Když internetová (webová) stránka není totéž co internetové (webové) stránky aneb určitost exekučního titulu

Jak se zdá, tento výdobytek se dostal už i k Nejvyššímu soudu. Ten byl totiž v usnesení sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, ze dne 23. 1. 2019 postaven před echt (Tech) právní otázku, zda v případě, kdy exekuční titul ukládá určitý text zveřejnit na webové stránce (např. www.novabrik.cz), je bez další identifikace takovou stránkou výlučně úvodní či hlavní stránka webových stránek povinného.

V předmětném rozhodnutí se lze dočíst toto:

„Nejvyšší soud souhlasí s povinnou v tom, že by jistě bylo možné ve výroku exekučního titulu použít formulaci „na úvodní stránce webových stránek“, „na úvodní straně webové prezentace“, „na úvodní webové stránce“ či „na hlavní internetové stránce“. To však neznamená, že lze použít výlučně tyto formulace a jiné vyjádření téhož není možné. Nelze bez dalšího dovodit, že není-li ve výroku exekučního titulu v souvislosti s identifikací konkrétní internetové stránky, na níž má být text uveřejněn, použit výraz „hlavní“ či „úvodní“, nemůže jím být ona hlavní (úvodní) stránka míněna.

Nejvyšší soud poznamenává, že pojmy internetová (či též webová) stránka ani internetové (či též webové) stránky nejsou žádným právním předpisem definovány. Odvolací soud správně uvedl, že česká terminologie v této oblasti není zcela ustálená, avšak zejména pomocí jednotného a množného čísla se rozlišují původní anglické výrazy „web site“ (internetové stránky jakožto souhrn jednotlivých webových stránek sjednocených pod určitou doménou) a „web page“ (internetová stránka jakožto jednotlivá webová stránka, která se zobrazí v okně internetového prohlížeče po zadání konkrétní adresy do adresního řádku). I přes absenci zákonné definice uvedených pojmů značné množství právních předpisů tyto výrazy používá. Výraz v množném čísle (internetové stránky) je obsažen např. v § 1830 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 330a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 7 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, § 24 odst. 8 zákona č. 234/2014, o státní službě, § 31 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a v mnoha dalších. Výraz v jednotném čísle (internetová stránka) je potom obsažen např. v § 330a odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 7 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, nebo v § 195 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Používání těchto pojmů v právních předpisech přitom rovněž zpravidla odpovídá shora uvedené distinkci, kdy pojmem internetová stránka v jednotném čísle se rozumí jedna konkrétní webová stránka, zatímco pojmem internetové stránky v množném čísle je třeba rozumět souhrn vícero webových stránek dohromady tvořících určitou webovou prezentaci.

Pokouší-li se dovolatelka přesvědčit Nejvyšší soud o opaku za pomoci přirovnání webové prezentace k tištěnému periodiku, potom nezbývá než uvést, že takové přirovnání není v daném ohledu přiléhavé. Byla-li by omluva zveřejněna v tištěném periodiku, čtenář na ni při pečlivém čtení vždy nutně narazí, ať už se nachází na titulní straně či např. na straně 7 vlevo dole. Totéž však neplatí v případě internetových stránek. Zde může existovat i taková konkrétní internetová stránka, k níž se lze z hlavní stránky webové prezentace tzv. „proklikat“ jen velmi obtížně, např. skrze několik úrovní odkazů, nebo na kterou dokonce nemusí z hlavní (úvodní) stránky vést žádný odkaz. Sebepozornější čtenář potom omluvu „zveřejněnou“ na takovéto „skryté“ stránce nenalezne, pokud nezná přesnou adresu konkrétní stránky obsahující omluvu, popřípadě ji např. cíleně nevyhledá prostřednictvím internetového vyhledávače.

Pokud by Nejvyšší soud přijal názor dovolatelky, že součástí internetové stránky (např. www.novabrik.cz) je i jakýkoliv pododdíl webové prezentace povinné, znamenalo by to, že ke splnění povinnosti podle exekučního titulu postačí „zveřejnit“ omluvu třeba i na takto „skryté“ konkrétní internetové stránce (pododdílu), což by však zcela ztrácelo smysl. Pojmy „internetová stránka“ a „internetové stránky“ je proto v daném případě nepochybně nutno rozlišovat.

Uváděl-li by exekuční titul, že omluva má být zveřejněna na internetových stránkách (v množném čísle) www.novabrik.cz, potom by povinná své povinnosti skutečně dostála zveřejněním omluvy i např. na internetové stránce www.novabrik.cz/sdeleni. Jelikožvšak podle exekučního titulu má být omluva zveřejněna na internetové stránce (v jednotném čísle) www.novabrik.cz, je třeba tím rozumět právě a jen tuto jednu konkrétní internetovou stránku, a tedy nikoliv kteroukoliv internetovou stránku (pododdíl), jež je součástí webové prezentace povinné.

Odpověď na otázku položenou dovolatelkou, zda v případě, kdy exekuční titul ukládá určitý text zveřejnit na webové stránce, je bez další identifikace takovou stránkou výlučně úvodní stránka webových stránek povinného, tedy zní, že nikoli, ovšem s tím, že pokud v nyní řešeném případě exekuční titul stanovil povinnost zveřejnit omluvu na webové stránce www.novabrik.cz, přičemž tato stránka je zároveň úvodní stránkou, potom lze povinnosti uložené exekučním titulem dostát jedině zveřejněním omluvy právě na této konkrétní a v tomto případě i úvodní internetové stránce.“

Poselství, které daný výnos Nejvyššího soudu skrytě nese, jest to, že omluvu ne každá internetová stránka snese!