Šikanózní trestní oznámení: obrana a protiútok
Podávání trestních oznámení se někdy stává nástrojem konkurenčního boje, či prosté pomsty. Jak se takovému oznámení bránit, resp. jak učinit proti jeho původci efektivní odvetné kroky?
Trestní oznámení je standardním nástrojem upraveným zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Trestní řád o něm hovoří jako o „oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin“.[1] Nelze jej však podávat zcela libovolně. Tomu ostatně odpovídá již zákonná dikce, podle které musí být oznamovatel poučen o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje.[2]
Řada oznamovatelů však tohoto nedbá a podává trestní oznámení ve zlém úmyslu. Cílem není snaha o prověření reálného podezření, že došlo ke spáchání trestného činu, ale pouze poškodit osobu, proti níž oznámení směřuje, případně na ni vyvinout nátlak. Takový krok se však může obrátit proti oznamovateli – pokud poškozená osoba přejde od obrany do protiútoku.
Trestním oznámením proti trestnímu oznámení
Jednou z možností, jak se původci šikanózního trestního oznámení aktivně bránit, je odpověď v trestněprávní rovině. Tedy rovněž podání trestního oznámení. Judikatura dovodila, že podáním zcela nepodloženého trestního oznámení může být spáchán trestný čin křivého obvinění dle § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle odst. 2 uvedeného ustavení platí, že „kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.“ Za určitých okolností hrozí pachateli odnětí svobody ještě podstatně delší.
Trestněprávně může být navíc sankcionováno nejen samotné podání trestního oznámení, ale i pouhá hrozba takovým podáním. V takovém případě je „přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoliv.“[3]
Náhrada škody a nemajetkové újmy
Ne vždy lze však proti účelovému trestnímu oznámení efektivně podniknout kroky v trestněprávní rovině. Nicméně v takovém případě lze využít prostředky soukromého práva. Ty přitom mohou oznamovatele postihnout ještě zásadněji než nástroje trestněprávní.
Ústavní soud s odkazem na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu[4] deklaroval, že „v případech podání nepravdivých trestních oznámení, v nichž oznamovatel nebyl odsouzen pro křivé obvinění, připadá v úvahu jeho občanskoprávní odpovědnost za vzniklou újmu, a to dokonce i v případech, kdy nařčená osoba byla nedůvodně obviněna nebo obžalována, a újma na jejích právech tak vznikla především nesprávným postupem orgánů státu. Tím spíše (a maiori ad minus) je pak dle Ústavního soudu nezbytné, aby taková možnost existovala v případech osob, vůči kterým ani nebylo obvinění vzneseno“.[5] Zejména má jít o případy, kdy osoba, která trestní oznámení podala, důrazně trvá na provedení prvotních poškozujících policejních postupů (podávání vysvětlení, vyžádání listin apod.), a to i přes důkazy svědčící o nedůvodnosti jejího podání. Na citovaný nález opakovaně odkazuje Ústavní soud i v pozdějších rozhodnutích.[6]
Nabízí se tak primárně náhrada škody, která příslušné osobě vznikla. Tu mohou představovat zejména náklady vynaložené na právní služby: „Vydání prostředků na právní pomoc představuje zásadně újmu na majetkových právech. Výjimku by tvořilo vynaložení takových nákladů zjevně neúčelným způsobem. Uvedené je pak třeba hodnotit v kontextu všech okolností případu (postup orgánů činných v trestním řízení, postavení stěžovatelky, závažnost vyslovených nařčení atd.).“[7] Náklady na právní pomoc přitom nemusí tvořit veškerou způsobenou škodu. Pominout nelze např. ani ušlý zisk, byť tento (resp. příčinná souvislost mezi ním a šikanózním trestním oznámením) může být obtížnější prokázat.
Významná je i nemajetková újma. Ta může nařčenou osobu zasáhnout ještě více, než způsobená (majetková) škoda. Osoba, proti které bylo podáno nedůvodné trestní oznámení, často prožívá nejistotu a pocity úzkosti. Docházet může i k poškození dobrého jména a ztížení společenského postavení. Intenzita takto způsobené újmy pak může záviset na mnoha faktorech, mimo jiné i na pracovní či společenské pozici dané osoby. Dotčená osoba pak může dle okolností náhradu příslušné nemajetkové újmy požadovat po osobě, která nedůvodné trestní oznámení podala.
Závěr
Podání nedůvodného trestního oznámení může být pro oznamovatele velmi rizikovým krokem. Usiluje-li jím o poškození osoby, proti které je mířeno, může se toto jednání obrátit proti němu. Dotčená osoba může využít vícero nástrojů, kterými se může takovému postupu aktivně bránit. Úspěšný protiútok přitom může oznamovatele přesvědčit, aby si své jednání napříště velmi dobře rozmyslel.
[1] § 158 odst. 2 trestního řádu
[2] Tamtéž
[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 4. 1981, sp. zn. 6 Tz 12/81
[4] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 297/2009, rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1577/2006
[5] Nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15
[6] Např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. II. ÚS 2945/21
[7] Nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15
Další články
Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety
Aktuální válečný konflikt na blízkém východě se negativně projevuje také na dostupnosti ropných produktů, což samozřejmě negativně ovlivňuje jejich cenu na světových trzích. To se týká rovněž leteckého paliva, v důsledku čehož začínají letečtí dopravci upozorňovat na možnost zavádění opatření spočívajících například také v rušení plánovaných letů v následujících měsících. Budou mít poté cestující, kteří již mají letenku zakoupenu a jejich let jim dopravce následně zruší, nárok na odškodnění? A pokud ano, za jakých okolností? A co v případě, není-li let zrušen, ale zpožděn?
Co přináší nové jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele
Jedno hlášení místo několika. Nový systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele má zjednodušit administrativu zaměstnavatelů, ale přináší i nové povinnosti a rizika.
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
