Právě tak mě zaujal článek[1] týkající se mé profese, navíc zajímavě popisující propojení práce soudce s umělou inteligencí v trestních případech, konkrétně při zkoumání hrozby další trestné činnosti obviněného. To je totiž pro soudce velmi důležité hledisko pro volbu druhu a výše trestu, protože zabránění další recidivě pachatele je jedním z klíčových cílů soudcova rozhodování.
Zejména mě pobavila následující pasáž:
…Společně s Faridem získala Dreselová náborem přes internet čtyři stovky dobrovolníků z řad naprostých právnických laiků. Každému nechali vědci posoudit sklony k recidivitě u čtyřiceti odsouzených, o nichž bylo známo, zda se v podmínce dopustili dalšího zločinu. Algoritmus Compas (počítač - pozn. LV) hodnotí riziko recidivy na základě 137 údajů o posuzované osobě. Dobrovolníci dostali o každém odsouzenci jen sedm základních údajů. Na jejich základě určili správně recidivisty v 63 procentech případů. Compas se strefil v 65 procentech případů. Neukázal se tedy jako výrazně spolehlivější.
„A to jsme využili laiky s omezeným množstvím informací,“ zdůraznil Hany Farid.
Soudce má o obžalovaném k dispozici obrovské množství informací. Zná například výpovědi svědků, argumentaci advokátů atd. Jak ale upozornil Sharad Goel ze Stanfordovy univerzity, záplava informací soudcům rozhodování neusnadní. Naopak. Nadmíra informací má často za následek, že se soudci mýlí. Tím, že Dresselová s Faridem vybrali ze záplavy dat malý počet klíčových údajů, dobrovolníkům rozhodování výrazně ulehčili. Ti mohli nakonec odhadovat sklony k recidivě lépe než soudci zahlcení informacemi…
Že by bylo nejlepší rozhodnutí, které učiní ten, který neví skoro nic!? Připomněl jsem si hned cynický žert slýchávaný před lety od některých právníků, že před jednáním spis studuje jenom zbabělec.
Naštěstí další v článku citované výzkumy odhalily jiné poměry správnosti úsudku mezi laiky a profesionály, nicméně dle řady z nich více uspěly počítačové systémy.
Ještě jedno mě při čtení článku napadlo v momentě, kdy jsem si řekl, že vás na něj upozorním. Všimli jste si, kolikrát jsme se jako soudci jen na tomto webu věnovali propojení soudcovského rozhodování s možnostmi umělé inteligence?
Psal zde o tom předseda senátu Nejvyššího soudu Petr Vojtek[2], ústavní soudce a čestný prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník[3], na jeho článek jsem tehdy reagoval i já[4].
Poučení? Každý dobrý soudce přemýšlí o tom, co by mu pomohlo se dobrat k co nejspravedlivějšímu rozhodnutí, k verdiktu, se kterým by nebyl spokojen jenom on, ale zejména široká občanská společnost. Umělá inteligence nemůže být pro soudce konkurencí (Není lepší věřit konkrétnímu člověku, s konkrétní odpovědností? – Tomáš Lichovník v článku v odkazu č. 3).
Ale může být skutečně dobrým pomocníkem.
[1] https://www.lidovky.cz/relax/veda/pocitac-v-roli-soudce.A200226_103354_ln_veda_ape
[2] http://www.pravniprostor.cz/nazory/postrehy-petra-vojtka/umela-inteligence-okolo-nas
[3] http://www.pravniprostor.cz/nazory/autor-2/umela-inteligence-v-justici
[4] http://www.pravniprostor.cz/nazory/autor-1/umela-inteligence-v-justici-ii
Diskuze k článku ()