Mezinárodní a evropské právo

Velká Británie je tradičně nejvýznamnějším evropským inovátorem a producentem v oblasti léčivých přípravků. Brexit stále nemá jasné obrysy. V současném stavu musí být celé farmaceutické odvětví připraveno na nejhorší. Co to znamená?

Vnitrostátní soudy jakožto státní orgány, jejichž prostřednictvím stát zajišťuje ochranu práv, se nezřídka dostávají do situací, kdy je jejich úkolem posoudit spor vedený proti jinému státu. Takovou situaci je nutno řešit ve světle zásady svrchované rovnosti států [1], jež je základní zásadou mezinárodního práva veřejného a s ní souvisejícím principem par in parem non habet imperium, tedy rovný rovnému nemůže vládnout.

Na koncept vzniku Úřadu evropského veřejného žalobce lze nahlížet jako na jeden z dalších instrumentů posílení III. pilíře[1] politiky Evropské unie. Efektivnější spolupráce s pevnějšími vazbami v oblasti justiční spolupráce je v dnešní době velmi žádoucí z důvodu vzniku stále sofistikovanějších metod zejména v oblasti majetkové, resp. hospodářské trestné činnosti, která souvisí s finančními zájmy Evropské unie.

V posledních týdnech se v médiích diskutuje o rozsudku Soudního dvora EU č. C-55/18 [1], který se týká evidence pracovní doby. Čeští zaměstnavatelé jsou již několik let povinni vést evidenci pracovní doby zaměstnanců. Přináší tento rozsudek pro zaměstnavatele další povinnosti?

Ochrana zaměstnanců a současně volný pohyb služeb? Zůstává otázkou, zda je to vůbec možné. Směrnice o vysílání pracovníků 96/71/ES upravuje, do jaké míry se na vyslané pracovníky uplatní „jádro kogentních ustanovení“ hostitelského členského státu, nezávisle na tom, jaké právo je na pracovní vztah aplikovatelné podle nařízení Řím I.

V předchozím díle letního miniseriálu jsme se zabývali unijní legislativou, která vymezuje základní hmotněprávní nároky cestujících zpožděných a zrušených letů.

Zemědělství České republiky zaznamenalo od vstupu do Evropské Unie výrazný posun směrem k pěstování nepotravinářských plodin, zejména řepky olejné, což vedlo k nekontrolovatelnému využívání přípravků na ochranu rostlin, pesticidů („PPP“), jejichž vedlejší negativní účinky jsou především tlumení a hubení rostlinných či živočišných škůdců k ochraně rostlin, potažmo vyhubování půdní fauny a flory. Evropská Unie si vzala za cíl proti těmto negativním dopadům pesticidů bojovat v rámci celé Unie legislativou.

Potenciál až revolučních změn čeká oblast restrukturalizací a procesu oddlužení podnikatelů v rámci celé Evropské unie. Dlouho připravovaná směrnice má ambici zavést zcela nové procesy a postupy. Členské státy tak čeká nutnost významného zásahu do stávající vnitrostátní úpravy nejen insolvenčních řízení podnikatelů.

Léto je v plném proudu a – byť teploty v České republice začátkem července dosahovaly tropických výšin – řada z nás přes to (nebo možná právě proto) zamíří i o letošních prázdninách za hranice.

Navýšení limitu pro povinnost vykazování v systému Intrastat či zpřesnění definice kurzu používaného pro přepočet cizí měny, to jsou jen některé změny, kterým je třeba věnovat pozornost.

V posledním květnovém víkendu nenápadně uplynul rok od okamžiku, kdy v České republice a celé Evropské unii vstoupilo v účinnost obecné nařízení o ochraně osobních údajů – GDPR. Podívejme se, co nám poslední rok v tomto ohledu přinesl, a na závěr se zamyslíme, kam se bude vývoj ubírat dál.

V nedávné době byla přijata Směrnice o nekalých obchodních praktikách mezi podniky při prodeji potravin. Tato oblast byla dlouho v zorném úhlu unijních orgánů, hledaly se dostatečné důvody pro regulaci a její správná forma. Mezitím mnoho zemí přistoupilo k vlastní, vnitrostátní regulaci – mezi nimi všechny státy Visegrádské čtyřky.

Od 16. 2. 2019 se v rámci Evropské unie ruší povinnost opatřovat některé úřední listiny apostilou. 16. 2. 2019 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1191 ze dne 6. 7. 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č.1024/2012 (tzv. nařízení o apostilaci, dále jen „nařízení“).

Tento článek hodnotí jev označovaný jako sportovní národnost z pohledu práva Evropské unie. Jeho cílem je posoudit soulad pravidel mezinárodních sportovních organizací upravujících příslušnost sportovců k národním týmům s konkrétními ustanoveními unijního práva. Jedná se především o ta ustanovení, která rozvíjejí zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti v oblastech vnitřního trhu a hospodářské soutěže.

V roce 1966 byla na základě Rezoluce Valného shromážděním Organizace Spojených národů („OSN“) č. 2205 (XX) založena Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu – („UNCITRAL“), která se během desetiletí stala jednou z nejvýznamnějších institucí na poli mezinárodní arbitráže.

Soudní dvůr Evropské unie nedávným rozsudkem vyjasnil možný střet působnosti tzv. insolvenčního nařízení a nařízení Brusel I. Níže shrnujeme zásadní body zmíněného rozsudku a jeho možné dopady na insolvenční řízení s mezinárodním prvkem zejména ve vztahu na nařízení upravující insolvenční řízení.

V dnešní době je celkem běžným jevem, že osoby, ať už právnické či fyzické, uzavírají různé druhy právních vztahů se subjekty, jenž nemají sídla, popřípadě bydliště v České republice. Často si však tyto osoby neuvědomují, že právní vztah se zahraničním subjektem se neřídí stejnými podmínkami jako vztah se subjektem tuzemským. V případě, kdy se strany dostanou do sporu, je nutné určit, zda se vůbec smlouva řídí českým právem a zda je možné podat žalobu v České republice.

Listina základních práv a svobod stanovuje ve svém článku 37 odstavci 2 právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy. Toto ustanovení slouží především na ochranu člověka, který v řízení před soudy a dalšími orgány nemá tak silné postavení a není právně vzdělaný.

Dne 11. 4. 2018 předložila Evropská komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/0089 (COD) o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů,[1] který modernizuje a nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů.

Parlament České republiky v současné době projednává novelu zákona o pobytu cizinců na území ČR. Návrh zákona obsahuje několik změn, které zde postupně rozebereme.

V současné době leží zhruba 60 % světových oceánů mimo národní jurisdikci. Tyto oblasti mají však zásadní význam pro zajištění potravinové jistoty, zachycování uhlíku a vědecký výzkum. Navzdory jejich důležitosti chybí jasně stanovený právní rámec jejich správy, který může zajistit jejich zachování a udržitelné využívání.

Vhod problematice zaměstnávání cizinců přichází vládní návrh novely zákona o pobytu cizinců. Zdá se, že novela uplatnění cizinců na českém trhu práce přeje. Příznivá úprava má však i jiný úhel pohledu.

Dne 26. 3. 2019 byla Evropským parlamentem schválena nová směrnice o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu, která zásadním způsobem ovlivní podobu internetu v Evropě. Součástí směrnice jsou i kontroverzní a laickou i odbornou veřejností značně kritizované články 15 (dříve 11) a 17 (dříve 13).

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) ve svém nedávném rozhodnutí vyslovil názor, že ani pětiměsíční přerušení poskytování služby nemusí být překážkou pro to, aby došlo k automatickému přechodu zaměstnanců na nového poskytovatele služby.

Ochrana duševního vlastnictví je Listinou základních práv EU („Listina“) řazena mezi základní práva obdobně jako ochrana vlastnictví hmotného majetku nebo ochrana rodinného života, zákaz mučení či svoboda podnikání. V případě konfliktu mezi základními právy je potřeba tato práva vzájemně poměřovat a zajistit jejich vyvažování.