Co se stane s Vašimi účty na sociálních sítích po smrti

Sociální sítě nám pomáhají rozvíjet náš business a někteří lidé se jejich prostřednictvím dokonce přímo živí. Hodnota některých účtů na sítích je proto značná a v některých případech může čítat až několik milionů korun. 

Mimo jiné z tohoto důvodu je namístě se ptát, co se stane s našimi účty po naší smrti. Existuje něco jako digitální dědictví? A pokud ano, jaká přístupová práva k uživatelským účtům a profilům získají naši dědici? Jakkoli je toto téma nepochybně citlivé, je důležité, abyste se jím zabývali včas – přinejmenším pokud jsou Vaše digitální aktiva nadprůměrně hodnotná.

Nejdůležitější fakta ve zkratce

1. Právo na přístup k sociální síti je zděditelné. Děditelnost však lze vyloučit dohodou mezi uživatelem sociální sítě a jejím provozovatelem.[1]
2. Platformy, jako je např. Facebook, Instagram či Google, zásadně musí po smrti svého uživatele poskytnout jeho dědicům přístup k jeho uživatelskému profilu.
3. Každý, kdo pro někoho (s někým) něco sdílí na sociální síti, by si měl uvědomit, že tyto údaje mohou být sdíleny nejen s majitelem účtu, ale v konečném důsledku také s jeho dědici.
4. V nastavení mnoha sociálních sítí můžete již za svého života upravit digitální pozůstalost a aktivně rozhodovat o tom, co se má stát s Vašim profilem a k přístupem k němu po Vaší smrti.[2]

Od kdy se o dědění účtů na sociálních sítích mluví? 

Diskusi o tématu digitální pozůstalosti vyvolal především případ patnáctileté dívky z Německa, která v roce 2012 zemřela v kolejišti berlínského metra. Její rodiče doufali, že z účtu své dcery na Facebooku najdou stopy k možným motivům její smrti. Facebook jim však plný přístup k účtu odepřel. Rodiče proto poté podali žalobu. Případ se dostal až k německému Spolkovému soudnímu dvoru (BGH), který v přelomovém rozhodnutí uzavřel, že Facebook musí rodičům (jako dědicům) poskytnout přístup k facebookovému profilu jejich dcery.[3]

V reakci na zmíněné rozhodnutí Facebook zpřístupnil rodičům na USB flash disku 14000stránkový dokument s veškerým obsahem profilu. To rodičům nestačilo, a proto požadovali skutečný přístup k profilu své dcery. Za tímto účelem se znovu obrátili na soudy, které nakonec i této žalobě rodičů vyhověly.[4] Podle Spolkového soudního dvora mají dědicové právo na přístup k uživatelskému profilu stejným způsobem jako zemřelý, a to s jediným omezením – obecně dědici nesmějí účet aktivně používat.[5], [6]

Naše právní úprava vychází z podobných východisek jako úprava v Německu, a proto bychom u nás měli dospět k obdobným závěrům, k jakým dospěly německé soudy.[7]

Co se děje s účty zemřelých osob na sociálních sítích?

Konkrétní osud účtu na sociální síti se liší v závislosti na platformě a jejím provozovateli. Např. Facebook uvádí uživatelské profily zemřelých osob do stavu tzv. zvěčnění.[8] Pokud to předchozí nastavení účtu umožňuje, mohou přátelé zesnulého na jeho zvěčněném profilu sdílet své vzpomínky s ním či na něj. Ke zvěčněnému účtu však nemá nikdo přístup a přihlásit se do něj již není možné. Z právního hlediska však stojí za upozornění, že německý BGH označil obchodní podmínky Facebooku v pasáži o „zvěčnění“ za neúčinné, neboť podle něj nepřiměřeně znevýhodňují uživatele této sociální sítě. 

Je důležité zmínit, že se jako uživatelé Facebooku můžete kdykoli sami rozhodnout, co se má stát s Vašim účtem v případě úmrtí, a to prostřednictvím nastavení účtu. Pokud si nepřejete zvěčnění profilu, můžete mj. také nechat svůj účet v případě úmrtí zcela vymazat nebo určit kontaktní osobu pro takový případ. Taková kontaktní osoba pak bude spravovat účet „Vašim jménem“, a dokonce „za Vás“ může sdílet i nějaký obsah (a může popř. také rozhodnout o zrušení Vašeho účtu).

Na Instagramu je to podobné jako na Facebooku: Profil je nastaven do „pamětního režimu“, ledaže uživatel za svého života zadal v nastavení svého účtu kontakt na pozůstalé, popř. nařídil smazání svého profilu. Na Twitteru může uživatel jmenovat svého zmocněnce pro případ smrti. V nastavení účtu na síti Linkedin mohou dědicové požádat o vymazání profilu. 

Neexistuje však žádný jednotný režim, který by byl závazný pro všechny platformy. O to důležitější je, aby se uživatelé sociálních sítí aktivně zamysleli nad svou digitální pozůstalostí a případně provedli požadovaná nastavení v rámci svých účtů.

Co se stane, pokud dědici neznají hesla? Co když ani nemají přehled o (všech) účtech zemřelého?

Pokud dědici přístupové údaje znají, nemusí kontaktovat příslušnou sociální síť, ale mohou fakticky (ale opravdu pouze fakticky, tedy „maskováni za zůstavitele“) k obsahu zůstavitelova účtu bez překážek přistupovat.[9]

Pokud pozůstalí naopak přehled o digitálních aktivech zesnulého nemají, musí nejprve získat přehled o jeho internetové činnosti a následně kontaktovat provozovatele, aby přístup získali. To obvykle není tak úplně snadné. Většina provozovatelů vyžaduje k uvolnění účtů předložení úmrtního listu, potvrzení o dědickém právu (či usnesení o potvrzení nabytí dědictví) a průkazu totožnosti dědice. Některé sociální sítě nabízejí i speciální formulář pro tyto účely: např. v případě Facebooku, ho najdete na adrese: https://www.facebook.com/help/contact/228813257197480; a v případě Googlu zde: https://support.google.com/accounts/troubleshooter/6357590?visit_id=1-636457356903107702-3504600222

Google[10] navíc nabízí vlastní službu pro vypořádání digitální pozůstalosti (jde o tzv. správce neaktivních účtů). Tato služba se vztahuje např. na Gmail či na Youtube. Můžete jmenovat několik osob, které mohou mít po Vaší smrti přístup k datům na těchto platformách. Můžete se také sami rozhodnout, kdo získá jaký přístup, popř. zda má být Váš účet automaticky smazán.

Je dědění digitálního obsahu přímo upraveno v nějakém zákoně?

Žádné zvláštní předpisy pro tuto oblast neplatí. Použije se proto zejména obecná úprava dědického práva (zejm. §§ 1475 a násl. občanského zákoníku) a spolu s ní také smluvní podmínky jednotlivých sociálních sítí (v tom rozsahu, v jakém netrpí nějakou vadou – např. neúčinností či neplatností). 

Zároveň si povšimněme, že sociální sítě nezřídka upravují určitá pravidla v sekci „FAQ“. Drtivá většina takových pravidel však není právně vymahatelná, protože nedošlo k jejich řádnému zahrnutí do smlouvy (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku[11]).[12]

Závěrem

Součástí pozůstalosti jsou i účty na sociálních sítích. Pokud tyto účty používáte, měli byste si toho být vědomi a důsledně přemýšlet o tom, jaké informace prostřednictvím těchto kanálů sdílíte a zveřejňujete. Kromě toho byste si měli položit otázku, co by se mělo stát s Vaší digitální pozůstalostí. 

Abyste sami rozhodli, co se stane s údaji na internetu po Vaší smrti, a ušetřili pozůstalým čas i finance vynaložené na hledání hesel, účtů, licencí nebo smluv, doporučuji přijmout určitá preventivní opatření. Mezi ně může patřit mj. např. předání přístupových údajů důvěryhodné osobě v uzavřené obálce, uložení přístupových údajů do bezpečnostní schránky, popř. např. do advokátní úschovy. Tato řešení můžete kombinovat buďto navzájem mezi sebou, nebo také s použitím aplikace, jako je například „1Password“ - díky ní následně stačí, abyste zanechali dědicům přístupové údaje pouze do této aplikace, v níž už naleznou zbytek. Tímto řešením zároveň minimalizujete riziko, že dědici získají pouze přihlašovací údaje, které již nejsou aktuální.

Konkrétní řešení pro Vás záleží mj. na rozsahu Vaší digitální pozůstalosti a na tom, jak moc si přejete, aby Vaše data zůstala chráněna před nežádoucími přístupy dalších osob. Pokud se nechcete spokojit s poměrně jednoduchým[13] nastavením v rámci svého účtu přímo na sociální síti, zvažte konzultaci s odborníky, kteří se problematikou digitální pozůstalosti zabývají. 

Článek byl publikován v Advokátním deníku.

---