Právníci-roboti se zatím do jednací síně nepodívají
Otázky týkající se propojení práva a umělé inteligence trápí akademickou obec již delší dobu (např. otázky autorství, odpovědnosti nebo kyberbezpečnosti). Se současným boomem aplikací založených na strojovém učení a s jejich rozšiřováním do povědomí laické i odborné veřejnosti se ale stále častěji objevuje otázka alespoň částečného nahrazení právníků technologiemi založenými na umělé inteligenci.
O tom, že otázka nahrazení našich služeb není otázkou vzdálené budoucnosti, ale naopak otázkou velmi aktuální, svědčí řada projektů americké společnosti DoNotPay, která se snaží bojovat s nedostupností právních služeb sociálně slabším občanům právě s pomocí umělé inteligence. Za tímto účelem vytvořila řadu chytrých smluv, chatbotů a systémů, které uživatelům umožňují např. žádat o snížení účtů (poskytovatelů internetového připojení, za lékařskou péči), rozporovat přestupky v dopravě (pokuty za parkování, za překročení rychlosti), požadovat kompenzaci za zpožděné lety, chránit autorská práva, a dokonce i podávat žaloby v jednodušších případech; to vše s odborností profesionála, ale za zlomek jeho ceny. Celkově společnost na základě těchto šablon propojených s umělou inteligencí vyhrála více než 2 miliony sporů o zákaznické služby.
Jak probíhá např. takové rozporování ceny za internetové připojení se můžete podívat zde, jak vypadá analýza obchodních podmínek vč. automatického vysvětlení jednotlivých ustanovení zde.
Posledním projektem této společnosti, která v souhrnu své produkty označuje jako „The World’s First Robot Lawyer“, je hájení klientů před soudem pouze za pomocí umělé inteligence. Společnost chtěla v jednodušších případech (zatím pouze ve věcech souvisejících s dopravními přestupky) vybavit žalované chytrými brýlemi, které by zaznamenávaly soudní jednání a svému nositeli by okamžitě diktovaly odpovědi ze sluchátka. Používalo by se přitom rozhraní API OpenAI GPT-3, což je o něco propracovanější verze dnes velmi populárního chatbotu ChatGPT, nadto ještě „doučené“ o nezbytné právní znalosti.
První taková jednání byla nařízena na únor tohoto roku, nicméně zakladatel společnosti oznámil, že musel ze svého záměru ustoupit kvůli nátlaku jednotlivých státních advokátních komor, které mu vyhrožovaly zejména sankcemi za vinklaření, vč. možnosti odsouzení k trestu odnětí svobody. Nutno dodat, že proti užití umělé inteligence při poskytování právních služeb námitky vzneseny nebyly.
První robotický právník na světe se tak zatím do soudní síně nedostane, nicméně uvedené projekty mohou sloužit jako inspirace při zamyšlení nad povahou poskytování právních služeb v blízké budoucnosti. Zároveň se nabízí úsměvné srovnání toho, co technologie v dnešní době dokáže, a toho, jakým způsobem jsou technologie využity v rámci státní správy, zejména justice.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




