Výkon rozhodnutí (exekuce) pohledem „lex COVID justice II“

Článek věující se výkonu rozhodnutí (exekuce) pohledem tzv. “lex Covid justice I” naleznete zde.

Návrh lex COVID justice II byl projednán v ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny bez možnosti vyjádření odborníků (z důvodu opatření k zamezení šíření onemocnění COVID-19 byla veřejnost z jednání vyloučena). Důvodová zpráva neobsahuje zhodnocení dopadů tzv. lex COVID justice I, ani predikci ekonomického vývoje regulovaných oblastí.

Obnovení ochranné doby

Lex COVID justice II obnovuje tzv. ochrannou dobu (od účinnosti zákona, tj. od 13. listopadu 2020 do 31. ledna 2021), po kterou se mimo zákonné výjimky neprovede výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu.

V důvodové zprávě není žádným způsobem odůvodněna délka ochranné doby do 31. ledna 2021 (původní vládní návrh obsahoval ochrannou dobu do 28. února 2021). Není tak jasné, z čeho délka ochranné doby vychází. Nejsou předložena žádná podrobná data (ekonomická, epidemiologická) ani prognózy, které by podali náležité odůvodnění stanovení časového rozpětí ochranné doby.

Prodej movitých a nemovitých věcí

Podle lex COVID justice II soud (exekutor) v ochranné době neprovede mimo zákonné výjimky výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí (ve které má povinný místo trvalého pobytu). Stejné omezení dopadá i na prodej spoluvlastnického podílu na movité nebo nemovité věci. Po uplynutí ochranné doby přijatá omezení bez dalšího ex lege zaniknou.

Uvedená ochranná doba se ovšem nijak nedotýká tzv. generálního a speciálního inhibitoria (zákaz nakládání se všemi věcmi nebo výslovně určenou věcí povinného). Přijaté omezení tak, jak je legislativně vyjádřené, dopadá pouze na provedení dražby movitých a nemovitých věcí toliko v ochranné době (nařízená dražební jednání by měla být odložena nejdříve na den následující po uplynutí ochranné doby).

Omezení se v ochranné době nepoužijí za předpokladu naplnění § 26 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb., byl-li v řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělen příklep. Postup po udělení příklepu již nemá na majetkovou sféru povinného významnější vliv, protože vlastnické právo již pozbyl. Navazující kroky soudu (exekutora) po udělení příklepu směřují toliko k realizaci důsledků přechodu vlastnického práva na vydražitele.

Výčet zákonných výjimek představují písemné oznámení povinného, že má být ve výkonu rozhodnutí (exekuci) pokračováno, a dále vymáhání některých vybraných přednostních pohledávek (výživného, pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví nebo pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy).

Soupis a zjištění movitých věcí, tzv. jiný soupis

Na místě samém se soupis v ochranné době provede pouze tehdy, pokud je to pro vedení řízení nezbytné. Naopak je výslovně uvedeno, že tzv. jiného soupisu se omezení nedotýká.

Účinky omezení provedení soupisu movitých věcí dopadají bez rozdílu na všechny osoby v exekuci (mimo zákonných výjimek). Je doložitelné, že řady fyzických osob a sektorů národního hospodářství se pandemie ekonomicky nedotýká. Má-li být zachována vymahatelnost práva a legitimní očekávání věřitelů, měla by být omezení na místo plošnosti více individualizovaná. Odlišná právní úprava by měla být toliko ve vztahu k fyzickým osobám a hospodářským odvětvím, kterých se pandemie skutečně ekonomicky negativně dotýká. Využití možnosti individualizovaného posouzení soudem (exekutorem) by nemělo být okrajové, natož opomíjené.

Ten, kdo provádí soupis movitých věcí, by měl být vybaven respirátorem s odpovídající třídou ochrany, dezinfekčními prostředky na dezinfekci rukou, případně jednorázovými rukavicemi. Při úkonu zajištění by ten, kdo jej provádí, měl vzít v úvahu důsledky dalších protiepidemických opatření. Zvýšená pozornost by měla být věnována nutnosti zajištění komunikačních prostředků, které mohou sloužit např. k distanční výuce nebo výkonu povolání z domova (zejm. počítač, notebook, tablet, mobilní telefon), atd.

Jednotlivé úkony exekutora při exekuci prodejem movitých věcí (tzv. mobiliární exekuce)

Lex COVID justice II nevylučuje provádění úkonů tzv. místního šetření, jehož účelem je jištění faktického pobytu povinného a kontaktování povinného (písemně, telefonicky, elektronickým způsobem) za účelem vykonávání exekuční činnosti.

Exekutor dále může i v ochranné době provádět jednání s povinným v místě jeho trvalého pobytu (adresy sídla), faktického pobytu (místa výkonu ekonomické činnosti), které se může skládat zejména z následujících úkonů: prověření majetkové situace, zjištění příjmů z podnikatelské činnosti, vydání doručení příslušných exekučních příkazů a dalších listin. Povinný má při takové návštěvě možnost úhrady vymáhané částky k rukám vykonavatele, in eventum může dohodnout jiný adekvátní postup. Nelze než doporučit, aby o jejím průběhu vykonavatel z opatrnosti pořídil zvukově obrazový záznam, jehož součástí bude poučení povinného, že soupis nelze provést. V opačném případě je nutné přesvědčivé zdůvodnění vykonavatele o existenci důvodů nezbytných pro vedení řízení – důvodů zvláštního zřetele hodných (zajištění sepsaných věcí).

Výjimky z působnosti lex COVID justice II

Omezení lex COVID justice II nedopadá na prodej věcí, které se rychle kazí. Nezpeněžení rychle se kazících věcí může vést podle okolností řízení a jejich konkrétní povahy a charakteru k úplnému zmaření uspokojení oprávněného.

Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení dlužné částky rovněž nepodléhají zákonným omezením. Peníze se za movité věci nepovažují. V případě cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů či listin představujících právo na splacení dlužné částky, soud (exekutor) postupuje podle § 334 o. s. ř. (výzva k plnění nebo zpeněžení pomocí obchodníka s cennými papíry nebo zahraniční osoby poskytující investiční služby v České republice).

Lex COVID justice II nemůže dopadat ani na odebrání věci podle § 345 a násl. o. s. ř. Odebráním věci nepatřící povinnému může mít za následek zhoršení jeho postavení a životní úrovně (např. odebrání dopravního prostředku), ovšem oprávněnému věc neprávem zadržuje (§ 1040 obč. zák.). Právě diferenciace mezi zajištěním movité věci ve vlastnictví povinného a odebráním věci, která povinnému nepatří, je rozhodným kritériem, proč omezení komentovaného zákona na odebrání věci podle § 345 a násl. o. s. ř. nedopadá.

Normy lex COVID justice II neomezují ani možnost prodeje věci podle § 44a odst. 4 ex. řádu, tzv. zpeněžení majetku se souhlasem exekutora. Důvodem je především charakter tzv. smluvní volnosti (byť v omezeném režimu , který vyplývá z obsahu § 44a odst. 4 ex. řádu) institutu zpeněžení majetku se souhlasem exekutora. Zákaz této možnosti by byl ve střetu se shodným projevem vůle všech účastníků exekučního řízení a exekutora a zejména v rozporu s možností povinného souhlasit s pokračováním prodeje věci. Může-li povinný souhlasit s provedením dražby, tím spíše může za splnění zákonných podmínek sám zpeněžení provést (a maiori ad minus). Současně je nutné připomenout, že zpeněžení majetku v této situaci provádí povinný, nikoliv exekutor.

Z logiky věci se omezení zákazu soupisu movitých věcí a jejich následné zajištění z povahy věci vylučuje u vyklizení. Současně lze přijmout závěr, že omezení nedopadají ani na prodej zástavy movité nebo nemovité věci.

Prodloužení doby výběru zvýšeného násobku životního minima

Podle lex COVID justice II se prodlužuje doba, která původně měla zaniknout ke dni 31. prosince 2020 až do 28. února. 2021. Po tuto dobu se zákazy podle § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř. nevztahují na peněžní prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.