(Částečné) zrušení povinnosti apostilace
Od 16. 2. 2019 se v rámci Evropské unie ruší povinnost opatřovat některé úřední listiny apostilou. 16. 2. 2019 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1191 ze dne 6. 7. 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č.1024/2012 (tzv. nařízení o apostilaci, dále jen „nařízení“).
Podle tohoto nařízení jsou veřejné listiny a ověřené kopie osvobozeny od jakéhokoliv druhu legalizace nebo obdobných formalit. Zjednodušení se netýká všech veřejných listin, nýbrž jen v nařízení taxativně uvedených. Konkrétně půjde o listiny stvrzující narození, úmrtí, jméno, uzavření sňatku, rozvod, registrované partnerství nebo jeho zrušení, rodičovství, osvojení, státní příslušnost nebo neexistenci záznamu v trestním rejstříku, jakož i potvrzení o skutečnosti, že je osoba na živu. Toto nařízení zahrnuje také úřední listiny, jakými jsou např. notářské zápisy.
Do oblasti působnosti tohoto nařízení naopak nespadají především veřejné listiny vydané orgány třetích zemí nebo ověřené kopie listin vydaných orgány třetích zemí, které budou vyhotoveny úřady v některé z členských zemí EU.
Novinkou je také to, že úřady nemohou po občanovi jiného členského státu vyžadovat ani překlady veřejných listin dokládajících některou z výše uvedených skutečností, pokud je jich součástí vícejazyčný standardní formulář, jehož vzor je uveden v příloze nařízení. Nařízení však ponechává formu tzv. správního uvážení, neboli výše uvedené platí pouze v případě, že zahraniční úřad, kterému je příslušná veřejná listina s formulářem předložena, považuje údaje ve formuláři pro zpracování veřejné listiny za dostačující.
Pokud je tedy například německý státní příslušník ustanoven jednatelem v české společnosti, postačí, pokud při zápisu do českého obchodního rejstříku předloží výpis z německého trestního rejstříku společně s vícejazyčným formulářem. Výpis z německého trestního rejstříku tak nemusí obsahovat apostilu a nemusí být ani přeložen.
Nařízení se ovšem nevztahuje na výpisy z obchodního rejstříku, neboť ty nedokládají žádnou z výše uvedených skutečností. Výpisy z obchodního rejstříku, které budou předkládány v jiné členské zemi EU, nadále musí být opatřeny apostilou a přeloženy.
Nejpozději do 16. 2. 2021 je Evropská komise povinna prověřit, zda je vhodné, aby se působnost nařízení rozšířila také na veřejné listiny týkající se právní formy a zastupování za společnost, tedy na výpisy z obchodního rejstříku.
Zdroj: BNT journal
Další články
Kvalifikační dohoda, prohloubení a zvýšení kvalifikace
Kvalifikační dohoda upravená v § 234 a násl. zákoníku práce představuje institut, který zaměstnavateli zajistí „návratnost“ investic do odborného rozvoje zaměstnanců, ať už ve formě práce „kvalifikovaného“ zaměstnance po sjednanou dobu nebo ve formě úhrady nákladů vynaložených na prohloubení či zvýšení kvalifikace zaměstnance.
Veřejné zostuzení jako právní problém: mezi kritikou, varováním a zásahem do osobnosti
Jedna fotografie a neověřené obvinění na sociálních sítích dokážou z člověka během několika hodin udělat podvodníka bez možnosti obrany. Pojďme se podívat, jaké je právní hranice mezi legitimní kritikou a protiprávním zásahem do osobnosti i to, jakým otázkám byste se měli vyhnout, než někoho veřejně označíte za hrozbu.
Šikana na pracovišti a odpovědnost zaměstnavatele
Do jaké míry odpovídá zaměstnavatel za šikanu na pracovišti? Může zaměstnavatel případně požadovat náhradu škody vůči šikanujícím zaměstnanci? Co pro to musí udělat?
Promlčení pohledávek se splatností závislou na vůli věřitele: návrat Nejvyššího soudu k racionálnímu výkladu počátku běhu promlčecí lhůty
Nejvyšší soud (sp. zn. 23 Cdo 2613/2025) v návaznosti na Ústavní soud změnil dosavadní praxi. Je-li splatnost ceny smluvně vázána až na doručení faktury, promlčecí lhůta začíná běžet až od skutečné splatnosti, nikoli od okamžiku, kdy věřitel mohl fakturu poprvé vystavit.
Když Teams nahrává dál: soukromé hovory z Teams nelze použít proti zaměstnanci
Španělský soud přiznal zaměstnankyni odškodné ve výši 335 992,62 EUR poté, co zaměstnavatel použil její soukromé rozhovory proti ní.




