JUDr. Vladimír Janošek

Z ustálené judikatury obecných soudů vyplývá, že je třeba oddělovat majetek obchodních korporací od majetku jejich společníků. Charakteristickým znakem právnických osob je totiž jejich majetková samostatnost ve smyslu § 1 odst. 2 a odst. 3 z. o. k.

(Post)moderní doba sebou nese (post)moderní fenomény. Jedním z nich jsou nám všem dobře známé „internety“. Jak se zdá, tento výdobytek se dostal už i k Nejvyššímu soudu. Ten byl totiž v usnesení sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, ze dne 23. 1. 2019 postaven před echt (Tech) právní otázku, zda v případě, kdy exekuční titul ukládá určitý text zveřejnit na webové stránce (např. www.novabrik.cz), je bez další identifikace takovou stránkou výlučně úvodní či hlavní stránka webových stránek povinného.

Podle § 200 o. z. platí, že: „Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený v § 201.“

Vrchní soud v Praze se v usnesení ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 14 Cmo 25/2018 zabýval otázkou, zdali lze obchodní věstník považovat za jiný vhodný způsob uveřejnění pozvánky na valnou hromadu dle § 406 odst. 1 ZOK.

Podle § 90 odst. 1 z. v. ř. platí, že nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86 z. v. ř., rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy a zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem, popřípadě není-li klamavé.

Účel likvidace vymezuje  § 187 o. z., a to sice tak, že účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem) podle zákona s tím, že činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 196 odst. 1 o. z.) a že za právnickou osobu nesmí nikdo právně jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl (§ 188 o. z.).

V usnesení sp. zn. 7 Cmo 455/2016, ze dne 8. 8. 2018 se Vrchní soud v Praze zabýval otázkou, zdali má účetní jednotka zapsaná do obchodního rejstříku (v tomto případě podnikatel, fyzická osoba) povinnost založit do sbírky listin účetní závěrku i po uplynutí archivačních lhůt za situace, kdy účetní jednotka nesplnila povinnost tuto účetní závěrku založit do sbírky listin v zákonem stanovených lhůtách a v mezidobí již došlo k uplynutí archivačních lhůt.

V usnesení sp. zn. 14 Cmo 91/2018, ze dne 4. 9. 2018 se Vrchní soud v Praze zabýval otázkou, zdali je možné ustanovit hmotněprávního opatrovníka společnosti prostřednictvím procesního institutu předběžného opatření.

Vrchní soud v Praze se v usnesení sp. zn. 14 Cmo 409/2017, ze dne 11. 7. 2018 zabýval otázkou, zdali ústav coby jeden z typů právnických osob může mít vzhledem k dikci ust. § 408 o. z., které hovoří o řediteli, toliko jednočlenný statutární orgán či zda je možné, aby měl i kolegiální statutární orgán, popř. více jednočlenných statutárních orgánů.

Podle § 184 odst. 1 z. o. k. platí, že: „Termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak; součástí pozvánky je i návrh usnesení valné hromady.“ Pozvánku je třeba zaslat na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak (§ 184 odst. 2 z. o. k.).

V praxi se lze občas setkat s nesprávným právním názorem o tom, že spolek, který nemá žádný majetek ani dluhy (jmění), může být (toliko na základě této skutečnosti) zrušen a vymazán ze spolkového rejstříku bez likvidace, s tím že není vlastně co „likvidovat“.

Jak známo, akciové společnosti mohou nově vydávat zvláštní druhy akcií. Jedním z takových případů jsou pak směnitelné (convertible shares) a vykupitelné akcie (redeemable shares). V české korporační praxi se lze s nimi setkat spíše výjimečně. Hojně jsou však využívány v zahraniční, zejména v angloamerickém prostředí. Co je jejich podstatou?

Přiznám se, že za mých studijních let byl pro mě slib odškodnění něco jako právní yetti. Čas od času o něm padla zmínka, něco ve smyslu najdete ho v § 725 a násl. ObchZ, k čemu je to dobrý, nevím, ale budu z toho zkoušet, to bylo tak asi všechno. Jestli si danou otázku někdo někdy vylosoval, jářku nevím, ale co vím jistě, je, že slib odškodnění nezmizel, tedy existuje. Je totiž zakotven v novém občanském zákoníku (§ 2890 a násl. OZ). Používá se v praxi vůbec?

Je tomu už delší dobu, co se Ústavní a Nejvyšší soud kočkují ohledně odpovědi na otázku, zdali bylo možné do 31. 12. 2013 nabýt nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Zatímco Ústavní soud je stoupencem teze, že nabýt vlastnické právo k nemovitosti od nevlastníka za těchto podmínek šlo, Nejvyšší soud setrvale judikuje, že nikoliv.