Ačkoliv se hybridní formát nevyhnul ani této akci, zajímavosti diskutovaných myšlenek v 19 tematických panelech to neubralo. Některé sekce naopak téma covidu-19 využily k vysoce současným debatám. Například v panelu zaměřeném na vývoj eGovernmentu a eJustice představil Robert Müller-Török se spoluautory projekt, který analyzoval a prezentoval práci s daty týkající se pandemie COVID-19 získaných ze zdravotních evidencí i za využití mobilních aplikací.
Ze srovnání Rakouska, Německa a Slovenska v této studii nevyplynuly výraznější odlišnosti v kvalitě poskytovaných informací. Zazněl ale důraz na důležitost práce se statistickými daty k pandemii a vůbec k dostupnosti takových dat. V rámci diskuse navázal povzdech ze strany českého publika, že mobilní aplikace v České republice není v současné chvíli funkční, což výrazně omezuje možnosti přesněji pracovat s predikčními modely.
Kyberbezpečnost systémů ve zdravotnictví
Téma se nevyhnulo ani sekci zaměřující se na kyberbezpečnost, kde Jarosław Greser rozebral základní přehled unijní úpravy ke kyberbezpečnosti medicínských AI systémů a hrozeb, jimž současné lékařské technologie, fungující na základě umělé inteligence, čelí. Přesto se jim nevěnuje ani současné nařízení EU 2017/745 o zdravotnických prostředcích, a změnu nejspíš nepřinese ani chystané nařízení o umělé inteligenci, pod nějž mají spadat pouze vysoce rizikové systémy umělé inteligence, mezi něž běžný medicínský přístroj na bázi umělé inteligence nepatří. EU tak podle autora příspěvku vylučuje lékařské technologie využívající umělou inteligenci z potřebné právní ochrany, ačkoli kybernetické hrozby, včetně cílených útoků, se nevyhýbají ani jim.
Ve stejné oblasti zůstal i příspěvek ze sekce ke zdravotnickým datům, v němž se Federica Casarosa zabývala otázkou, zda je evropský právní rámec schopen zajistit kybernetickou bezpečnost a ochranu dat a osobních údajů v kontextu Internet of Medical Things. Digitalizaci zdravotnictví totiž do jisté míry urychlila pandemie covid-19: příkladem může být přeshraniční transfer lékařských záznamů evropských občanů.
Digitalizace zdravotnictví se podle Casarosy dotýká zejména problematiky cloudů, umělé inteligence a robotiky. Příčiny jejího rozvoje je nutné spatřovat ve stárnutí evropské populace a zvyšujících se nákladech nemocniční péče. Možností aplikace je mnoho – například pozorování pacienta po operaci na dálku, lepší správu a alokaci zdrojů nebo kontrolu stavu pacienta za pomoci přístrojů na jeho těle, které posílají pravidelné zprávy. Takzvaný Internet of Medical Things ale přináší i rizika: potíže s interoperabilitou nebo problémy se správou dat a osobních údajů.
Suverenita států v online prostoru
Správě dat se věnoval i Dan Svantesson s tématem lokalizace dat a suverenity v sekci k mezinárodnímu právu na internetu. Nejprve stručně definoval pojem lokalizace dat (tj. právem uložená povinnost uchovávat nebo zpracovávat data v určitém státě) a následně uvedl důvody, které se běžně uvádí ve prospěch lokalizace dat, mj. včetně zachování digitální suverenity.
Podle Svantessona se tradiční koncept suverenity v online prostředí neuplatní i s ohledem na povahu internetu, k čemuž citoval Barlowovu slavnou Deklaraci nezávislosti v kyberprostoru. Podle něj datová suverenita zjevně nemá kořeny v tradičním pojetí mezinárodní suverenity. Nicméně ani přesto není tento koncept neužitečný, jelikož může podnítit diskuzi. De lege ferenda by bylo možné mluvit o zásahu do suverenity tehdy, kdy je narušena důstojnost daného státu, tedy kdy zásah musí dosahovat určité intenzity, například u teroristického útoku. Důstojnost státu tak slouží jako určitý filtr.
Autorskoprávní ochrana NFT i rozsudek proti Youtube
Možnostmi právní ochrany jednotlivých fází procesu vyvíjení systému umělé inteligence, jak jej definuje článek 3 odst. 1 Návrhu aktu o umělé inteligenci, se ve svém příspěvku v panelu k právům duševního vlastnictví zabýval Roman Bieda. Podle něj je nešťastné, že se pozornost převážně soustředí pouze na autorskoprávní ochranu softwaru a nikoli na další prostředky ochrany, kterými může být například sui generis právo pořizovatele databáze v případě předzpracovaných dat nebo obchodní tajemství.
Radim Charvát se zamýšlel nad tím, zda mohou být NFT (Non-Fungible Tokens) užitečné pro autorskoprávní ochranu. Mimo jiné se dotkl kontroverzních otázek, jak je to s odpovědností prodejce NFT s poškozeným odkazem nebo zda dochází prostřednictvím NFT obsahujícím odkaz na autorskoprávně chráněné dílo ke sdělování díla veřejnosti. Co se týče výhod, které NFT může potenciálně představovat pro nositele práv, zmínil Charvát například možnost sledovat porušování práv k digitálnímu obsahu v případě, že by došlo ke spojení NFT s autorskoprávně chráněným dílem. Dále teoreticky připadá v úvahu právo podobné droit de suite, kdy by na základě blockchainu autor, který vytvořil a prodal NFT, mohl obdržet určité procento z každého dalšího prodeje NFT.
Phillip Homar završil panel představením možných dopadů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci YouTube/Cyando na odpovědnost online platforem a hostingových služeb. Podle něj je pozoruhodné, že SDEU vytvořil další režim odpovědnosti platforem, který je nutné odlišit od bezpečného přístavu podle článku 14 e-commerce směrnice a režimu dle článku 17 DSM směrnice. Na tyto platformy, byť mají pouze obecné povědomí o porušování autorského práva a nikoli specifickou znalost, se za určitých okolností (kdy mají podíl na výběru a uspořádání protiprávního obsahu, poskytují nástroje pro sdílení takového obsahu nebo ho vědomě umožňují) nevztahuje bezpečný přístav, pokud neaplikují určitá technická opatření.
Právní a etické výzvy přiznání autorství umělé inteligenci
V další části panelu o duševním vlastnictví online pokračovala Laura Grisales Rendón s tématem vztahu mezi transparentností algoritmického rozhodování, která je zásadní pro zajištění dodržování lidských práv, a ochranou algoritmů skrze obchodní tajemství, které naopak podporuje rozvoj inovací. Snaha o transparentnost rozhodovacích procesů totiž velmi často snižuje jejich efektivitu. Nevyřešenou otázkou tak zůstává, zda je institut obchodního tajemství opravdu zásadní pro rozvoj umělé inteligence, nebo by měl převážit zájem na transparentnosti.
Zoltán Gyurász následně představil právní a etické výzvy přiznání autorství umělé inteligenci. Uvedl dva základní přístupy soudů, jak se vypořádat s popřením možnosti, že by autorem mohla být umělá inteligence. Prvním je pouhé poukázání na to, že autorem může podle platného práva být jedině fyzická osoba, druhým pak formalistické zkoumání, zda přínos fyzické osoby, která nastavila parametry pro tvorbu umělé inteligence, je postačující pro splnění požadavku originality díla. V následné 0diskuzi mj. zazněl zajímavý návrh, že dává smysl zvažovat možnost aplikace patentové ochrany na tvorbu umělé inteligence, protože v případě patentu se kladou nižší nároky na osobu vynálezce a v budoucnu takto může vzniknout mnoho vynálezů užitečných pro lidstvo.
Využití AI ve finančním sektoru a odpovědnost
Konference obsahovala i speciální panel zabývající se aspekty využití umělé inteligence ve finančním sektoru organizovaný ve spolupráci s Ministerstvem financí. Panel obsahoval 22 příspěvků autorů z různých zemí, které se zaměřily na vědecký výzkum i praktické výzvy využití sofistikovaných AI systémů ve finančním poradenství, bankovnictví, na burzách a v dalších částech finančního sektoru.
Příspěvky pokrývaly rozmanitá témata, od využití AI jako řešení některých problémů v tomto sektoru, po problémy, které naopak AI systémy na finančním trhu vytváří. Příkladem prvého byl příspěvek Robo-advisory applications – possible to be fully automated, v němž Anna Wyszecka představila možnosti využití AI ve finančním poradenství a požadavky, které na takové systémy klade právo Evropské unie.
Alexandr Roland Szívós navázal příspěvkem s možnostmi využití nástrojů umělé inteligence umožňujících automatizovanou správu financí spotřebitelů i podnikatelů. Zároveň zmínil i odvrácený aspekt věci, kterým je nedostatek regulace zajišťující patřičnou úroveň ochrany pro uživatele těchto technologií.
Negativní stranu AI pak představil i Alessio Azzutti s poukazem na cílené či nedbalostní zásahy do obchodního sektoru pomocí AI technologie, jejíž rozhodovací algoritmy jsou často zpětně nevysvětlitelné, a proto je těžké takové jednání následně odhalit.
Kdo je za využití AI ve finančním sektoru právně odpovědný, zkoumají Tamáš Bicskeii a Gergely Ridegi. Jednou z jejich tezí je, že za určitých předpokladů odpovědnost nese softwarový vývojář, který poskytnul aplikaci, pokud mohlo na základě jejího využití dojít k neoprávněnému obohacení určitého subjektu.
Konferenci každoročně pořádá Ústav práva a technologií Právnické fakulty ve spolupráci s Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity.
Přehled všech panelů konference Cyberspace 2021 naleznete zde, abstrakty vystupujících zde.
Diskuze k článku ()