost i morální integritu?

Stálé podezírání, strašení všudypřítomnou korupcí, volání po transparentnosti všeho a všech nahrává lákavým řešením, která by z rozhodování co nejvíce odstranila (subjektivní) lidský faktor. Obávám se, že by jej neodstranila, pouze skryla. A že místo jmenovaného soudce či soudního funkcionáře by rozhodoval někdo jiný, skrytý, neznámý. Není lepší věřit konkrétnímu člověku, s konkrétní odpovědností?

Hodnocení článku
50%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články